Znakový jazyk

Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte.
Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Znakové jazyky vznikaly spontánně v komunitách neslyšících, kde se dále vyvíjejí. Členy této komunity mohou být kromě neslyšících a nedoslýchavých také tlumočníci, přátelé a rodinní příslušníci neslyšících. Znakový jazyk také mohou používat lidé s poruchou řeči, jako je například afázie.

První zemí, která schválila znakový jazyk jako svůj oficiální státní jazyk, se 2. 6. 2011 stal Island.

Terminologie

Znakový jazyk se často mylně označuje jako znaková řeč. Znaková řeč je zákonem o znakové řeči definovaný termín, který označuje jak český znakový jazyk tak i znakovanou češtinu, což je umělý jazykový systém, který využívá gramatické prostředky českého jazyka, který je artikulován současně se znaky českého znakového jazyka. Existují i znakované systémy pro jiné mluvené jazyky. Těmto umělým systémům však neslyšící mnohdy nerozumí, protože zpravidla neovládají dobře gramatiku mluveného jazyka, díky nevhodným vzdělávacím systémům.

Stejně jako je tomu u mluvených jazyků, tak i znakové jazyky se liší podle oblastí. Přesto, když se setkají uživatelé dvou různých znakových jazyků, je komunikace značně jednodušší, než když se setkají dva lidé hovořící různými mluvenými jazyky. V tomto ohledu znakový jazyk otevírá cestu k mezinárodní komunitě neslyšících. Znakový jazyk však není univerzální a existuje mnoho znakových jazyků, které jsou spolu navzájem většinou nesrozumitelné.

Obecně každý mluvený jazyk má vedle sebe ještě jazyk znakový, pokud v místě, kde se hovoří tímto mluveným jazykem, existuje komunita neslyšících. Přesto však nejsou znakové jazyky závislé na jazycích mluvených. Znakové jazyky jsou izolovány stejně jako mluvené jazyky geografickými a kulturními hranicemi, které oddělují obyvatelstvo.

Proto se můžeme setkat s označením národní znakový jazyk, který spíše odpovídá oblasti, kde se daný znakový jazyk používá. Např. Český znakový jazyk, Americký znakový jazyk (používá se mimo USA také třeba i v anglicky mluvící části Kanady), Quebecký znakový jazyk, avšak např. i Britský znakový jazyk.

Mezinárodní znakový systém (dříve též "Mezinárodní znakový jazyk") vznikl přirozeným vývojem z mezinárodního souboru znaků Gestuno, který neměl žádná gramatická pravidla. Postupem času se z Gestuna a z gramatik znakových jazyků vytvořil pidžin, který se v současnosti již dá považovat za plnohodnotný znakový jazyk. Mezinárodní znakový jazyk se používá mimo jiné hlavně při Deaflympiádě a při setkáních Světové federace neslyšících. Mnoho neslyšících však mezinárodní znakový systém neovládá.

Odkazy

Externí odkazy

• Výuka znakového jazyka
• České stránky o znakovém jazyce
• Historie Českého znakového jazyka
• Historie znakového jazyka ve světě
• Rozdíl mezi znakovou řečí, český znakovým jazykem a znakovanou češtinou
• Poezie a humor ve znakovém jazyce
• Tlumočení hudby a divadelních představení do znakového jazyka
• Video slovník znakových jazyků
• Zákon o komunikačních systémech (dříve „Zákon o znakové řeči“)