Zadní Zvonková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šablona:Infobox - sídlo Přední a Zadní Zvonková (německy Vorder-/Hinter-Glöckelberg) bývala kdysi rozlehlá, téměř výlučně etnicky německá obec na pravém břehu Lipna u hranice s Rakouskem.

Místní části a obyvatelstvo

Obec mívala tři části: Glöckelberg (Zvonkovou), Josefsthal (Josefův Důl) a Hüttenhof (Huťský Dvůr). Podle seznamu obcí Ortsrepertorium z roku 1913 zde žilo celkem 1610 obyvatel ve 212 domech.[1]

Historie

Její poloha se jí stala osudnou. Přímo obcí totiž procházela tzv. „železná opona" – Zadní Zvonková se tak po 2. světové válce ocitla v zakázaném hraničním pásmu a byla po odsunu německého obyvatelstva srovnána se zemí. Stát zde zůstaly pouze tři budovy: kostel sv. Jana Nepomuckého, fara a dům, který dnes funguje jako penzion. Přední Zvonková sice administrativně přežila a obyvateli se jí stali příslušníci Pohraniční stráže.[2]

Kostel sv. Jana Nepomuckého v Zadní Zvonkové pochází z let 1788-1794. Po požáru v roce 1876 byl novogoticky upraven. V padesátých letech 20. století byl odsouzen k zániku.[3] V době končícího komunistického režimu z něj zbývalo pouze zarostlé torzo bez střechy s pobořenou věží i obvodovými zdmi. Chrámovou lodí a vymlácenými okny prorůstaly vzrostlé stromy. Díky péči zejména německých původních obyvatel či jejich potomků a příznivců se kostel dočkal nákladné opravy. Obnoven a nově upraven byl i zcela zdevastovaný přilehlý hřbitov.

Opravený hřbitov v sousedství kostela

O několik let později byla opravena i blízká fara, v níž bývalo umístěno malé muzeum věnované pražskému německy píšícímu spisovateli a básníkovi Johannesi Urzidilovi, který sem rád jezdíval. Muzeum řadou dobových fotografií a artefaktů vypovídalo o životě v dnes již zaniklé obci. Expozice ale již byla uzavřena.[4]

Osobnosti

Mezi nejvýraznější osobnosti Zadní Zvonkové patřil Engelmar Unzeitig (1911-1945). Do Zvonkové přišel jako farář v roce 1940 a stavěl se otevřeně proti nacismu. Kvůli svým výrokům byl rok nato zatčen gestapem a později se dostal do koncentračního tábora Dachau, kde přežil čtyři roky. V roce 1944 se v táboře rozšířil tyfus. Páter Unzeitig se sám přihlásil, zda může nemocným spoluvězňům pomáhat. Po nějaké době se nemocí nakazil a krátce před osvobozením v roce 1945 zemřel. Jeho popel se z Dachau podařilo propašovat do Würzburgu.

Někteří spoluvězni Unzeitiga označovali za světce a nazývali ho Anděl z Dachau.[4] V červnu 1991 byl ve Würzburgu zahájen jeho kanonizační proces. Druhá fáze procesu byla oficiálně započata ve Vatikánu v květnu 1999.[5] V prosinci 2009 papež Benedikt XVI. potvrdil Unzeitigovy hrdinské ctnosti, což je předpokladem pro jeho blahořečení.[6] Dne 21. ledna 2016 uznal papež František jeho mučednictví a tím se mu otevřela cesta k blahořečení.[7] 24. září 2016 byl v bavorském Würzburgu blahořečen.[8]

V Zvonkové se narodil a zemřel i rolník a politik Johann Kaim (1798–1875), během revolučního roku 1848 poslanec Říšského sněmu.[9]

Ochrana přírody

V katastru Zvonkové jsou vyhlášeny tři přírodní památky:

Reference

  1. ↑ Karel Hajný: Kde leží Zvonková, zanikleobce.cz, 27. 7. 2010
  2. ↑ Michal Kurz: Historie Zvonkové, zanikleobce.cz, 29. 8. 2007
  3. ↑ Šumavské nostalgie - Přední a Zadní Zvonková
  4. ↑ a b Václav Votruba: Ze Zadní Zvonkové zbyl jen kostel a muzeum, ceskokrumlovsky.denik.cz, 11. 10. 2010
  5. ↑ Fr. Engelmar Unzeitig CMM (anglicky), Mariannhill Mission Society
  6. ↑ Anděl z Dachau – P. Engelmar Hubert Unzeitig, proglas.cz, 23. 6. 2011
  7. ↑ Jeden z dekretů uznává martyrium sudetského Němce o. Engelmara Unzeitiga
  8. ↑ Na Moravě narozený kněz Unzeitig bude v září blahořečen - Církev.cz [online]. [cit. 2016-07-19]. Dostupné online. 
  9. ↑ PALECZEK, Raimund: Johann Kaim (1798-1875), Abgeordneter des österreichischen Reichstages 1848/49 [online]. gloeckelberg.at [cit. 2016-03-01]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zadní_Zvonková&oldid=16506025“