Právní subjektivita
Právní subjektivita je schopnost vystupovat jako subjekt a nikoli jako objekt práva, tedy schopnost být nositelem práv a povinností.
Právní subjektivita u fyzických osob vzniká narozením a zaniká smrtí nebo prohlášením za mrtvého. Jiným způsobem nemůže být nikdo této své způsobilosti zbaven. Má ji i počaté dítě, narodí-li se živé (tzv. nasciturus).[1] Také právnické osoby mají právní subjektivitu, vzniká současně s jejich vznikem a zaniká s jejich zánikem podle práva.[2]
Podle všeobecného občanského zákoníku se právní subjektivita nazývala jen „osobnost“, podle středního občanského zákoníku z roku 1950 i podle občanského zákoníku z roku 1964 již šlo o způsobilost k právům a povinnostem, resp. o způsobilost „mít práva a povinnosti“. Podle § 15 odst. 1 nového občanského zákoníku bude tato způsobilost od 1. ledna 2014 označena pojmem právní osobnost.
