Zdeněk Neubauer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o českém filosofovi a biologovi. O jeho otci, profesorovi ústavního práva pojednává článek Zdeněk Neubauer (právník).
prof. RNDr. PhDr. Zdeněk Neubauer, CSc.
prof. Zdeněk Neubauer (2014)
prof. Zdeněk Neubauer (2014)
Narození30. května 1942
Brno
Úmrtí5. července 2016 (81 let)
Praha
PseudonymJan Pravda
Povolánífilosof, biolog
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Tématafilozofie, biologie a epistemologie
OceněníCena VIZE 97 (2001)
Cena VIZE 97
Cena Toma Stopparda
RodičeZdeněk Neubauer
PříbuzníVáclav Benda (švagr)
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Neubauer (30. května 1942 Brno – 5. července 2016 Praha[1][2]) byl český filosof a biolog. Je považován za jednoho z nejvýznačnějších zastánců postmoderního myšlení ve vědě v České republice[3]; za své antiscientistické postoje byl kritizován ze strany skeptického hnutí.

Osobní život

Studoval biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a filosofii na Filozofické fakultě téže univerzity, koncem 60. let strávil tři roky na studijním pobytu v italské Neapoli. V roce 1970 získal titul doktor přírodních věd (RNDr.) a rok později titul doktor filozofie (PhDr.).

V sedmdesátých letech pracoval v laboratořích Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, později jako programátor. Významně se podílel na neoficiálních a polooficiálních seminářích, přednáškách, sbornících věnovaných filosofii, vědě, technice, přírodě.

Od roku 1990 přednášel na Katedře filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty UK, v letech 1990 až 1996 byl vedoucím katedry. V roce 1991 se stal docentem obecné biologie, v roce 1992 pak profesorem; obě řízení absolvoval na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.

Soukromý život

Švagrem Zdeňka Neubauera byl český filosof, disident a politik Václav Benda, manžel sestry Kamily, jeho otcem Zdeněk Neubauer, představitel brněnské normativní právní školy.

Dílo

Ve svém díle se zabýval zejména epistemologií, vztahy mezi vědou a filosofií, hermetismem, křesťanskou filosofií, ale „odbíhal“ též k literatuře či jazykovědě. Jeho originální myšlení ovlivnilo mnoho přímých i nepřímých žáků a spolužáků, filosofů, vědců či umělců[zdroj?]. Z jeho vědecké dráhy je ceněn objev tzv. „genového přepínače“, resp. objev estetiky bakteriálních kolonií. Podílel se na Čtvrtcích v pražské Viničné ulici či na Ekologických dnech Olomouc.

Ocenění

V roce 2001 se stal laureátem Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.[4]

Bibliografie (výběr)

  • Faustova tajemná milenka (1990)
  • O cestách tam a zase zpátky (1990)
  • Nový areopág (1992)
  • Přímluvce postmoderny (1994)
  • O přírodě a přirozenosti věcí (1998)
  • Golem a jiná vyprávění o podivuhodných setkáních (1998)
  • Deus et natura (1999)
  • Biomoc (2002)
  • Slabikář hermetické symboliky a čítanka tarotu – (spolu s Jakubem Hlaváčkem) (2003)
  • O sněhurce aneb cesta za smyslem bytí a poznání (2004)
  • Skrytá pravda země – (spolu s Tomášem Škrdlantem) (2004)
  • O svatém Františku aneb zrození ducha novověku (2006)
  • O počátku, cestě a znamení časů (2007)
  • Mystéria křesťanská aneb o kosmogonickém tajemství Velikonoc (2009)
  • O čem je věda? Mikuláš Kusánský / Trialogus de possest (2009)
  • O pokladu v srdci Evropy. Jedna z cest k duchovnímu bohatství obrazů Vyšebrodského oltáře (2011)
  • Rozkvétání ibišku. Poznámky k eidetické biologii (2014)
  • Boschův triptych v zrcadle Písma. „Zahrada pozemských rozkoší“, nebo „Třetí den stvoření? (2016)

Reference

  1. ↑ Zemřel přední český filosof a biolog Zdeněk Neubauer. Bylo mu 74 let. Lidovky.cz [online]. 2016-07-06 [cit. 2016-07-06]. Dostupné online. 
  2. ↑ Zdeněk Neubauer (1942 2016). Pokus o upřímný nekrolog | REFLEXE - filosofický časopis. www.reflexe.cz [online]. [cit. 2017-07-31]. Dostupné online. 
  3. ↑ Zpravodaj Sisyfos 3/98 - Postmodernismus a veda. www.sisyfos.cz [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. 
  4. ↑ Nositelé Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 na www.vize.cz

Literatura

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 

Externí odkazy

Laureáti Ceny Toma Stopparda
Eva Kantůrková / Zdeněk Urbánek (1987) • Ivan Martin Jirous / Milan Jungmann (1985) • Bohumila Grögerová / Josef Hiršal (1986) • Milan Uhde (1987) • Jáchym Topol (1988) • Zbyněk Hejda (1989) • Jiří Kratochvil (1991) • Jan Lopatka (1993) • Jiří Olič (1994) • Jiří Kovtun (1995) • Sergej Machonin (1996) • Jolana Poláková (1997) • Jiří Pechar (1998) • Jana Červenková (1999) • Karel Kosík (2000) • Pavel Kosatík (2001) • Jiří Opelík (2002) • Martin Hilský (2003) • Václav Jamek (2004) • Václav Cílek (2005) • Stanislav Komárek (2006) • Přemysl Rut (2007) • Zdeněk Neubauer (2008) • Lubomír Martínek (2009) • Petr Rezek (2010) • Martin C. Putna (2011) • Jan Vladislav (2012) • Patrik Ouředník (2013) • A. J. Liehm (2014) • Petr Holman (2015) • Sylvie Richterová (2016) • Josefína Formanová (2021)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zdeněk_Neubauer&oldid=16246124“