Zdeněk Kryzánek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zdeněk Kryzánek
Narození30. října 1920
Jindřichův Hradec
Úmrtí24. prosince 1975 (ve věku 55 let)
Praha
Místo pohřbeníJindřichův Hradec
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Kryzánek (30. října 1920 Jindřichův Hradec24. prosince 1975 Praha) byl český herec, vypravěč a dabér, autor jedné divadelní hry a několika drobných próz.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Jednalo se o člověka s velmi bouřlivým životním osudem, který kromě herectví vykonával v životě i řadu občanských povolání – např. výpravčí, stavební dělník nebo zámecký kastelán. Herectví se věnoval již od dětství jakožto nadšený jindřichohradecký ochotník. Během druhé světové války chtěl po maturitě na zdejším gymnáziu studovat herectví na Pražské konzervatoři, toto své studium sice řádně zahájil ale nikdy je nedokončil. Po válce vystřídal několik angažmá v oblastních divadlech (Most, Plzeň). Na počátku 50. let 20. století hostoval v pražském Národním divadle. Tuto jeho slibně se rozvíjející kariéru přerušil zákaz a vězení za činnost neslučitelnou s tehdejším vládnoucím socialistickým systémem. Po této tragické události a po nucené odmlce následovalo krátké angažmá v divadle v Karlových Varech, poté se stal na několik let členem činohry Divadla na Vinohradech, odkud se v roce 1970 přes herecký soubor Filmového studia na Barrandově vrátil zpět do karlovarského divadla. Na počátku 70. let však v důsledku probíhající normalizacedivadelní činnosti skončil definitivně.

Osobnost Zdeňka Kryzánka však nesmíme zapomenout ještě v souvislosti s další uměleckou profesí a sice spisovatelskou. Byť tato skutečnost není až tolik známá, stal se Kryzánek také dramatikem, neboť je autorem jediné divadelní hry s názvem Oklamanci. Jedná se o příběh, který se odehrává v Jindřichově Hradci krátce po II. Pražské defenestraci, tedy na počátku třicetileté války v 1. polovině 17. století. Hlavním hrdinou je zde mladý student Adam Václav Michna z Otradovic. Pokud je Vám toto jméno velmi povědomé, nemýlíte se. Je totiž autorem známé české vánoční ukolébavky „Chtíc, aby spal“. Tuto skutečnou historickou postavu si tedy Kryzánek zvolil jako figuru do své divadelní hry, v níž Michna prožívá lásku k Dorničce, patřící mezi protestanty. Celý příběh je podložen politickou situací své doby, kdy proti sobě stáli katolíci a protestanti.

Zdeněk Kryzánek též pracoval na své vlastní biografii. Psal knihu s názvem Paměti neposlušného herce, která však ke škodě čtenáře a milovníka české kinematografie nikdy nevyšla! Kryzánkovy vzpomínky vycházely pouze v roce 2001 na pokračování v Listech Jindřichohradecka, avšak klasické knižní podoby se doposud nedočkaly. To je přirozeně velká škoda, neboť jistě mnoho příznivců filmového herectví by rádo nahlédlo do profesních vzpomínek neprávem opomíjeného herce.

V českém filmu a v televizi vytvořil přes 60 různých rolí, vždy se ale jednalo o role drobné, epizodní nebo vedlejší.

Život v datech[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Dramata[editovat | editovat zdroj]

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

  • Jindřichohradecké pověsti — starožitná pověst o erbovní implantaci slavné Růže pětilisté
  • Kňour — pověst o bohatém měšťanovi Hanuši Knauerovi, kterému lidé říkali Kńour
  • Bílá paní — humorná pověst z doby, kdy Kryzánek působil na Jindřichohradeckém zámku jako kastelán

Lyrické prózy[editovat | editovat zdroj]

  • Věnce z klokočí
  • Jindřichohradecká podzimní procházka

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Paměti neposlušného herceautobiografická kniha, vyšlo na pokračování v roce 2001 pouze v Listech Jindřichohradecka

Filmografie, výběr[editovat | editovat zdroj]

Dabing[editovat | editovat zdroj]

Rozhlas[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Po Zdeňku Kryzánkovi je pojmenována uliceKarlových Varech, která souvisí s jeho působením v Divadle V. Nezvala.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Představitel (✝55) gangsterů měl nevšední život. Komunisté ho zavřeli do žaláře, oblíbený herec pak kopal hroby. www.super.cz [online]. Seznam.cz [cit. 2022-10-16]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Petr Hořec: Herecká ohlédnutí, Západočeské nakladatelství, Plzeň, 1977, str. 121–130
  • Dan Hrubý: Pražské příběhy – Na cestě Malou Stranou, Pejdlova Rosička, Praha, 2015

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]