Zapalovací svíčka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zapalovací svíčka

Zapalovací svíčka je nezbytná část zážehového motoru. Zapaluje stlačenou směs paliva se vzduchem ve válci a tím iniciuje detonaci, po níž následuje expanze plynů, jež uvádí píst v pohyb. Svíčka je vlastně jiskřiště pro zapalovací proud, které tvoří střední a vnější elektroda upravená tak, aby mohla být vložena do pracovního prostoru zážehového motoru.[1]
Střední elektrodu obklopuje izolátor, jehož spodní část je zalisována do ocelového pláště svíčky, který je opatřen závitem pro zašroubování svíčky do hlavy válce a ve své spodní části je vytvarován do vnější elektrody.

První patenty na zapalovací svíčky podali Nikola Tesla (1898)[2], Frederick Richard Simms (1898) a Robert Bosch (1898), jako vynálezce je uváděn i Karl Benz. Masové využití svíčky ovšem umožnil až vynález zapalování pomocí magneta, jehož byla svíčka součástí a který vymyslel Boschův inženýr Gottlob Honold v roce 1902.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Malá československá encyklopedie. VI. svazek Š - Ž. 1. vyd. Praha: Encyklopedický institut ČSAV 1987. str. 927. bez ISBN
  2. Patent 609250

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]