Zikmund Berchtold z Uherčic

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek pojednává o Zikmundovi II. Možná hledáte: Zikmund Berchtold z Uherčic – jiný příslušník rodu se stejným jménem.
Zikmund Berchtold z Uherčic
Zikmund II. Berchtold z Uherčic
Zikmund II. Berchtold z Uherčic
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1879 – 1899
PanovníkFrantišek Josef I.
Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1871 – 1871
PanovníkFrantišek Josef I.
Ve funkci:
1884 – 1896
PanovníkFrantišek Josef I.
Člen uherské Sněmovny magnátů
Ve funkci:
??? – ???
Stranická příslušnost
ČlenstvíStr. konz. velkostatku
Str. středního velkostatku
Coroniniho klub
Narození6. února 1834
Buchlovice, Morava
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí19. března 1900 (ve věku 66 let)
Brgud
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníKaple svaté Barbory u Buchlovic
Choť(1860) Josefína Gabriela z Trauttmannsdorff-Weinsbergu (1835–1894)
RodičeZikmund I. Berchtold z Uherčic (1799–1869) a Ludmila Wratislavová z Mitrowicz (1808–1869)
Děti1. Josefína (1862–1888)
2. Leopold (1863–1942)
PříbuzníSigismund Alexander Leopold Corsitz Otto Tiburtius Korsinus Berchtold (vnuk)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zikmund Berchtold z Uherčic, též Zikmund II. Samuel Cosinus hrabě Berchtold, německy Sigismund Berchtold (6. února 1834 Buchlovice[1] – 19. března 1900 Brgud[2][3][4]), byl rakouský šlechtic z rodu Berchtoldů z Uherčic a politik z Moravy, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Působil jako statkář v Buchlovicích.[3] Jeho otcem byl hrabě Zikmund I. Berchtold z Uherčic, matkou Ludmila Vratislavová z Mitrovic. Vystudoval gymnázium a pak lesnickou školu v Aschaffenburgu a uherském Mosonmagyaróváru. 8. července 1860 se jeho manželkou stala Josefina Gabriela Trautmannsdorf-Weinsberg. Měli dceru Josefinu Ludmilu Eleonoru a syna Leopolda Antonína Josefa Berchtolda. Když zemřela jeho matka Ludmila, převzal Zikmund správu panství Buchlov a Žeravice. Zaměřoval se na chov ušlechtilých koní. Pořádal prodejní výstavy koní.[5] Patřily mu též statky v Čechách a Uhersku. Díky tomu byl i členem uherské Sněmovny magnátů (horní nevolená komora uherského parlamentu).[4]

Byl veřejně a politicky činný. Roku 1858 získal titul c. k. komořího a 5. června 1884 titul tajného rady. Od 25. května 1877 byl komandérem Leopoldova řádu a hlavním porotcem u krajského soudu v Uherském Hradišti. Papež mu udělil Řád svatého Řehoře Velikého.[5][2][4]

V zemských volbách v září 1871 se stal poslancem Moravského zemského sněmu. Reprezentoval velkostatkářskou kurii, II. sbor. Na sněm se vrátil v zemských volbách v roce 1884 a mandát zde obhájil v zemských volbách v roce 1890.[6] Na zemském sněmu zastupoval Stranu středního velkostatku.[2]

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1879 za velkostatkářskou kurii na Moravě. Mandát obhájil ve volbách roku 1885, volbách roku 1891 a volbách roku 1897. Rezignace byla oznámena na schůzi 18. října 1899. Pak ho nahradil Alfred Skene II.[7] Ve volebním období 1879–1885 byl zmiňován jako hrabě Sigismund Berchtold, c. k. tajný rada, komoří a statkář, bytem Buchlovice.[8] Zasedal v komisi pro státní dluhy. Zastával funkci viceprezidenta privilegované rakousko-uherské společnosti státní dráhy a byl předsedou konsorcia moravské transversální dráhy. Ministerstvo orby ho vyslalo jako zástupce pro chov koní na Moravě.[5]

Uvádí se jako konzervativní šlechtic.[9] List Das Vaterland ovšem po volbách v roce 1879 napsal, že ze čtyř konzervativních velkostatkářů zvolených na Moravě jen Egbert Belcredi je zároveň státoprávně orientován (tedy podporuje český státoprávní program), zbylí tři (včetně Berchtolda) nejsou státoprávně vyhranění.[10] Po volbách do Říšské rady roku 1885 se uvádí jako člen Coroniniho klubu, oficiálně nazývaného Klub liberálního středu, který byl orientován vstřícněji k vládě Eduarda Taaffeho.[11] V roce 1890 se uvádí jako poslanec bez klubové příslušnosti.[12] Po volbách roku 1891 je řazen do Strany středu.[13] Po volbách roku 1897 patřil do klubu Strany středního velkostatku.[14]

Zemřel v březnu 1900 po dlouhé nemoci.[2][4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ a b c d Úmrtí. Národní politika. Březen 1900, roč. 18, čís. 78, s. 3. Dostupné online. 
  3. ↑ a b KNAUER, Oswald. Das österreichische Parlament von 1848–1966, Österreich-Reihe, 358–361. [s.l.]: Bergland Verlag, 1969. 316 s. Dostupné online. S. 68. (německy) 
  4. ↑ a b c d Graf Sigismund Berchtold. Znaimer Wochenblatt. Březen 1900, roč. 51, čís. 24, s. 8. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c PŮVOD RODU BERCHTOLDŮ [online]. muni.cz [cit. 2015-07-13]. Dostupné online. 
  6. ↑ MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. 
  7. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  8. ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&page=58&size=45
  9. ↑ Národní listy, 11. 7. 1879, s. 1.
  10. ↑ Das Vaterland, 11. 7. 1879, s. 1-2.
  11. ↑ Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.
  12. ↑ Südsteirische Post, 14. 2. 1891, s. 2.
  13. ↑ Národní listy, 25. 3. 1891, s. 5.
  14. ↑ Das Vaterland, 20. 3. 1897, s. 4.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zikmund_Berchtold_z_Uherčic&oldid=23188641“