Zeja
| Zeja | |
 zalesněný ostrov na řece |
|
| Základní informace | |
|---|---|
| Délka toku | 1242 km |
| Plocha povodí | 233 000 km² |
| Světadíl | Asie |
| Pramen | |
| Tokijskij Stanovik | |
| Ústí | |
| Amur | |
| Protéká | |
 Rusko (Amurská oblast) |
|
| Úmoří, povodí | |
| Tichý oceán, Ochotské moře, Amur | |
 |
|
Zeja (rusky Зея) je řeka v Amurské oblasti v Rusku. Je 1242 km dlouhá. Povodí má rozlohu 233 000 km².
Obsah |
Průběh toku [editovat]
Pramení v horském hřbetě Tokijskij Stanovik, který je součástí Stanového hřbetu. Od pramene až k ústí řeky Kupuri má horský charakter. Teče v úzké a hluboké dolině. Níže pak v délce 300 km protéká přes Hornozejskou rovinu v širokém údolí. Protéká skrze hřbety Tukuringra a Soktachan a vytváří přitom skalnatou soutěsku Zejská vrata. Níže na Amursko-zejské planině se údolí místy rozšiřuje na 10 až 20 km. Pod ústím řeky Selemdža pokračuje tok přes Zejsko-burejskou rovinu v široké doliny s vypracovanými terasami. Říční údolí je zde silně bažinaté. V povodí řeky se rozkládají dlouhodobě zmrzlé horniny. Je to levý přítok Amuru.
Přítoky [editovat]
Vodní stav [editovat]
Zdroj vody je převážně dešťový (69 %). Na vodu z tajícího sněhu a ledu připadá 26 % a na podzemní vodu 5 %. Průměrný průtok vody v ústí činí 1910 m³/s. Letní průtok je znatelně větší než jarní. Deště způsobují bouřlivé povodně. Zamrzá v první dekádě listopadu a rozmrzá v první dekádě května.
Využití [editovat]
V souvislosti s bojem proti povodním bylo vyprojektováno několik přehradních nádrží. U Zejských vrat byla vybudována Zejská vodní elektrárna. Za její hrází vznikla Zejská přehrada, které umožnilo zlepšení podmínek pro vodní dopravu a zemědělství. Vodní doprava je možná do města Zeja a za vysoké vody až do přístavu Bomnak. Na řece leží města Zeja, Svobodnyj a na soutoku s Amurem Blagoveščensk.
Literatura [editovat]
- (rusky) V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Зея“.
