Klasifikace (školství)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Známkování)
Skočit na: Navigace, Hledání

Klasifikace ve školství je hodnocení žáka spojené s pedagogickou evaluací, tedy zjišťováním, porovnáváním a vysvětlováním informací charakterizujících stav, kvalitu a efektivnost činnosti.[1]

Formy hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Možností, jak se dá žák klasifikovat, je mnoho. Jako dvě nejčastější formy hodnocení se uvádí klasické známkování, proti němuž stojí slovní hodnocení. V praxi se však tyto i další níže zmíněné formy propojují.

Kvantitativní hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Za kvantitativní hodnocení je považováno hodnocení vyjádřené známkou. Učitel hodnotí nejen vědomosti a dovednosti žáka, zahrnuje i motivy, vyjadřovací schopnosti, chování, apod., což je problém, který vede k mnoha úskalím. Ježová ve své práci zmiňuje, že převážně pedagogové a psychologové poukazují na zápory známkování – rozdílné požadavky učitelů, učení se „kvůli známkám“, děti si získané informace sami nedoplňují a nezdokonalují. Oproti tomu stojí klady, nad kterými jednoznačně stojí zvyklost veřejnosti na klasické škále známek (1-5), ve kterých je jasně vidět ne/úspěch dítěte.[2]

Kvalitativní hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Kvalitativním hodnocením se rozumí slovní hodnocení, což je rozsáhlejší vyjádření o úrovni a možnostech dítěte ve vztahu k cíli vyučování. Učitel usměrňuje žákovu činnost a navrhuje cestu ke zlepšení výkonu. Krejčířová uvádí, že mezi negativa této formy hodnocení je řazena časová náročnost, může docházet k typizování (roztřiďování) žáků a neumožňuje porovnávání výkonů, což je možné chápat i jako klad, nediskriminuje výkonnostně slabší žáky. Mezi klady dále řadíme již zmíněnou možnost doporučení cesty k lepšímu výkonu a pomoc při motivaci.[3]

Další formy hodnocení[editovat | editovat zdroj]

  • jednoduché neverbální hodnocení (úsměv, gesto, dotyk)
  • jednoduché verbální hodnocení (slovní zhodnocení: ano/ne, krátké slovní vyjádření s emocemi: Dnes jsi mě potěšil.)
  • označování žáků podle výkonnosti či chování (určení míst žáků podle výsledků, symboly – například slaměný věnec)
  • písemná a grafická hodnocení (charakteristika dítěte, grafy, škály)
  • oceňování výkonů (výstava prací dětí, pověření obtížnějším/lehčím úkolem, pověření vůdce skupiny)
Vysvědčení, druhý stupeň ZŠ


Příklad klasifikace na základních a středních školách

Zatímco na prvním stupni základní školy (od 1. do 5. třídy) jsou děti hodnoceny škálou od 1 do 5, na druhém stupni a středních školách jsou žáci hodnoceni slovními výrazy:

Stupeň Chování Prospěch Celkové hodnocení
1 Velmi dobré Výborný Prospěl(a) s vyznamenáním
2 Uspokojivé Chvalitebný Prospěl(a)
3 Neuspokojivé Dobrý Neprospěl(a)
4 - Dostatečný -
5 - Nedostatečný -

Příklad klasifikace na vysokých školách

Každý předmět na vysoké škole je zakončený buď zkouškou (která by měla být ústní), kolokviem (rozprava ve skupině) či zápočtem (písemný test):

Zkouška Kolokvium Zápočet (Ne)splnění
A (výborně) P (prospěl) Z (započteno) ano
B (výborně mínus) - - ano
C (velmi dobře) - - ano
D (velmi dobře mínus) - - ano
E (dobře) - - ano
F (nezapočteno) N (neprospěl) N (nezapočteno) ne
U (uznáno) U (uznáno) - ano

Typy hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Protože typů hodnocení existuje celá řada, jsou zde uvedené pouze některé, o kterých se zmiňuje Vališová v Pedagogice pro učitele:[4]

  • Formativní hodnocení (průběžné, dílčí zhodnocení úspěchu, zaznamenání míry ne/úspěšnosti v porovnání s cílem)
  • Sumativní hodnocení (závěrečné, zhodnocení prospěchu žáka, které je prováděno na konci výuky předmětu, programu nebo školního roku, např. vysvědčení)
  • Normativní hodnocení (porovnávání výkonů různých žáků, na základě stejných úloh řešených ve stejném časovém období)
  • Sebehodnocení (žák sám posuzuje svoji práci, což by ho mělo aktivizovat, vést k vytyčování vlastních cílů, rozvoji samostatnosti, poznávání svých schopností, analyzování vlastních chyb, uvědomování si vlastního vývoje)

Funkce hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Na základě Hodnocení žáků podle Koláře:[5]

  • Motivační funkce (povzbuzuje žáka, může být odměnou za výkon, špatná motivace může vést k „otrávení“ žáka, někdy je zneužívána jako prostředek k udržení kázně)
  • Informativní funkce (zpětná vazba, poskytuje informace o výkonu a úsilí žáka, jak se žák přiblížil svému cíli, jaké úrovně je jeho činnost v porovnání s dalšími žáky)
  • Regulativní funkce (učitel reguluje další jednání žáka, kvalitu jeho práce, a to nejen konečný výsledek, ale i činnost samotnou)
  • Výchovná funkce (hodnocení by mělo vést k formování pozitivních vlastností a postojů žáka – odpovědnost k okolí, vytrvalost, stejně jako sebevědomí a postoje k sobě samému)
  • Prognostická funkce (na základě poznání žákových schopností, může učitel s určitou pravděpodobností předpokládat další žákovy vyhlídky do budoucna – výběr školy)
  • Diferenciační funkce (možnost rozdělovat žáky podle výkonnosti – úsilím moderní didaktiky je tuto funkci hodnocení úplně zbavit)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. |PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. 7., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Portál, 2013, 395 s. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-262-0403-9.
  2. JEŽOVÁ, Marcela. Metody a způsoby hodnocení žáků základní školy. Brno, Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra pedagogiky, 2009. Vedoucí diplomové práce: PaedDr. Jan Šťáva, CSc.
  3. KREJČÍŘOVÁ, Kateřina. Formy hodnocení uplatňované na 1. stupni ZŠ s akcentem na formativní hodnocení: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra pedagogiky, 2010. Vedoucí diplomové práce Mgr. Karla Černá.
  4. VALIŠOVÁ, Alena, Hana KASÍKOVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogika pro učitele. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 402 s. Pedagogika (Grada). ISBN 978-802-4717-340.
  5. KOLÁŘ, Zdeněk a Renata ŠIKULOVÁ. Hodnocení žáků. 2., dopl. vyd. Praha: Grada, 2009, 199 s. Pedagogika (Grada). ISBN 978-802-4728-346.