Zderadiny
| Zderadiny | |
|---|---|
 | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Kácov |
| Okres | Kutná Hora |
| Kraj | Středočeský kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°48′18″ s. š., 15°2′13″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 32 (2021)[1] |
| Katastrální území | Zderadiny (1,37 km²) |
| PSČ | 285 09 |
| Počet domů | 23 (2011)[2] |
  Zderadiny | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 61654 |
| Kód k. ú. | 661651 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zderadiny (německy Groß Sderadin)[3] je malá vesnice, část městyse Kácov v okrese Kutná Hora. Nachází se 3 km na severovýchod od Kácova. Je zde evidováno 25 adres.[4] Trvale zde žije 23 obyvatel.[5]
Zderadiny je také název katastrálního území o rozloze 1,37 km2.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Jméno Zderadiny je odvozeno od osobního jména Zderad. Zderadiny se historicky skládaly ze tří osad označovaných obvykle jako Velké Zderadiny, Malé Zderadiny (dnes Zderadinky) a Hrochovy Zderadiny. Zderadiny jsou již uváděny v r. 1318. V tomto roce došlo k uzavření domažlických úmluv mezi Janem Lucemburským a českou šlechtou. Dle zemských desek se jednalo o jakéhosi Puše, v r. 1415 pak Oldřicha. O žádném z nich není žádná další zmínka.[6] V osadách žili také svobodníci. (V roce 1557 zaznamenán Urban v Prostředních Zderadinách). Královští svobodníci náleželi k I. čtvrti římovických svobodníků kraje kouřimského.[7]Hrochovy Zderadiny dostaly jméno od svobodnické rodiny Hrochů. Území kolem Sázavy bylo v minulosti charakteristické hustými a těžko proniknutelnými lesy. Na tomto území probíhalo osídlení vnitřní českou kolonizací. První osadníci tak byli svobodní rolníci nebo bojovníci, kteří obdrželi pozemky za svou službu panovníkovi.
Dějiny Zderadin jsou spojeny s dějinami Kácova.
V roce 1412 si dosavadní majitelé bratři Jindřich a Beneš rozdělili Zderadiny s tím, že každý si ponechal polovinu Zderadin. Tak se poprvé objevuje označení horní a dolní části Zderadin. V roce 1454 jsou Zderadiny uváděny jako součást majetku Aleše Holického ze Šternberka v důsledku vymření dosavadních majitelů. V roce 1542 jsou zmiňovány Zderadiny dolní, horní a prostřední nacházející se v majetku Petra Vesky z Vesce. V r. 1552 a 1554 prodal pak tuto část dědic Jan Veska Janu Čejkovi z Olbramovic, který je spojil s kácovským zbožím.[8]
V soupise poddaných podle víry z r. 1651[9] jsou poddaní ve Zderadinách uvedeni ve společném soupise s Vranicemi. Soupisy berní ruly z r. 1654 uvádějí ve vsi Zderadiny 3 usedlé rolníky a 2 pusté rolnické grunty.[10]
V roce 1673 se v literatuře uvádí označení zadní Zderadiny a menší Zderadiny.[11] V roce 1876 byla postavena školní budova. V roce 1859 byla vystavěna nová silnice od Kácova k Uhlířským Janovicům. Majitelé statku ve Zderadinách se přičinili o to, aby prosadili změnu dosavadní trasy a cesta vedla namísto přes Vranice přes Zderadiny.
Topografický statistický slovník Čech uvádí, že část vesnice Velké Zderadiny s vinopalnou, poplužním dvorem, cihelnou a vápenkou se nazývá Zderadiny Hrochovy.[12]
Ve Zderadinách sídlil v roce 1885 c. k. nadlesní úřad. Úřad lesní správy se v roce 1928 přestěhoval do zámku v Kácově.
16. března 1935 objevil lesní dělník A. Malkovský z Kolína na pozemku lesní správy v Kácově – Zderadiny nádobku s 69 pražskými groši ze 14. století. Nález byl označen chybně jako Kácovský poklad.[13]
V roce 1960 na základě zákona se Zderadiny staly součástí obce Kácov. Tento rok byl také posledním školním rokem ve škole a škola byla poté zrušena.[14]
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
Na návsi u rybníka je vztyčen pomník jedenácti obětem první světové války. Pomník je evidován v centrální evidenci válečných hrobů.
Na bývalé budově školy je umístěna pamětní deska připomínající řídícího učitele Jaroslava Laušmana (1904 – 1943). Dle databáze vězňů Policejní věznice Terezín byl předán do terezínské věznice 18. 7. 1943. 21. 9. 1942 byl zařazen do transportu do koncentračního tábora Sachsenhausen. Zde byl určen do 1. SS Baubrigade Duesseldorf. Tento útvar vykazoval nejvyšší úmrtnost ze všech stavebních brigád. Zemřel 8. 1. 1943.
Na návsi je kaplička z roku 1884 a před ní zvonička z roku 1993.
Stará místní jména větších pozemků: Ve Stádlích, Hronovsko, Na Žlabě, Vlachovy, Na Kameništi, Na Dolcích a Na Klapačce.[7]
Další fotografie[editovat | editovat zdroj]
-
Náves s kaplí a zvoničkou -
Část Hrochovy Zderadiny -
Zastávka u hlavní silnice -
Minirybníček pod vsí
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
- ↑ Počet domů podle databáze ministerstva vnitra k 9. říjnu 2009
- ↑ Počet obyvatel dle sčítání lidu, domů a bytů podle databáze ČSÚ 2001
- ↑ Sedláček, A.: Místopisný slovník historický království Českého. Praha : Bursík a Kohout, 1909. 1043 s.
- ↑ a b Kutnohorsko slovem i obrazem : Práce vešk. učitelstva okresu. Díl II, Místopis okresního hejtmanství. Část I-II / Uspoř. odbor. zeměp. red. Ant. J. Zavadila. -- Kutná Hora : Šolc, 1912. -- 2 sv. ; v. 8°
- ↑ Vlasák, N.: Okres Uhlířsko-Janovický v Čáslavsku. Bibliotéka místních dějepisův pro školu a dům. Tábor 1885, 162 s.
- ↑ Zahradníková, M.: Štrejnová, E.: Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Čáslavsko. V Praze : Státní ústřední archiv, 1999. 2 sv. (319 s., s. 320-633)
- ↑ F. Beneš: .Berní rula. 10, Kraj Čáslavský I.Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1953. 454 s.
- ↑ Šimák,J.V.: Zpovědní seznamy arcidiecéze pražské z let 1571 - 1725. Sv. 2. Chrudimsko a Čáslavsko, Historický spolek, 1918, s. 557.
- ↑ Orth, J., Sládek, F.: Topograficko-statistický slovník Čech, čili, Podrobný popis všech měst, městysů, vesnic, pak zámků, dvorů, továren, mlýnů, hutí a podobných o samotě ležících stavení, jakož i všech zpustlých hradů a zaniklých osad království českého. Praha, Kober, 1870. 1048 s.
- ↑ Nálezy mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. II. díl. (Sborník.) Praha 1956, Nakladatelství Československé akademie věd. 298 s.
- ↑ Kovandová, D.: Zderadinské škole se stala osudnou epidemie žloutenky. Ve: Kutnohorský deník, 4. 11. 2016.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zderadiny na Wikimedia Commons - Zderadiny v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
