Bublinatka prostřední

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxBublinatka prostřední
alternativní popis obrázku chybí
Bublinatka prostřední (Utricularia intermedia)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďbublinatkovité (Lentibulariaceae)
Rodbublinatka (Utricularia)
Binomické jméno
Utricularia intermedia
Hayne, 1800
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bublinatka prostřední (Utricularia intermedia) je masožravá bylina, v ČR téměř zanikající druh z širokého rodu bublinatka. Je to mokřadní rostlina schopna přežít i občasné vyschnutí lokality, k lovu využívá lapací měchýřky.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Rostlina nevytváří kořeny, veškeré živiny přijímá přes své listy nebo lodyhy. Nejlépe ji vyhovuje vodní prostředí s nehlubokou vodou. Má dva typy lodyh rozdílné nejen funkčně, ale i vzhledově. Lodyhy prvého typu plovoucí pod hladinou jsou zelené a bohatě olistěné, zajišťují pro rostlinu fotosyntézu. Dosahují délky do 50 cm, jsou vidličnatě rozvětvené, mají zaoblené konce a nemívají lapací měchýřky. Hustě na nich vyrůstají světle zelené okrouhlé listy o délce do 20 mm a šířce do 30 mm, bývají děleny do 7 až 17 nitkovitých úkrojků majících na tupých koncích štětinky, okraje mívají jemně zubaté. Obdobnými štětinkami vyrůstajícími z nevýrazných papil jsou lodyhy porostlé celé. Lodyhy druhého typu jsou bledě šedé barvy a vyrůstají směrem dolů, nevětví se nebo jen málo, bývají dlouhé okolo 25 cm a končí v bahnitém podkladu stanoviště, listy mají redukovány na drobné šupiny. Jsou hustě porostlé lapacími měchýřky o velikosti až 5 mm které jsou zavěšeny na nitkovitých stopkách.

Z plovoucích lodyh vyrůstají nad hladinu květné stvoly o délce až 20 cm nesoucí 2 až 5 oboupohlavných květů bez listenů na stopkách 0,5 až 1 mm dlouhých. Okvětí květu je tvořeno dvoupyským kalichem velkým 3 až 5 mm s horním pyskem mírně kratším než spodní a dvoupyskou citrónově žlutou korunou dlouhou 0,5 až 1,5 cm. Celokrajný horní pysk koruny je delší než vyklenuté patro dolního pysku, který je okrouhlý, plochý (10 mm dlouhý a 15 mm široký) a jeho okraje jsou mírně skloněné dolů. Vyklenuté patro je polokulovité hnědě žilkované, ostruha je úzce válcovitá a dosahuje délky 7 až 10 mm.[2][3][4][5]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Rozkvétá od června do srpna, květy navštěvuje nad hladinou létající hmyz lákaný na nektar v ostruze. Plody jsou kruhovité tobolky o průměru 2,5 až 3 mm; jen vzácně zralá a klíčivá semena padají přímo na dno. Nejčastěji se ale rostliny rozmnožují vegetativně, což se často děje odlomením části zelené lodyhy která se tak změní v samostatnou rostlinku. Pokud se tak stalo v časném létě, stačí lodyha zesílit a před příchodem zimy společně s ostatními vytvořit na svém konci elipsoidní pupen turion; s příchodem chladného počasí klesnou turiony společně s uhynulými lodyhami ke dnu. Při nástupu jarního oteplení vyplavou turiony k hladině a tam z nich vyrostou obnovené lodyhy. Občas se může lepkavý turion přilepit k peří plovoucích ptáků a takto být přenesen na jiné příhodné stanoviště.[2][3][4]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Je to cirkumpolární druh rostoucí v severních polovinách Eurasie a Severní Ameriky. Vyskytuje se v nehlubokých vodách rašelinišť a slatinišť, na okrajích jezer a rybníků, v mělkých tůních i v lagunách pravidelně rozlévajících se vodných řek. Vyžaduje čistou, kyselou vodu. Nachází se v mezofytiku, v pahorkatináchpodhůří.

Krátkodobé vyschnutí vodního prostředí bublinatce prostřední, která je začleňována mezi semiterestrické (obojživelné) druhy, příliš nevadí. Zelené lodyhy leží na vlhkém rostlinném nebo bahnitém substrátu a nezelené ční ve vlhkém podloží. Potřebuje pouze vodu ke svému obnovení z turionu.[2][6][7]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Bublinatka prostřední vyrůstá v České republice jen vzácně, hodně jejich lokalit zaniklo, dochovala se pouze na několika místech v jižních ČecháchTřeboňské pánvi. Její ústup je způsoben hlavně eutrofizaci, vysušováním mokřadů a zarůstání stanovišť agresivnějšími rostlinami. Proto byla „Černým a červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky z roku 2000“ i vyhláškou MŽP č. 395/1992 Sb. ve znění vyhlášky č. 175/2006 Sb. zařazena mezi druhy kriticky ohrožené.[2][7][8][9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. a b c d DÍTĚ, Daniel. BOTANY.cz: Bublinatka prostřední [online]. BOTANY.cz, rev. 23.08.2010 [cit. 2012-01-11]. Dostupné online. 
  3. a b MAŘÍKOVÁ, Kateřina. Bublinatky na Chebsku [online]. Gymnázium Cheb, rev. 2009 [cit. 2012-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  4. a b ADAMEC, Lubomír. Biologie českých druhů masožravých rostlin [online]. Botanický ústav AV ČR, Třeboň [cit. 2012-01-11]. Dostupné online. 
  5. Flora of China: Utricularia intermedia [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2012-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. STUDNIČKA, Miloslav. Živa 1/1990: Masožravé rostliny rodu Utricularia I. [online]. Masožravé rostliny, Kamil Pásek, Ostrava, rev. 1990 [cit. 2012-01-11]. Dostupné online. 
  7. a b Databáze C1 rostlin: Utricularia intermedia [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha [cit. 2012-01-11]. Dostupné online. 
  8. PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001 [cit. 2012-01-11]. Dostupné online. ISBN 80-86064-52-2. 
  9. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2012-01-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]