Zimolez ovíjivý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Zimolez ovíjivý

Zimolez ovíjivý
Zimolez ovíjivý
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: štětkotvaré (Dipsacales)
Čeleď: zimolezovité (Caprifoliaceae)
Rod: zimolez (Lonicera)
Binomické jméno
Lonicera periclymenum
L., 1753
Lonicera periclymenum

Zimolez ovíjivý (Lonicera periclymenum) patří mezi opadavé rostliny. Je to dřevina, méně často keř, zpravidla popínavá liána z čeledi zimolezovitých (Caprifoliaceae).

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Jméno „periclymenum“ je původem z řeckého peri (přibližně, o) a klyzein (krytí, ovinutí) a odvolává se na způsob použití rostliny.

Synonymum[editovat | editovat zdroj]

Zimolez německý

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dorůstá výšky 1–2 m (někdy i 5m )jako liána (na opoře), jako keř 50 cm. Listy jsou protilehlé, celokrajné, široké, oválné, nebo opakvejčité, tmavě zelené, s krátkým řapíkem.

Větvičky jsou tenké a duté; borka na loňských výhonech je tenká, světlá, žlutohnědá, třepící se. Mladé listy a mladé výhony jsou jemně ochlupené.

Květy jsou silně vonné. Kvete od července do srpna a voní nejvíce večer, což přitahuje velké roje motýlů, opylující květiny. Květy jsou seskupeny v květenství, velká koruna je světlá, nažloutlá, červená, nebo purpurová až oranžová. Hezká je kombinace tmavě červené s oranžově zlatavou. Zimolez ovíjivý (Lonicera periclymenum) lze zaměnit s divokým druhem zimolez kozí list (synonymum je zimolez ovíjivý] (L. caprifolium). Koruna (Lonicera caprifolium) je dvoupyská, 4–5 cm dlouhá, koruna (Lonicera periclymenum) je dlouhá 3– 5 cm často červeně zbarvená. Barva květu (Lonicera caprifolium) je nažloutlá, bělavá. Světlé nebo bílo žluté květy postupně tmavnou (až do fialova).

Plodem je červená jedovatá bobule.

mladé listy a mladé výhony jsou jemně ochlupené

Původ[editovat | editovat zdroj]

Zimolez ovíjivý je rostlina přirozeně rostoucí na jihozápadě Evropy a v Severní Africe. První zmínky jsou z roku 1600.<. Často se vyskytuje na pobřeží a v hustých kobercích pokrývá pláže a útesy.[1] V ČR je pěstován jako okrasa parků a zahrad.

květy vyrůstají na koncích letošních výhonů

Kultivary[editovat | editovat zdroj]

Přestože pěstování zimolezu ovíjivého dnes není tak populární jako dříve, je mnoho cenných kultivarů s mnoha barevnými odstíny.[2][3]

  • 'Aurea'
  • 'Belgica' stonky a listy mají nafialovělý nádech, zatímco květy jsou purpurově-červená[4][5]
  • 'Belgica Select' - žluté nebo růžové květy
  • 'Cream Cloud' - bělavá barva
  • 'Early Dutch Honeysuckle'
  • 'Graham Thomas' - nažloutlá barva květů, velké množství květů
  • 'Heaven Scent' množství žlutých květů[6]
  • Lonicera_periclymenum x Honey Baby je keřík s krémovými květy a nízkým vzrůstem.
  • 'Honeybush'červé a krémově zbarvené vonné květy[5]
  • 'Late Dutch Honeysuckle' kvete později (do září)
  • 'Linneus'
  • 'Manul' (Berries Jubilee™) žluté květy
  • 'Serotina' kvete později (do září).(také uváděna jako 'Serotina Florida' - , květy jsou purpurově-červené a vnější barva květu krémová barva (barva postupně slábne se stářím rostliny).[5][7][8]
  • 'Sweet Sue' - nažloutlá barva květů.
  • 'Quercine'
plody jsou bobule

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Rostlině vyhovují propustné, živné avšak zásadité půdy s vyšším obsahem vápníku. Snáší ale dobře i půdy s neutrálním pH. Zimolez ovíjivý pěstujeme na plném slunci , nebo v polostínu, ve stínu však méně kvete. Vyžaduje oporu. Tento zimolez lze použít na pokrytí půdy, popnutí plotů a zdí.[2] Zimolezy lze pěstovat i v nádobách. Je ale třeba zabránit promrzání obalením nádoby, nebo ji zapustit do země. Zaléváním během zimy dbáme, aby rostlina netrpěla suchem.

Řez[editovat | editovat zdroj]

Kvete na konci jednoletých výhonů. Vyplatí se silnější řez kvůli namrzání provést na jaře, je li třeba, mírně lze řezat až do doby květu, kdy se vyhneme silnějším zásahům a necháváme výhony na jejichž konci budou květy (kratší a tenké). V létě lze provést řez po odkvětu, ale nejpozději do konce srpna, aby nové výhony vyzrály a nenamrzaly.

listy

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Množit jej lze vegetativně řízkováním i semeny.

Škůdci a choroby[editovat | editovat zdroj]

Pravidelně trpí mšicemi, někdy padlím. Může namrzat.

Jedovatost[editovat | editovat zdroj]

Bobule obsahuje jedovaté saponiny, šťavelan vápenatý a další toxické látky. Bobule, listy i květy se používaly v lidovém léčitelství a jsou pořád předmětem intenzivního výzkumu, zejména pro své protivirové vlastnosti. Požití bobulí způsobuje silné zvracení, malátnost, těžký průjem, tachykardii, někdy následuje koma.[9][10][11] Rostlina patří mezi mírně jedovaté. Některé jiné druhy zimolezu (Lonicera involucrata, Lonicera spp. edible) jsou však jedlé.

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

V Polsku je zimolez ovíjivý zákonem chráněným druhem.[12]

Invazivní rostlina[editovat | editovat zdroj]

Byl zavlečen do Severní Ameriky ale není zde evidován jako invazivní plevel. V ČR se v přírodě vyskytuje vzácně v teplejších oblastech, kde příležitostně pronikla s odpadem ze zahrad a zahrádkářských kolonií.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. popis na linnaeus.nrm.se
  2. a b informace na www.hort.uconn.edu (anglicky)
  3. informace na www.rostliny.net (česky)
  4. obrázek na the-plant-directory.co.uk
  5. a b c fotografie a popis na www.bluebellnursery.com(anglicky)
  6. a fotografie na www.crocus.co.uk (anglicky)
  7. obrázek na www.dkimages.com
  8. obrázek na www.findmeplants.co.uk
  9. jedovaté rostliny www.ttlntl.co.uk/ (Honeysuckle) (anglicky)
  10. Poisonous plants, Dietrich Frohne, Hans Jürgen Pfänder (anglicky)
  11. l.periclymenum na herbarium.freehostia.com (francouzsky)
  12. popis na http://botany.cz/ (česky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]