Zdeněk Kriebel
| Zdeněk Kriebel | |
|---|---|
| Narození | 29. dubna 1911 Brno  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 28. prosince 1989 (ve věku 78 let) Brno  Československo |
| Místo pohřbení | Tišice |
| Povolání | básník, redaktor |
| Alma mater | Masarykova univerzita |
| Manžel(ka) | Marie Podvalová |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Zdeněk Kriebel (29. dubna 1911 Brno[1] – 28. prosince 1989 Brno) byl moravský básník a redaktor, autor občanské a milostné lyriky a veršů a próz pro děti a mládež.[2]
Život[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z právnické rodiny zemského oficiála Zdeňka Kriebela a jeho manželky Otilie, rozené Tesařové.
Po maturitě roku 1930 začal studovat na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a studium ukončil roku 1938 získáním titulu doktora práv. V letech 1935–1939 pracoval jako advokátní koncipient v Brně a 1939–1940 v Praze. Pak zde do roku 1956 působil jako právník a obhájce. Od roku 1956 byl redaktorem Státního nakladatelství dětské knihy. Roku 1961 se vrátil do Brna a až do odchodu do důchodu v roce 1972 pracoval v literárním oddělení brněnského Československého rozhlasu.[3] V letech 1938–1948 byl členem Moravského kola spisovatelů.
Jeho manželkou byla v letech 1936–1956 a znovu v letech 1986–1989 operní pěvkyně Marie Podvalová.[4]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Počátek jeho tvorby byl ovlivněn příslušností k brněnskému okruhu levicově orientovaných autorů, soustředěných kolem Bedřicha Václavka. Proto je jeho první vydaná básnická sbírka Hořící keř (1931) napsána v duchu proletářské poezie. Druhá sbírka Polytonfox (1932) vychází z poetismu. Tématem dalších básníkových předválečných sbírek je úzkostné prožívání života a smrti (200 chryzantém) a osobitá milostná a přírodní lyrika (Proutěná píšťala).[2]
V poválečných sbírkách se projevilo autorovo zaujetí pro ideál sociálně spravedlivé společnosti (Alarm) a pro intimní lyriku (Kniha milosti). Od poloviny padesátých let se autor zabýval také literaturou pro děti a mládež,[2] za kterou byl roku 1960 zapsán na Čestnou listinu Hanse Christiana Andersena Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu (IBBY).[5] Koncem padesátých let byly časopisecky zveřejňovány jeho verše občanské poezie s názvem Listy z Prahy, které pak autor až do konce života průběžně doplňoval, třebaže věděl, že jsou pro nekonformní postoj knižně nepublikovatelné.[4]
Bibliografie[editovat | editovat zdroj]
- Hořící keř (1931), wolkrovsky laděná sbírka proletářská poezie.
- Polytonfox (1932). sbírka básní, inspirujících se výboji básnické avantgardy a poetismu.
- 200 chryzantém (1938), panychida za zemřelého přítele, expresionistického básníka Josefa Chaloupku.
- Proutěná píšťala (1938), přírodní a milostná lyrika.
- S erbem lipového listu (1940), verše, prodchnuté vzpourou a nadějí, vydané na začátku nacistické okupace.
- Alarm (1947).
- Píšťalička (1955), básnická sbírka pro děti, doplněné vydání 1958, později vydáno ve sbírce Koulej se, sluníčko, kutálej.
- Kniha milosti (1956, přepracováno 1970), intimní lyrika zabývající vývojem milostného (od zrodu lásky, přes milostnou závrať, krizi, až po bolestný rozchod).
- Symfonie o Dyji (1959), hledání místa člověka v lidských vztazích a v přírodě.
- Ptám se, ptám se, pampeliško (1959), později vydán o ve sbírce Koulej se, sluníčko, kutálej, sbírka básní pro děti. Autor v nich propojil tradiční témata dětské poezie s moderním světem dětí.
- Koulej se, sluníčko, kutálej (1961), obsahuje básně Píšťalička a Ptám se, ptám se, pampeliško. Za tuto sbírku byl autor roku 1960 zapsán na Čestnou listinu Hanse Christiana Andersena Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu (IBBY) a roku 1962 Cenu Marie Majerové.[6]
- Za oknem laterna magika (1963), rozšířeno pod titulem Duhová brána (1977), soubor lyrizovaných próz pro děti.
- Co dělá v parku sluníčko (1963), básně pro děti.
- Stradivárky z neonu (1964), sbírka experimentálních básní pro mládež, za kterou obdržel roku 1965 druhou Cenu Marie Majerové.[6]
- Posměšky na plot (1964), sbírka básní pro mládež.
- Dvě stě chryzantém, Symfonie o Dyji (1971), společné vydání dříve samostatně vydaných básní.
- Duhová brána (1977), rozšířené vydání souboru próz Za oknem laterna magika.
- Etudy pro dceru (1988), básnická výpověď o rodinných vztazích.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2022-04-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c Slovník českých spisovatelů, Praha: Libri, 2000, S. 376
- ↑ Lexikon české literatury 2/II., Praha: Academia 1993, S. 974–976
- ↑ a b Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 1. díl, Praha: Brána, 1995, S. 447–448
- ↑ Čestná listina IBBY (Honour list) – Česká sekce IBBY. www.ibby.cz [online]. [cit. 2018-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-12.
- ↑ a b Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Česká literární bibliografie - Literární ceny. service.ucl.cas.cz [online]. [cit. 2022-04-02]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Zdeněk Kriebel
- Zdeněk Kriebel ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Zdeněk Kriebel v Databázi knih
- Zdeněk Kriebel v Encyklopedii dějin města Brna
