Zemské jádro

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Řez Zemí od jádra k exosféře. Levá část obrázku není ve správném měřítku vrstev.

Zemské jádro je geosféra nacházející se ve středu Země. Začíná zhruba v hloubce 2 900 km pod povrchem a zahrnuje zhruba 31 % hmotnosti Země, nejvyšší podíl v něm mají železonikl. Jádro má 2× větší hustotu než zemský plášť. Dělí se na

Mezi vnějším a vnitřním jádrem se v hloubce 5 150 km pod povrchem země nachází jakási přechodná vrstva o tloušťce 160–500 km, známá jako diskontinuita Lehmanové. Hranicí mezi jádrem a pláštěm je obdobně Gutenbergova diskontinuita.

Průměrné složení jádra je 86,2 % železa, 7,25 % niklu, 0,40 % kobaltu, 5,96 % síry a ostatní siderofilní prvky mají 0,04 %.

Vnější jádro[editovat | editovat zdroj]

Polotekuté jádro je kromě železa a niklu tvořeno nejspíše ještě kobaltem, sírou, křemíkemkyslíkem, což mu dává polotekutou strukturu (silito-likvidní substrát). Jelikož je obal jádra tekutý, zabraňuje pronikání zemětřesných s-vln (sekundární vlny – příčné vlny) skrz tuto část, neboť tyto vlny nejsou schopny procházet skrz kapalinu.

Vnější jádro musí obsahovat alespoň 10 % lehkých prvků, jak bylo zjištěno z měření. Působící vysoké tlaky na rozhraní plášť-jádro nedovolují kyslíku, aby mohl vstoupit do jádra, a proto se předpokládá, že hlavním lehkým prvkem v zemském jádře je síra, která se zde bude vyskytovat ve formě troilitu (FeS).

Vnitřní jádro[editovat | editovat zdroj]

Pevné vnitřní jádro je tvořeno pevným skupenstvím zmiňovaného železa a niklu. Jeho vznik (před 1 až 1,5 miliardou let)[1] je vysvětlován gravitační krystalizací původní taveniny. Zkrystalizovalo možná před 0,5 miliardou let.[2] Do dnešního dne není přesně známo, zdali bylo jádro roztaveno zcela, anebo jenom jeho část, ale v současnosti se spíše předpokládá, že bylo celé roztaveno v období planetisimál. Jeho tvar neodpovídá kulovému, ale je zploštělé, odpovídá tedy spíše elipsoidu. Pevné jádro se každoročně otočí o 1–3 stupně více než polotekutý obal a zbytek Země, což je nejspíše důvod, proč vzniká magnetické pole planety Země. Jádro není dokonale vycentrované, mění rychlost své rotace a jeho tvar je s rotací proměnlivý.[3]

Díky obrovským tlakům (odhadovány na 1,4 miliónu atmosfér) je jádro velice žhavé a má vysokou hustotu (teploty do cca 5 100 °C a hustota v rozmezí 11,3–17,3 g/cm³, což bylo spočteno pomocí setrvačného momentu).

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Jádro současné Země tvoří mimo jiné železo pocházející z protoplanety Theia, díky které existuje také Měsíc.[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. New study indicates Earth's inner core was formed 1 - 1.5 billion years ago. phys.org [online]. 2015-10-07 [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. YIRKA, Bob. Ancient crystals offer evidence of the start of Earth's core solidifying. phys.org [online]. 2019-01-29 [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Zemské jádro mění svou rychlost a je asi měkčí, zjistili vědci. National Geographic Česko [online]. 2013-05-14 [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]