Zlatý brouk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Zlatý brouk nebo také Zlatý skarabeus (The Gold Bug) je povídka Edgara Allana Poea z roku 1843. Ukazuje, že spousta zdánlivě nevysvětlitelných náhod hraničících až s magií může mít prosté logické a racionální vysvětlení.

Vypravěč nám představí svého velmi dobrého přítele Williama Legranda, který žije na Sullivanském ostrově, což je nedaleko Charlestonu v Jižní Karolíně a vášnivě se zajímá o brouky. Když k němu jednou přijde na návštěvu, musí nejdřív chvíli čekat, než se Legrand vrátí i se svým sluhou Jupiterem a nadšeně mu oznámí, že našel naprosto úžasného brouka, ale zrovna jej na cestě potkal přítel, který si jej zapůjčil a bude se s ním tedy moci předvést až později, nicméně jeho entuziasmus je tak velký, že se brouka vypravěči rozhodne alespoň nakreslit. Jupiter o broukovi sice tvrdí, že je tak těžký, jako z opravdového zlata a snad i zlatý je, ale pánovo nadšení nesdílí. Legrand však nemůže najít žádný papír a tak použije zbytek jakéhosi, který nalezne po kapsách. Vypravěč se však ve chvíli, kdy mu Legrand nadšeně kresbu předá mnohem více zajímá o psa, který jej nadšeným vítáním málem povalí, pak si však obrázek pořádně prohlédne a prohlásí, že brouk vypadá jako lebka. Legrand si od něj papír zmateně vezme a od chvíle, kdy si jej prohlédne důkladněji s ním není řeč a tak vypravěč odjede raději domů.

O něco později jej navštíví Jupiter, že se pánovi přitížilo a že jej prosí, aby co nejrychleji přijel. Vypravěč neváhá a vypraví se za přítelem, který jim oznámí, že jdou hledat poklad a počíná si přitom tak, že vypravěč usoudí, že je šílený, Nakonec však svolí, že se zúčastní. Po tom, co poklad po menších obtížích najdou, začne vypravěč málem věřit na kouzelnou moc brouka, když mu přítel vysvětlí, jak na poklad došel: Nejspíš jej zde ukryl kapitán, který na kus pergamenu (ten našel na pláži poblíž brouka Jupiter a aby na něj nemusel sahat, zabalil jej do něj a ten také vytáhl Legrand, když jiný nemohl najít) napsal zašifrovanou zprávu (zvláštním inkoustem, takže se objevila až po zahřátí, když jej vypravěč přiblížil ke krbu, jak jej vítal pes), jak se k pokladu dostat. Legrand ji nakonec vyluštil a nemohl si odpustit drobnou mystifikaci, že je vede brouk, když si o něm vypravěč myslel, že je šílený.