Zorila velká
 Zorila velká | |
|---|---|
 Zorila velká | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia)a |
| Řád | šelmy (Carnivora) |
| Čeleď | lasicovití (Mustelidae) |
| Rod | zorila (Ictonyx) Kaup, 1835 |
| Binomické jméno | |
| Ictonyx striatus Kaup, 1835 | |
 Rozšíření zorily velké | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zorila velká (Ictonyx striatus) je lasicovitá šelma patřící do rodu Ictonyx. Do stejného rodu patří ještě jeden druh, zorila malá (Ictonyx libycus), žijící v oblasti Sahary a Sahelu. Jako zorila se označuje také menší a štíhlejší zorila pruhovaná (Poecilogale albinucha), patřící do jiného rodu, která se stavbou těla podobá spíše lasici. Slovo zorilla má původ ve španělštině a znamená "lištička".
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Zorila velká má rozsáhlý areál výskytu v savanách na území subsaharské Afriky od Senegalu a Nigérie až po Jihoafrickou republiku.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Je 38 - 56 cm dlouhá a její ocas měří průměrně 20 - 30 cm. Samice váží většinou 0,6 až 0,7 kg, samci nejčastěji zhruba 1 kg, výjimečně až téměř 1,5 kg.[2] Zbarvení je silně variabilní podle teritoria. Obecně je černě zbarvená na spodní části těla a bocích, se čtyřmi širokými světlými pruhy na hřbetě táhnoucími se od temena hlavy až k bíločernému huňatému ocasu. Nejvíce podobným je ji severoamerický skunk pruhovaný, ten je však řazen do jiné čeledi skunkovití.
Biologie[editovat | editovat zdroj]
Žije samotářským způsobem života a je vysoce teritoriální. Je aktivní v noci a živí se bezobratlými (hmyzem, pavoukovci, žížalami atd.), hlodavci, plazy, ptáky a jejich vejci a obojživelníky. Přes den odpočívá ve vlastnoručně vyhrabané, nebo již po jiném zvířeti opouštěné noře. V případě ohrožení vyměšuje z análních žláz odporně páchnoucí výměšek nebo utíká vysoko na stromy.
Mezi zářím a prosincem rodí samice jedno až tři mláďata, která kojí asi dva měsíce. Ve dvou měsících života se již učí lovit masnou potravu a krátce poté jsou již plně samostatná. V přírodě se přitom mohou dožít i více než 10 let.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Striped Polecat na anglické Wikipedii.
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
- ↑ LARIVIÈRE, Serge. Ictonyx striatus. Mammalian Species. 2002-07-05, s. 1–5. Dostupné online [cit. 2022-08-08]. ISSN 1545-1410. DOI 10.2307/0.698.1.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu zorila velká na Wikimedia Commons
