Zmijovec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Zmijovec

Zmijovec titánský (Amorphophallus titanum)
Zmijovec titánský (Amorphophallus titanum)
Vědecká klasifikace
Doména: eukaryota (Eucaryota)
Říše: rostliny (Plantae)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: jednoděložné (Liliopsida)
Řád: žabníkotvaré (Alismatales)
Čeleď: árónovité (Araceae)
Rod: zmijovec (Amorphophallus)
Blume ex Decne., 1834
Synonyma

Áronova hůl [1]

Dozralá semena na spadixu

Zmijovec (Amorphophallus), známý také pod jménem áronova hůl, je rod jednoděložných rostlin z čeledi áronovitých, kde je řazen do podčeledě Aroideae.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Zmijovec je teplomilná rostlina původem z tropických deštných pralesů Asie. Ve volné přírodě je rozšířen v tropických oblastech od západní Afriky přes Asii a Austrálii až do Polynésie. Jsou to rostliny nížin, kde se nejčastěji vyskytují na slunných okrajích primárních lesů nebo v řídkých sekundárních lesích po bývalých plantážích. Neroste v Novém světě.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Je to rostlina s hlízou, která rostlině slouží jako zásobárna látek nutných pro růst květu. Je, až na výjimky, sezónní rostlinou. Nejdříve z hlízy vyroste část listu a mohutný květ. Po uvadnutí a opadnutí květu vyroste list do plné velikosti. Ten po určité době zaschne a rostlina se dostane do období vegetačního klidu, které trvá 3 až 7 měsíců. Období růstu trvá půl až jeden rok. Není-li v hlíze nashromážděno dostatek živin, květ nevyroste, vyroste jen list.

Květ[editovat | editovat zdroj]

Kvetení většinou přichází těsně před obdobím dešťů. Při kvetení, které trvá několik týdnů, nejdříve z hlízy vyraší zárodek řapíku listu a tlustá protáhlá květní palice–spadix, která je obalena do ochranného listenu–toulce, ten se po dozrání květů rozvine. Vrchol řapíkatého listu různě zbarveného je mnohdy ohrnutý a vytváří pro květní palici jakousi manžetu nebo kalich. Květ u nejmohutnějšího druhu zmijovce titánského bývá vysoký průměrně 1,5 m, byla zaznamenána výška i 2,94 m.[2]

Skutečné květy jsou maličké a jsou silně redukované. Samičí květy, mají jen pestíky, jsou přisedlé ve spodní části květní palice. O něco výše jsou na květní palici umístěny samčí květy, tvořené pouze 1 až 8 tyčinkamiprašníky. Část spadixu nad samčími květy je neplodná. Samčí ani samičí květy nemají žádné nápadné korunní nebo kališní lístky pro přivábení opylujícího hmyzu.[3]

Opylení[editovat | editovat zdroj]

Je to rostlina cizosprašná, opyluje se pylem z jiné rostliny. Nejdřív v jeden den dozrají samičí květy ve spodní části palice a přilákají opylující hmyz dovnitř toulce silnou vůní, kterou většinou lidé považují za nesnesitelný zápach. Hmyz sestoupí do spodní části a předá přinesený pyl na pestíky samičích květů. Samčí květy v horní části ještě pyl neprodukují, ten dozraje až následující den. Hmyz po opylení samičích květů nemůže toulec opustit, ten se stáhl a uzavřel mu cestu. Aby přežil v toulci do dalšího dne, má rostlina ve dně toulce speciální žlázy nebo některé modifikované samčí květy mají patyčinky, obojí produkují látky bohaté na proteiny.

Další den se samčí květy otevřou a uvězněný hmyz zasypou sprchou lepkavého pylu. Toulec se otevře a hmyz může odletět opylit další rostlinu. Po dokončení opylení toulec i horní část spadixu, tj. neplodné a samčí květy odpadnou. Zůstanou pouze spodní opylené samičí květy, které dozrají v obvykle červené (nebo jinak zbarvené) bobule s výrazným poutcem, které sezobají ptáci a roznesou semena.[3]

List[editovat | editovat zdroj]

Po ovadnutí květního stvolu doroste jediný list se silným, často skvrnitým řapíkem do plné výše, kde se téměř vodorovně rozloží. Bývá rozdělen na několik různě tvarovaných lístků pestře zbarvených. Po ukončení sezony list uschne.[3]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Vegetativní rozmnožování se uskutečňuje dceřinými hlízkami, které vyrůstají na výběžcích z mateřské hlízy, od které se mají oddělovat až před výsadbou. Tyto hlízky mnohdy nevyklíčí hned prvý rok, ale až druhý nebo třetí. Při množení ze semen se nesmí nechat semena přeschnout, neobsahují endosperm.[3]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Zmijovec se mimo oblast přirozeného výskytu většinou pěstuje jako okrasná rostlina, nejčastěji zmijovec titánský Amorphophallus titanum. Ve svém domácím prostředí se pěstuje jako užitková polní plodina, jeho hlízy obsahují škrob a jsou po uvaření jedlé, používají se jako naše brambory. V Indii se plátky hlíz Amorphophallus campanulatus suší a nahrazují náš chléb, v Japonsku se hlízy Amorphophallus konjac suší a melou na mouku, ze které vyrábějí nudle a speciální pečivo.[4]

Druhy[editovat | editovat zdroj]

Zmijovec je velice variabilní rostlina, je uznáváno přes 200 druhů. Jsou to v převážné většině endemitické druhy, s malým areálem rozšíření. Územně nejrozšířenějšími druhy jsou: Amorphophallus abyssinicus, Amorphophallus muelleri a Amorphophallus paeoniifolius.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. www.biolib.cz
  2. www.novinky.cz
  3. a b c d www.aroid.org
  4. www.flora-ol.cz
  5. www.ars-grin.gov

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]