Ze života loutek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ze života loutek
Původní název From the Life of the Marionettes
Délka 104 minut
Scénář a režie Ingmar Bergman
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Robert Atzorn
Heinz Bennent
Martin Benrath
Toni Berger
Christine Buchegger
Produkce Konrad Wendlandt
Horst Wendlandt
Ingmar Bergman
Hudba Rolf A. Wilhelm
Kamera Sven Nykvist
Střih Petra von Oelffen
Výroba a distribuce
Premiéra 3. listoapdu 1980

Ze života loutek (Aus dem Leben der Marionetten, též známého jako From the Life of the Marionettes a Ur marionetternas liv) je autorský existenciální psychologický detektivní německy mluvený film, který režíroval Ingmar Bergman v roce 1980 v době své dočasné emigrace - z důvodů problémů se švédskými finančními úřady - do Západního Německa v Mnichově.

Kontext filmu[editovat | editovat zdroj]

Dílo se v některých ohledech podobá Scénám z manželského života (jeden z předchozích Bergmanových snímků).

Název a citace filmu odkazují k Collodiho pohádce Pinocchiova dobrodružství.

Mezilidské vztahy vrcholný Bergman obvykle zobrazuje jako osobní, jednání postav je výsledkem složité psychologie postav a jejich vnitřních bojů. V snímku Z života loutek postavy své jednání podřizují svým konkrétním sociálním rolím, čehož si jsou plně vědomi, a nedokážou překonat z toho pramenící problémy. To je další vysvětlení názvu filmu.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Peter Egermann (Robert Atzorn) zavraždí prostitutku. Obraz se desaturuje (ztrácí sytost barev) a děj se v několika scénách (bez chronologického řazení) stále více přibližuje důvodům vraždy. Tyto scény jsou založeny na vyprávění vyslýchaných (manželka Katarina, dominantní Peterova matka, ošetřující psychiatr a přítel Mogens Jensen...) při vyšetřování. V barevném závěru snímku je zobrazen Peter Egermann, jak bez problémů se vzdává role manažera a přijímá roli vězně.

Chronologický popis děje[editovat | editovat zdroj]

Manažer středního věku Peter Egermann navštěvuje jako pacient psychiatra a svého známého Mogense Jensena. Částečně se u něj projevu syndrom vyhoření, prožívá anxiózní stavy a především má nutkání zpestřit si svůj partnerský sexuální život násilným činem. (S manželkou považují vzájemnou nevěru za morálně přijatelné dobré zpestření sexuálního soužití. Život a společenské vztahy Egermanna jsou naprosto konvenční.) Manifestace těchto problémů neodpovídá případným konkrétním diagnózám (OCD, schizofrenie, deprese, nějaká parafilie například sadismus ...); Jensen vystupující v roli psychiatra problémy bagatelizuje a dá Egermannovi jen několik obecných rad. Egermann předstírá odchod a odhaluje Jensenův poměr se svou ženou Katarinou, Jensen se jí svěřuje s obavami z případného rozvoje Peterových stavů.

Tyto stavy se skutečně rozvíjí; Peter má nenormální sny a fantazie, začíná obsesivně vnímat spojení sexuálních potřeb a násilí, Peter trpí nespavostí, postupně odbourává své zábrany a společenská tabu. Jeho stav vyžaduje pracovní neschopnost a pravděpodobně i hospitalizaci, ale on dále intenzivně pracuje. V ději jsou naznačována různá psychoanalytická témata (sny, konflikt z dětství atd.). Známý mu poradí jako využít jako řešení placených sexuálních služeb (to je v souladu s Peterovým společenským postavením).

Peter navštěvuje v brzkých ranních hodinách nevěstinec. Chce odejít, ale zabrání mu v tom zamčené dveře, polonahá prostitutka Ka se jej jemnými dotyky snaží přimět k nákupu sexuálních služeb, ten ji však napadá a nakonec zabíjí. Na mrtvole provede praktiky análního sexu. K činu se plně doznává, policisté začínají věc vyšetřovat a vyslýchat svědky. Jensen odborně popisuje vývoj Peterova stavu. Peter se okamžitě smiřuje se svou situací a s uvězněním (zabavuje se šachem).