Ztracená čest Kateřiny Blumové (film)

Ztracená čest Kateřiny Blumové (1975)
Původní název	Die verlorene Ehre der Katharina Blum
Země původu	Západní Německo
Jazyk	němčina
Délka	106 minut
Žánry	filmové drama; kriminální film; film natočený podle knihy
Předloha	Ztracená čest Kateřiny Blumové
Scénář	Heinrich Böll; Volker Schlöndorff; Margarethe von Trotta
Režie	Volker Schlöndorff; Margarethe von Trotta
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role	Angela Winkler: Katharina Blum; Mario Adorf: Komisař Beizmenne; Dieter Laser: Werner Tötges; Jürgen Prochnow: Ludwig Götten; Heinz Bennent: Dr. Blorna; Hannelore Hoger: Trude Blorna; Rolf Becker: Hach; Harald Kuhlmann: Moeding; Herbert Fux: Weninger; Regine Lutz: Else Woltersheim; Werner Eichhorn: Konrad Beiters; Karl-Heinz Vosgerau: Sträubleder; Angelika Hillebrecht: Paní Pletzer; Horatius Haeberle: Dr. Korten; Henry van Lyck: „Scheich" Karl; Leo Weisse: Schönner (Fotograf); Walter Gontermann: Pater Urbanus; Hildegard Linden: Hedwig Plotten; Stephanie Thoennessen: Claudia Stern; Josephine Gierens: Hertha Scheumel; Peter Franke: Dr. Heinen; Achim Strietzel: Lüding;
Produkce	Willi Benninger
Hudba	Hans Werner Henze
Kamera	Jost Vacano
Střih	Peter Przygodda
Výroba a distribuce
Premiéra	1975; 10. října 1975 (Německo)
Distribuce	Cinema International Corporation; Netflix
Ocenění	Sølvklumpen for beste utenlandske kinofilm (1976)
	Ztracená čest Kateřiny Blumové (1975) na ČSFD, Kinoboxu, IMDb; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ztracená čest Kateřiny Blumové (německy Die verlorene Ehre der Katharina Blum) je německý film z roku 1975 v režii Volkera Schlöndorffa a Margarethe von Trotta, natočený podle stejnojmenné literární předlohy (Ztracená čest Kateřiny Blumové aneb Jak vzniká násilí a kam může vést, německy Die verlorene Ehre der Katharina Blum oder Wie Gewalt entstehen und wohin sie führen kann) od Heinricha Bölla, vydané v roce 1974.

Film měl premiéru 10. října 1975 v devíti kinech ve Spolkové republice Německo.

Děj – rozdíl filmu a literární předlohy[editovat | editovat zdroj]

Film má jiný úvod a závěr než dílo Heinricha Bölla. Zatímco v knize děj vypráví více postav ze svého pohledu, film začíná chronologicky Ludvíkovým příjezdem na párty, kde později potkává Kateřinu. Zatímco kniha končí zatčením Kateřiny po vraždě Tötgense, film končí přímým přenosem z Tötgensova pohřbu a je doplněn o projev šéfredaktora deníku Zeitung. Ironie závěru filmu spočívá právě v tomto projevu, kdy čin Kateřiny Blumové není vnímán z pohledu morálního a lidského (vražda), ale jako útok na „svobodu tisku“, naopak smrt je zde upozaděna.

Film, stejně jako kniha, končí parodií na často uváděnou frázi „Podobnost se skutečnými osobami je čistě náhodná“ ve znění „Podobnost se známými novinářskými praktikami není náhodná ani záměrná, nýbrž nevyhnutelná.“

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Pro film[editovat | editovat zdroj]

Přídomek Obzvláště hodnotný od Německé filmové komise Filmbewertungsstelle Wiesbaden
Cena CEC (Španělská filmová kritika)
Cena OCIC (Mezinárodní katolická filmová kancelář)