Zaklínač

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Zaklínač je fantasy cyklus polského spisovatele Andrzeje Sapkowského. Vznikl jako série krátkých příběhů publikovaných v polském sci-fi a fantasy časopise Fantastyka, kde byla první povídka s názvem Wiedźmin (1986) napsána jako příspěvek do soutěže pořádané tímto časopisem a získala třetí místo. V roce 1993 byl vydán první díl pokračování ve formě románu Sága o Zaklínači, přičemž poslední díl vyšel v polštině na konci roku 2013 a navazuje na celou předchozí sérii jako prequel.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Hlavním hrdinou je Geralt z Rivie, který je povoláním „zaklínač“. Jeho příběhy jsou oceňovány pro svůj lehce ironický smysl pro humor a pro jemné odkazy na moderní kulturu. Na rozdíl od vzorců hrdinské fantasy zde nezaznamenáme rozdělení postav na černé a bílé. Geraltův svět ale nelze označit ani za typickou dark fantasy. Sapkowski spíše zdůrazňuje odstíny „šedé“ (například jeden z vládců, jenž se dopustil incestu s vlastní sestrou, se současně ukazuje jako starostlivý otec).

V ději se mihnou i vedlejší postavy několika dalších zaklínačů. Zaklínači jsou popisováni jako mutanti, kteří byli proměněni pomocí magie, mutagenů a jedů. Získali tak magické schopnosti a dalším výcvikem si osvojili také pokročilé bojové techniky. Své nadlidské schopnosti využívají především k boji s různými obludami a magickými tvory, kteří sužují lidstvo. Druhou hlavní postavou série Sága o Zaklínači je princezna Cirilla, která se sice nepodrobí mutacím, ale podstoupí zaklínačský výcvik.

Knihy o Zaklínači[editovat | editovat zdroj]

V češtině vyšla po roce 2000 v nakladatelství Leonardo série knih o Zaklínači Geraltovi z Rivie, ve kterých bylo v záhlaví názvu knihy uvedeno „Zaklínač“ a pořadové číslo knihy, v čemž se název odlišuje od původních vydání, které v názvu toto označení nemají. Na konci roku 2013 byla v Polsku vydána zatím poslední kniha ze série Zaklínače s názvem Sezóna bouří, která je však zasazena do děje před vůbec první vydanou povídku Zaklínač (1986). Zde uvedené letopočty jsou první vydání knihy autorem v jeho rodné polštině.

Knihy vydané jako sbírka navazujících povídek:

  1. Poslední přání (?), v českém překladu též Zaklínač I.
  2. Meč osudu (1992), v českém překladu též Zaklínač II.

Řada knih vydaná autorem jako „Sága o Zaklínači“ navazuje na výše uvedenou knihu Meč osudu:

  1. Krev elfů (1994), v českém překladu též Zaklínač III.
  2. Čas opovržení (1995), v českém překladu též Zaklínač IV.
  3. Křest ohněm (1996), v českém překladu též Zaklínač V.
  4. Věž vlaštovky (1997), v českém překladu též Zaklínač VI.
  5. Paní jezera (1999), v českém překladu též Zaklínač VII.

Další pokračování knih o Zaklínači je prequel, který je časově zařazen před původní povídku Zaklínač (1986):

  1. Sezóna bouří (2013), v češtině zatím nevyšlo

Svět Zaklínače[editovat | editovat zdroj]

Erby zemí ve světě Zaklínače
Kovir&Poviss COA.svg
Kovir a Poviss
Caingorn COA.svg
Hengfors
Kaedwen COA.svg
Kaedwen
Redania COA.svg
Redanie
Mahakam COA.svg
Mahakam
Aedirn COA.svg
Aedirn
Cintra COA.svg
Cintra
Temeria COA.svg
Temerie
Lyria&Rivia COA.svg
Lyrie a Rivie
Nilfgaard COA.svg
Nilfgaard

Cech zaklínačů[editovat | editovat zdroj]

Zaklínači v podání Sapkowského představují společný projekt druidů a mágů, kteří vyvinuli různé postupy, jak pomocí mutagenů, jedů a magických přípravků upravit lidský organismus, aby pracoval rychleji, efektivněji, měl zostřené smysly a mohl používat jednoduchou magii. Mutace v zaklínače, tzv. „zkouška trav“, představovala velice komplikovaný a nebezpečný proces, který velká část adeptů nepřežila. I úspěšná proměna ale měla nežádoucí vedlejší účinky – zejména neplodnost a často i citovou plochost. Následovala „cesta meče“ – bojový výcvik, který kladl důraz na boj s mečem a fyzickou připravenost.

Cech zaklínačů získával adepty a dohlížel na jejich přerod a výcvik. Nábor zaklínačů probíhal různými způsoby, oblíbený byl nahodilý výběr prostřednictvím osudu. („Dáš mi to, co nalezneš doma, aniž bys to čekal,“ tak zněla často odpověď zaklínače na otázku zachráněného, jak se mu má odměnit.) Tuto alternativu zaklínači často upřednostňovali, mnozí doufali, že takto získaní adepti budou osudem předurčení k úspěšnému prodělání proměny.

Lidé zaklínače na jedné straně potřebovali, na druhé straně se jich báli, někdy i víc než nestvůr. Několikráte se objevilo tažení lidí proti zaklínačům, často podněcované čaroději, kteří od jisté doby začali zaklínače nenávidět a považovali je za nežádoucí konkurenci. Jedno takové tažení vyústilo v dobytí Kaer Morhen, sídla zaklínačského cechu, a vybití většiny jeho členů. Od té doby se zaklínači stali vzácnými a zastavila se obnova jejich řad. Zhruba 100 let po tomto období začíná děj první knihy ze zaklínačské ságy, Krev elfů.

Sapkowski se inspiroval ze starých slovanských legend, ve kterých zaklínač vystupuje jako člověk ovládající znalost bylin a přírodního léčitelství nebo jako poutník putující mezi osadami a praktikující bylinkářství k léčbě nemocných.[1]

Hlavní postavy[editovat | editovat zdroj]

  • Geralt z Rivie zvaný Gwynbleidd („Bílý vlk“) byl jako dítě odveden na zaklínačský hrad Kaer Morhen (byl, velice neobvykle, dítětem čarodějky), kde byl podroben dvěma základním zkouškám: Zkoušce trav a Cestě meče. Po nich dostal od svého učitele Vesemira stříbrný zaklínačský medailon, který slouží k prokazování totožnosti a zároveň jako detektor magie. Po opuštění Kaer Morhen se vydal do světa pomáhat lidem, i když se ne vždy setkal s vděkem nebo pochopením.
  • Cirilla je princezna z Cintry, dcera Pavetty a Dunyho. Jejími předky jsou elfka Lara Dorren aep Siadhal a lidský mág Cregennan z Lód. Je sudbou spojena s Geraltem. Během jedné pracovní návštěvy v Cintře u královny Calanthé Geralt zachránil život rytíři Ježkovi a jeho budoucí ženě, princezně Pavettě. Za to Pavetta slíbila Geraltovi odevzdat mu za šest let své dítě (povídka Otázka ceny). Po šesti letech znovu přijel Geralt do Cintry, avšak vzdal se nároku na své dítě osudu, Ciri. Osud jejich cesty se znovu protnul v lese Brokilon, kde ji Geralt osvobodil z moci dryád (povídka Meč osudu). K jejich dalšímu setkání došlo za několik let, po vypálení Cintry nilfgaardským vojskem. Těžce zraněného zaklínače přivezl na svůj statek sedlák, jemuž Geralt předtím zachránil život; za to mu slíbil dát to, co najde doma, aniž by to čekal (povídka Něco víc). Když na statku Geralt opět potkal Ciri, sklonil hlavu před sudbou a odvezl ji na Kaer Morhen. Nepodrobili ji sice Zkoušce trav, ale prošla Cestou meče. Navíc ji Yennefer krátce učí čarování. Poté ji Triss Ranuncul odvezla do svatyně Melitelé k velekněžce Nenneke, kde se měla naučit slušnému chování a všeobecným znalostem. (Počátek Ságy o zaklínači.)
  • Yennefer z Vengerbergu je mocná čarodějka, Geraltova milenka a Trissina blízká přítelkyně. Na jeho vlastní přání, které vyslovil, jako své poslední, při souboji s Džinem, je s Geraltem svázána zvláštním poutem. Sama děti (jako většina čarodějek) mít nemohla i když po nich stále toužila a hledala prostředky, kterými by toho dosáhla. Vychovávala Ciri a učila ji magii. S Ciri se velmi sblížily a mezi Yennefer a Ciri vznikl vztah jako mezi matkou a dcerou.
  • Triss Ranuncul (v orig. Triss Merigold) je čarodějka, přítelkyně Geralta a Yennefer.
  • Marigold (v orig. Jaskier, čili „pryskyřník“, nebo „blatouch“) je známý trubadúr, Geraltův přítel a milovník alkoholické i sexuální zábavy.
  • Yarpen Zigrin je trpasličí žoldnéř, nájemný zabiják a voják.
  • Regis je abstinující upír, lékař a bylinkář. Setká se se zaklínačem při jeho cestě za Ciri.
  • Angoulême je plavovlasá nemanželská dcera cintránské šlechtičny a banditka. Pomáhá Geraltovi hledat Ciri.
  • Milwa je dívka žijící mezi dryádami, průvodkyně elfských utečenců a zručná lukostřelkyně; doprovází Geralta na jeho cestě za Ciri.
  • Cahir je nilfgaardský rytíř a odpadlík, důležitá postava nilfgaardského pátrání po Ciri. Později se přidává ke Geraltově družině.
  • Bonhart je nájemný lovec lidí pronásledující Ciri a její družinu.
  • Foltest je král Temerie, princ Soddenu, suverénní vládce Mahakamu a Pontaru, protektor Brugge a Ellanderu. Vedle knih tato postava hraje významnou roli také ve hře Zaklínač 2: Vrahové králů.

Místa[editovat | editovat zdroj]

Země Vládce Hlavní město Další významná města
Aedirn Demawend Vengerberg
Cintra Calanthé Cintra
Kaedwen Henselt Ard Carraigh
Kovir a Poviss Esterad Thyssen Pont Vanis, Lan Exeter
Lyrie a Rivie Meve Lyrie
Redanie Vizimir Tretogor Oxenfurt, Novigrad
Temerie Foltest Wyzima

Příběh o Zaklínači[editovat | editovat zdroj]

Dílo je rozděleno na dvě části. Nejprve vznikaly povídky a knihy, které jsou přibližně chronologicky řazeny v první kapitole (Povídky o Zaklínači). Později autor vsadil do jejich rámce pětidílný cyklus, který je popsán v druhé kapitole (Sága o zaklínači).

Povídky[editovat | editovat zdroj]

Geralt z Rivie, hlavní hrdina těchto povídek a knih, se jako mnoho jiných dětí narodil nechtěn a podstoupil zaklínačský výcvik v Kaer Morhen. V povídkách dále vystupuje Geraltův přítel Marigold, trubadúr, který se neustále nachází v nějaké šlamastyce, co se citů a známostí týče. Příběhy také popisují Geraltovo seznámení s krásnou čarodějkou Yennefer, kteří mají mezi sebou jako partneři komplikovaný a (dějem) přerušovaný vztah. Tito dva se v příběhu, počítaje i ságu, opakovaně hádají, rozcházejí a opět usmiřují. Geralt chová city též k mladé čarodějce Triss Ranuncul. Další postavou cyklu je královská vnučka Ciri (Cirilla Fiona Elen Riannon z Cintry), která je ke Geraltovi připoutána sudbou, která je nerozlučně pojí k sobě jako otce a dceru.

Povídky jsou uvedeny tak, jak na sebe přibližně dějově navazují.

  1. Cesta, z níž není návratu – Odehrává se před Geraltovým narozením, vystupuje zde Geraltova matka Visenna a rytíř Korin, kteří musí zbavit kraj magické stvůry, kostěje.
  2. Zaklínač – Popisuje zlomení kletby dcery krále Foltesta, jež byla začarována ve strigu.
  3. Hlas rozumu – Povídka se odehrává během Geraltova uzdravování ve svatyni Melitelé. Byla zařazena jako rámcový příběh do knihy Zaklínač I – Poslední přání.
  4. Zrnko pravdy – Variace na pohádku Panna a netvor (Geralt hostem v domácnosti zakletého Nivellena, jejž zbavil upírky a tím mu vrátil lidskou podobu).
  5. Menší zlo – Variace na pohádku O Sněhurce. Konflikt s proradnou Renfri, díky němuž Geralt získal přezdívku řezník z Blavikenu.
  6. Otázka ceny – Během návštěvy v Cintře Geralt zachrání život rytíři Ježkovi a princezně Pavettě, jeho budoucí ženě. Pavetta slíbí Geraltovi odevzdat své dítě.
  7. Konec světa – Geralt a Marigold se na lovu sylvána (napůl člověk a napůl kozel, podobný Panovi) setkávají se s elfy živořícími ve vyhnanství. Motiv soužití a nenávisti mezi různými rasami je zdůrazněn v pozdější sérii počítačových her.
  8. Poslední přání – Geralt a Yennefer se poprvé setkávají a za přispění džina mezi nimi vzniká pouto.
  9. Hranice možností – Povídka o lovu na zlatého draka.
  10. Střípek ledu – Milostný trojúhelník mezi Yennefer, Geraltem a čarodějem Istreddem.
  11. Věčný oheň – V povídce vystupuje doppler, stvoření, které je schopno měnit nejen své tělo, ale i myšlenky podle jiných bytostí.
  12. Trochu se obětovat – Variace na pohádku Malá mořská víla.
  13. Meč osudu – První Geraltovo setkání s Ciri se odehrává se v lese Brokilon, kterému vládnou dryády.
  14. Něco víc – Zaklínače zraněného po šarvátce s netvory přiveze na svůj statek sedlák a poví mu o nedávném zničení Cintry nilfgaardským vojskem. Povídka končí Geraltovým druhým setkáním s Ciri.
  15. Něco končí, něco začíná – Humorně pojaté vyprávění o svatbě Geralta a Yennefer připojené jako epilog ke knize Zaklínač II – Meč osudu.

Sága o Zaklínači[editovat | editovat zdroj]

Sága o Zaklínači je románové pokračování povídek, které byly původně sepsány samostatně, ale tvoří přibližně navazující příběh. V závorce je uveden rok vydání knihy z pera autora (nikoliv tedy rok překladu nebo českých vydání).

Krev elfů (1994)[editovat | editovat zdroj]

Kaer Morhen je zaklínačské hradiště, od nepaměti se zde cvičí mladí muži vybraní osudem, který jim vytyčil zabíjení netvorů. Jednoho dne na toto místo připutuje Geralt s Ciri, královskou vnučkou. Po nějakém čase věnovaném výcviku zaklínači zjistí, že Ciri není obyčejná dívka, ale Zřídlo (má magické schopnosti). Čarodějka Triss, povolaná k rozřešení dívčiných schopností, však do záležitosti vnese ještě větší zmatek prohlášením, že tak silné Zřídlo, jako je Ciri, sama nezvládne. Geralt je nucen svou malou chráněnku odvést k osobě, která by ji naučila, jak zvládnout magii, kterou v sobě má, ke své bývalé (i současné) milence Yennefer. Dlouhou dobu se Ciri ve svatyni bohyně Melitelé učí kouzlům, až nastane den, kdy i se svou učitelkou musí odjet na konvent všech nordlingských mágů a čarodějek.

Čas opovržení (1995)[editovat | editovat zdroj]

Yennefer a Ciri cestují od kněžek bohyně Melitelé na ostrov Thanedd, kde se koná veliký konvent mágů. Mezitím se Geralt snaží u učenějších a vlivnějších lidí zjistit původ dívky, která je s ním spojena sudbou. Králové Nordlingů plánují zničit svého nepřítele, hrozivý Nilfgaard. Netuší však, že on již je o krok před nimi a jeho vojska jsou připravena na vpád do jejich zemí. Přičiněním Ciri se Yennefer a Geralt na konventu setkají a usmíří, tak jak už je jejich zvykem. Rada mágů se ale zvrhne v jatka, při kterých spolu bojují čarodějní přívrženci Nordlingů a Nilfgaardu. Ciri, pronásledovaná hned několika nepřáteli, se na Thaneddu dostává do Tor Lara – Věže racka. Tam vstoupí do rozbitého vyhaslého portálu, který zanáší neznámo kam, a teleportuje se na poušť Korath daleko na jihu. Zemřela by, nebýt mladého jednorožce a jejích vlastních magických schopností. Po mnoha útrapách se nakonec Ciri dostává do lupičské bandy Potkanů.

Křest ohněm (1996)[editovat | editovat zdroj]

Geralt se po bojích na Thaneddu zotavuje u dryád v Brokilonu. Poté odjíždí spolu s Marigoldem a lučištnicí Milvou hledat Ciri. Záhy se připojí ke skupině utíkající před válkou složené z trpaslíků, gnóma a žen s dětmi, které trpaslíci chrání. Geralt pozná jednoho ze svých starých přátel, trpaslíka Zoltana Chivaye. Cestou na jih do Nilfgaardu potkají na starém elfském pohřebišti bylinkáře – upíra jménem Regis, který je uhostí kořalkou z mandragory a připojí se k nim. Po čase se k nim připojí také zběhlý nilfgaardský agent Cahir. Geralt neví, že Ciri se nenachází v Nilfgaardu; mezitím se přidala k tlupě loupeživých Potkanů a stopuje ji nelítostný lovec lidí Leo Bonhart. Regis navrhne cestovat za druidy v Caed Dhu, kteří by mohli v pátrání pomoci. Poté, co zaklínač spolu s Cahirem pomůže vojákům z Lyrie a Rivie zahnat nilfgaardskou jízdu, jej královna Meve pasuje na rytíře a udělí mu predikát, takže se nyní právem může nazývat Geralt z Rivie.

Věž vlaštovky (1997)[editovat | editovat zdroj]

Vysogota z Corvia, zneuznaný filozof, žijící coby poustevník uprostřed močálů, nachází jednoho dne těžce zraněnou Ciri. Ujme se jí a ona mu vypráví o tom, jak se z Ciri stal nelítostný zabiják a co se dělo s bandou Potkanů. Stefan Skellen, agent Nilfgaardu, na ně nasadil nájemného vraha Leo Bonharta. Ten zabil její společníky a ji samou si držel v aréně, kde bojovala pro potěšení davu a pro Bonhartův zisk, dokud se jí nepodařilo utéci. Mezitím Geralt opouští armádu královny Meve a pokračuje na jih najít druidy. Yennefer, která pátrá po Ciri na vlastní pěst, je zajata čarodějem Vilgefortzem, jenž by se rád Ciri zmocnil. Uzdravená Ciri opouští poustevníka, postupně zabíjí své pronásledovatele a před Bonhartem nakonec uniká portálem ve Věži vlaštovky. Ačkoli čekala, že bude přenesena na Thanedd, objeví se kdesi v jiné dimenzi, kde ji vítá elf Avallac'h.

Paní jezera (1999)[editovat | editovat zdroj]

V závěrečném dílu dojde na finální střetnutí, a to jak Geraltovy družiny s Vilgefortzem, tak i vojsk nordlingských království proti nilfgaardskému císaři. V závěrečném pogromu v Rivii je Geralt těžce raněn a odplouvá spolu s Yennefer kamsi do neznáma. Cirilla se na konci příběhu magicky přenese do Británie v době krále Artuše.

Pokračování Ságy o Zaklínači[editovat | editovat zdroj]

Dne 6. listopadu 2013 byla v Polsku vydána další kniha o Zaklínači s názvem „Sezóna bouří“ (polsky Sezon burz), která obsahuje děj, který nenavazuje na díl „Paní jezera“, nýbrž předchází povídce Zaklínač, která vyšla v roce 1986 v měsíčníku „Fantastyka”. Kniha zatím v češtině vydána nebyla. Geralt v ní bojuje s krvežíznivým monstrem, dostane se do boje se stráží, se soudem, ztrácí zaklínačský meč a řeší své záležitosti se zrzavou čarodějkou koral (celým jménem Lytta Neyd).

Recenze[editovat | editovat zdroj]

Dittmar Chmelař v roce 1994 charakterizuje Sapkowského prózu: „S vyzývavou, řemeslně perfektně zvládnutou drzostí se odvolává na různé mýty, pohádky a legendy a také na naše současné spory... U Sapkovského je literárním kobercem nádherný gobelín, který je utkán ze zlata, stříbra a vlny, ale i z nylonu.“[2] Naproti tomu Jiří Popiolek v roce 2007 soudí, že Sapkowski je skvělý vypravěč, ale ne už skvělý romanopisec, a dodává, že „samotná pětidílná Sága o zaklínači je pořád ještě kvalitní čtení, ale... je třeba dodat, že v ní Sapkowski trochu přecenil své síly... Sága o významu té geraltovské si zasloužila lepší a přesvědčivější závěr.“[3]

Adaptace[editovat | editovat zdroj]

Komiks[editovat | editovat zdroj]

V letech 1993–1995 vyšla šestisvazková komiksová adaptace vybraných Geraltových příběhů. Autory byli Maciej Parowski a Andrej Sapkowski (scénář) a Bogusław Polch (kresba).

Filmy[editovat | editovat zdroj]

V roce 2001 byla vznikl na motivy povídek a románů třináctidílný[4] televizní seriál, který byl následně sestříhán do stotřicetiminutového filmu. Režie se ujal Marek Brodzki, v hlavních rolích hráli Michal Zebrowski, Olaf Lubaszenko a Zbigniew Zamachowski. Přijetí seriálu i filmu bylo spíše rozporuplné a Sapkowski sám i jeho fanoušci tuto filmovou adaptaci nepovažovali za povedenou.[5]

Počítačové hry[editovat | editovat zdroj]

V roce 2007 byla vydána počítačová hra Zaklínač (hodnocená na Metacritic.com 86/8,5)[6], která rozvíjí Geraltův příběh po pogromu v Rivii. V roce 2011 vyšlo pokračování s názvem Zaklínač 2: Vrahové králů (88/8,4)[7]. Závěrečný díl Zaklínač 3: Divoký hon by měl vyjít v únoru roku 2015.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.fantasyplanet.cz/clanek/zaklinac-20-let-s-tvorbou-andrzeje-sapkowskeho
  2. http://mdia0128.www3.50megs.com/Sapek/clanek01.htm – Fantasy, Postkomunismus – Nacionalismus & Sapkowski – Napsal Dittmar Chmelař
  3. http://fantasya.cz/clanek/4412-fenomen-jmenem-geralt – Jiří Popiolek
  4. http://www.filmweb.pl/serial/Wied%C5%BAmin-2002-119350
  5. Proměny Zaklínače, říjen 2007
  6. http://www.metacritic.com/game/pc/the-witcher-enhanced-edition
  7. http://www.metacritic.com/game/pc/the-witcher-2-assassins-of-kings
  8. http://games.tiscali.cz/datum-vydani/cd-projekt-posouva-vydani-zaklinac-3-na-unor-2015-65616

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Povídky o Zaklínači – první české knižní vydání
Povídky: Zaklínač; Zrnko pravdy; Menší zlo; Otázka ceny; Cesta, z níž není návratu.
Povídky: Hranice možností; Střípek ledu; Věčný oheň.
Povídky: Trošku se obětovat; Meč osudu; Něco víc.
Povídky o Zaklínači – nově uspořádané vydání
Texty z knihy Stříbrný meč byly doplněny a nově uspořádány. Povídky: Cesta, z níž není návratu; Hlas rozumu (funguje jako rámcový příběh); Zaklínač; Zrnko pravdy; Menší zlo; Otázka ceny; Konec světa; Poslední přání.
Vedle povídek ze sbírek Věčný oheň a Meč osudu (Hranice možností; Střípek ledu; Věčný oheň; Trošku se obětovat; Meč osudu; Něco víc) obsahuje i bonusovou humorně laděnou povídku Něco končí, něco začíná.
Sága o zaklínači (v nových vydáních jsou svazky označovány Zaklínač IIIZaklínač VII)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]