Zdzisław Beksiński

Zdzisław Beksiński
Narození	24. února 1929 ; Sanok, Druhá Polská republika
Úmrtí	21. února 2005 (ve věku 75 let) ; Varšava, Polsko
Místo pohřbení	Centrální hřbitov v Sanoku
Národnost	Polská
Alma mater	Queen Sophia Gymnasium in Sanok (do 1947); Fakulta architektury Technické univerzity v Krakově (1947–1952)
Povolání	Malíř, sochař, fotograf
Rodiče	Stanisław Beksiński
Manžel(ka)	Zofia Beksińska (do 1998)
Děti	Tomasz Beksiński
Hnutí	Symbolismus, Surrealismus, Fantaskní realismus
Vliv na	Peter Gric
Ocenění	Řád Polonia Restituta
Podpis	[[Soubor:\|128px\|alt=Podpis\|Podpis]]
Webová stránka	www.beksinski.com.pl
	Citát; Přeji si malovat tak, jako bych fotografoval své sny.
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdzisław Beksiński [zďžisuav bekšiňski] (24. února 1929, Sanok, Polsko - 21. února 2005, Varšava, Polsko) byl polský malíř, grafik, jevištní výtvarník a architekt, tvůrce monumentálních obrazů v barokním a gotickém duchu, představitel polského symbolismu, surrealismu a modernismu. Jeho práce jsou ovlivněny vlivem temné doby po druhé světové válce a tragédií jeho rodiny.^[1]

Mládí

Soubor:Zdzisek 1941.jpg

Mladý Beksiński s kamarádem hrající si mezi sutinami sovětského bunkru, léto 1941, Sanok

Beksiński se narodil ve městě Sanok v jižním Polsku. Jeho otec Stanisław (1887-1953) byl zeměměřič a matka Stanisława, rozená Dworska byla učitelka občas kreslící nebo malující akvarelem. Dědeček Władysław byl architekt a pradědeček Mateusz, revolucionář z roku 1863, zakladatel továrny na vagóny.^[2] Za německé okupace Beksiński studoval nejprve na obchodní škole v Sanoku a později na tajném gymnáziu. Naučil se hrát na klavír. V roce 1947 získal maturitu v oboru matematiky a fyziky na chlapeckém gymnáziu v Sanoku a poté se zapsal na Fakultě Architektury Technické univerzity v Krakově. V průběhu studia se 30. dubna 1951 oženil se Zofií a po ukončení studia v roce 1952 zůstává kvůli pracovnímu nařízení v Krakově a poté se stěhuje do Řešova. Několik let strávil jako vedoucí stavby, avšak tuto práci nenáviděl a proto se roku 1955 vrací s ženou do Sanoku. V této době se začal zajímat o uměleckou fotografii, fotomontáž, sochařství a malbu. Své skulptury a reliéfní obrazy vytvářel ze sádry, kovu a drátu. 26. listopadu 1958 se mu narodil syn Tomasz a od roku 1959 až do70. let Beksiński pracuje jako designér v továrně autobusů Autosan, založenou jeho pradědem. Obvykle pracoval na částečný úvazek, protože zbytek času věnoval své vášni pro umění. V jeho fotografiích a později i malbě se objevovaly témata jako například vrásčité tváře, krajiny a objekty s velmi hrubou texturou, kterou se snažil zdůraznit (obzvlášť manipulací se světlem a stínem), morbidní motivy jako znetvořená panenka bez tváře, portréty lidí bez obličeje nebo s tváří v obvazech. Poté se ve své tvorbě zaměřil na malbu, která byla z počátku abstraktní, ale po roce 1960 se v jeho tvorbě objevuje vliv surrealismu. Roku 1960 odmítl nabídku stipendií Guggenheimova muzea.

Malba a kresba

Technika

Beksiński nebyl nijak vzdělaný jako umělec. Jeho obrazy byly většinou tvořené olejem na sololitovou desku, kterou si sám připravil, avšak experimentoval také s akrylem. Při tvorbě vždy poslouchal klasickou hudbu, protože nenáviděl ticho. Ačkoli miloval klasickou hudbu, Beksinski nepohrdl ani rockovou hudbou.

Fantaskní období

Prestižní výstava ve Varšavě roku 1964 se stala jeho prvním velkým úspěchem, protože všechny jeho prace byly prodány. Beksiński se ponořil do malování s vášní a pracoval nepřetržitě (vždy v doprovodu klasické hudby), denně i 12 hodin.^[1] Brzy se stal vůdčí osobností tehdejší polské kultury. Ke konci 60. let 20. století Beksiński vstupuje do období, které sám nazýval jako „fantaskní“, trvající až do poloviny 80. let 20. století. Bylo to jeho nejslavnější období, během kterého vytvořil velmi ponuré obrazy zobrazující surrealistické, post-apokalyptické prostředí s velmi detailními scénami smrti, rozkladu, krajiny plné kostlivců, deformovaných postav s pouští. Tyto malby byly dosti detailní, tvořené s jeho typickou precizností. V této době Beksiński prohlásil:

„	Přeji si malovat tak, jako bych fotografoval své sny.	“
— Zdzisław Beksiński

Navzdory pochmurnému podtextu, Beksiński tvrdil, že některá jeho díla byla nepochopena. Podle jeho názoru byla spíše optimistická nebo dokonce až humorná. Jeden z důvodů byl ten, že Beksiński sám neznal význam svých děl a možné interpretace ho nezajímaly. Z toho důvodu odmítal pojmenovávat své malby a kresby, ty pouze signoval ze zadní straně. Před tím než se roku 1977 kvůli zbourání jeho rodinného domu odstěhoval s manželkou do Varšavy, spálil na svém dvorku část svých děl bez zanechání jakékoli dokumentace. Později prohlašoval, že některé jeho práce byly příliš osobní nebo neuspokojivé a nechtěl, aby je lidé viděli. Být celebritou mu začalo být nepříjemné, proto ve Varšavě hledá samotu a klid.^[1]

Pozdní tvorba

V 80. letech 20. století bylo přechodné Beksińského období. Během této doby se jeho práce staly více populární ve Francii, díky snahám uměleckého agenta z Paříže Piotra Dmochowského, a také dosáhl značené popularity v západní Evropě, Spojených státech a Japonsku. Jeho umění se v 80. a 90. letech 20. století zaměřuje na monumentální a skulpturní náměty tvořené omezenou a často tlumenou paletou barev, včetně řady s motivem kříže. Malby v tomto stylu, které se často zdají být načrtnuty pouze hustými liniemi, byly mnohem méně opulentní než v jeho „fantaskním období“, avšak stále úchvatné.

„	Směřuji cestou značného zjednodušení pozadí za současné silné deformace figur, které jsou namalovány bez toho, co je známo jako přírodní světlo a stín. Stále se však snažím o to aby bylo na první pohled poznat, že jde o malbu, kterou jsem vytvořil.	“
— Zdzisław Beksiński, 1994

Ke konci 90. let 20. století objevil počítače, internet, digitální fotografii a fotomanipulaci, médium, na které se zaměřoval až do své smrti.

Rodinné tragédie a smrt

Konec 90. let 20. století byl pro Beksińského velmi těžký. Jeho žena Zofia zemřela roku 1998 a o rok později na Štědrý den roku 1999 spáchal sebevraždu jeho syn Tomasz, známý moderátor rádia, hudební žurnalista a překladatel filmů. Beksiński objevil tělo svého syna a s jeho smrtí se nedokázal smířit. Na zdi měl stále dopis nadepsaný „Pro Tomka v případě, že natáhnu brka".

21. února 2005 byl Beksiński nalezen mrtev ve svém varšavském bytě se 17 bodnými ranami, z nichž dvě byly smrtelné. Robert Kupiec (náctiletý syn jeho dlouholetého domovníka), který se později přiznal, byl s jeho kamarádem krátce po vraždě zatčen. 9. listopadu 2006 byl Robert Kupiec varšavským soudem odsouzen k 25 letům vězení a jeho komplic, Łukasz Kupiec, k 5 letům. Před svou smrtí Beksiński odmítl půjčit peníze Robertovi v řádech několika set złotych. Pohřeb se konal 8. března 2005 v Sanoku, kdy byl také vyhlášen oficiální den smutku.

Osobní život

Ačkoli bylo Beksińského umění často ponuré, on sám byl znám jako velmi příjemný člověk těšící se z konverzace a se smyslem pro humor. Byl však velmi skromný a poněkud plachý, vyhýbal se veřejným akcím, jako byly třeba zahájení jeho výstav, nepřebíral ani ceny nebo uznání.^[1] Prohlašoval, že hudba je jeho hlavní zdroj inspirace a že není moc ovlivněn literaturou, filmem nebo pracemi jiných umělců. Taktéž nikdy nenavštěvoval muzea nebo výstavy. Beksiński odmítal jakékoli analýzy obsahu svého umění a obzvláště odmítal ty, co se snažili jeho díla jednoduše popsat nebo odpovědět na jejich význam.

Odkaz umělce

Mnoho prací je umístěno v Muzeu Ikon v Sanoku, kterému Beksiński věnoval asi 150 obrazů a grafik.^[1] Beksińského muzeum vlastnící 50 maleb a 120 kreseb z Dmochowského kolekce bylo otevřeno roku 2006 v městské galerii Częstochowa v Polsku. Dne 18. května 2012 s účastí ministryně místního rozvoje Elżbiety Bieńkowské se konalo slavnostní otevření nové galerie Zdzisława Beksińského v rekonstruovaném křídle zámku. 19. května 2012 byla galerie zpřístupněna veřejnosti. „Beksińského kříž“, inspirovaný častým motivem tvaru T, stojí v Nevadské poušti.

Hudba

Dílo Beksińského bylo užito na mnoha albech, většinou metalových kapel^[3]:

Leviathan - Verräter
Diabolical Sacrilege - To Dominate Their Psyche
Blood of Kingu - Sun in the House of the Scorpion
Evoken - Antithesis of Light
Antestor - Omen
Anthemon - Dystopia

Inspirace v hudbě:

Untitled: A Tribute to Zdzislaw Beksinski (více umělců)^[4]

Film

Parasomnia (2008) - William Malone^[5]^[6]
Katharsis - Beksinski art movie - Artur Filipowicz (krátkometrážní film)^[7]
Poslední rodina (2016) - životopisný film^[8]

Autoportrét
Portrét manželky, 1956
Kresba, 1956, crayon
Reliéf, 1957
Socha hlavy, 1960
Kresba, 1968
Obraz označovaný jako Król i królowa, 1993, olej na sololitu
Počítačová grafika, 2001
Kresba, 2002
Obraz S4, 2004, olej na sololitu
Fotomontáž, 2005

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Zdzisław Beksiński na anglické Wikipedii a Zdzisław Beksiński na polské Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Zdzisław Beksiński na Wikimedia Commons
Galerie Zdzisław Beksiński na Wikimedia Commons
Osoba Zdzisław Beksiński ve Wikicitátech
Oficiální stránky prezentované Belvedere Gallery
(anglicky)(polsky)(německy)(francouzsky)Zdzisław Beksiński virtuální museum
Zdzisław Beksiński galerie
(anglicky)Dark Art: Beksiński gallery
Zdzisław Beksiński, Culture.pl

[darkart-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e http://www.darkart.cz/?page_id=249

[2] Mateusz (Mathieu) Beksiński (1832)

[3] ttp://www.metal-archives.com/artists/Zdzis%C5%82aw_Beksi%C5%84ski/136482

[4] ttp://www.contemplatron.art.pl/untitled.html

[5] ttp://www.hollywoodgothique.com/2009/03/parasomnia-preview-tribute-to-zdzislaw-beksinski-with-masters-of-horror-in-person/

[6] ttp://www.csfd.cz/film/227891-parasomnie/zajimavosti/

[7] ttp://www.youtube.com/watch?v=qVw-q_3HUJo

[8] ttps://www.csfd.cz/film/448367-posledni-rodina/prehled/

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]