Zinkový prst
Zinkový prst (z angl. zinc fingers) je označení pro strukturní motiv běžně nacházený u celé řady bílkovin. Umožňuje především vazbu daných bílkovin na DNA (a RNA) a je proto součástí celé řady tzv. transkripčních faktorů. Je pojmenován podle toho, že má tvar zahnutého prstu, přičemž uvnitř se nachází vazebné místo pro zinek koordinačně navázaný na cysteinový a histidinový zbytek.[1]
Výskyt [editovat]
První zinkové prsty byly objeveny v roce 1985 v transkripčním faktoru TFIIIA. Dnes je známo, že je v lidském genomu kódováno přes 700 proteinů obsahujících zinkové prsty, a tak zinc fingers představují druhý nejběžnější strukturní motiv vůbec.[2] Obvykle se navíc v proteinu vyskytuje více zinkových prstových domén za sebou, aby vazba byla silnější či specifičtější.[2]
Struktura [editovat]
Klasický zinkový prst se skládá z jednoho alfa-helixu a jednoho beta-skládaného listu, které jsou uspořádány paralelně vedle sebe a vytváří mezi sebou vazebné místo pro zinek. Toto vazebné místo je dále stabilizováno hydrofobními aminokyselinami, obvykle tyrosinem, fenylalaninem a leucinem. Zinek umožňuje stabilizaci celé podjednotky, protože se pro toto v redukčním prostředí cytosolu nehodí disulfické můstky.[2]
Reference [editovat]
- ↑ Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York : Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1.
- ↑ a b c ISALAN, Mark. Zinc Fingers. In Lennarz,W.J., Lane, M.D.. Encyclopedia of Biological Chemistry , Four-Volume Set, 1-4. [s. l.] : [s. n.]
