Ahmet Zogu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Zog I)
Skočit na: Navigace, Hledání
Ahmet Zogu

Zog I. také Ahmet Zogu či Ahmed Zogu (8. října 1895 - 9. dubna 1961) byl v letech 19221924 albánským předsedou vlády, poté letech 19251928 prezident, a nakonec od roku 1928 až do okupace země Itálií v dubnu 1939 král Albánců. Ve třicátých letech se orientoval na těsnou spolupráci s Itálii. Od roku 1939 žil jako exilový král ve Spojeném království.

Mládí a politické začátky[editovat | editovat zdroj]

Zog I. se narodil jako Ahmet Muhtar Bey Zogolli, později si vypuštěním turecké koncovky „-olli“ (znamenající syn) změnil příjmení na Zogu (albánsky „pták“).

Ahmet Zogolli se narodil v albánské pevnosti Burgajet v horském okrese Mat, jako třetí syn Xhemala Pashi Zogolliho a Sadijé Toptani do tradičně muslimské rodiny. Jeho otec, pocházející z místní aristokratické rodiny odvozující svůj původ od Skanderbega, byl místní feudál (Bajraktar), ovládající přilehlou oblast; jeho matka, která byla Xhemalovou druhou manželkou, zase pocházela z vážené rodiny. Vystudoval v Istanbulu na Galatasarayské univerzitě.

Po otcově smrti roku 1911, se Ahmet Zogolli stal ve věku 16 let guvernérem Matu, namísto svého staršího bratra Xhelala Beye Zogu, který byl uznán za mentálně neschopného.

Na počátku 20. let Zogu na albánské politické scéně soupeřil s mnohem vzdělanějším a zprvu úspěšnějším, episkopem Fanem S. Nolim, nakonec se však Zogu chopil moci definitivně a udržel se až do Druhé světové války.[zdroj?]

V 20. letech se stal nejprve prezidentem Albánie a po obnově monarchistického státního zřízení v roce 1928 také i králem. Zahraničněpolitickou orientaci země změnil z Království SHS (Jugoslávie) na Itálii, což v Bělehradě vyvolalo zděšení a znepokojení. Zogu svojí politikou měl zájem i nadále koncentrovat moc, zároveň však musel neustále postupovat některé pravomoci Italům, kteří získávali prostřednictvím svého kapitálu v Albánii a mezinárodních dohod stále větší podíl na rozhodování v zemi. Doma budoval Zogu postupně režim stojící na kultu osobnosti.[1] Po vzoru Itálie zřizoval také i řadu různých organizací, např. uniformovaný Národní svaz albánské mládeže. Politickou moc držel pevnou rukou; jeho cílem bylo zajistit, aby se žádné větší rozhodnutí nekonalo bez jeho vlastní účasti.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BARTL, Peter. Albanci - od srednjeg veka do danas. Bělehrad : Clio, 2001. 324 s. Kapitola Ka nacionalnoj državi (1913-1944), s. 203. (srbština) 
Předchůdce:
-
Znak z doby nástupu Albánský král
Zog I.
19281939
Znak z doby konce vlády Nástupce:
-
Předchůdce:
-
Znak z doby nástupu Albánský titulární král
19391961
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Leka I. Zogu