Zaječice (Bečov)
| Zaječice | |
|---|---|
 Pohled na osadu ze severu | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Bečov |
| Okres | Most |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°27′51″ s. š., 13°42′59″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 30 (2021)[1] |
| Katastrální území | Zaječice u Bečova, Kamenná Voda, Stránce a Židovice u Bečova |
| Nadmořská výška | 231 m n. m. |
| PSČ | 435 26 |
| Počet domů | 14 (2021)[2][3] |
  Zaječice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 1252 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zaječice (německy Saidschitz) je osada, část obce Bečov v okrese Most v Ústeckém kraji. Nachází se v nadmořské výšce 231 metrů, asi 6,5 km jihovýchodně od města Mostu. Obcí protéká Zaječický potok, který se severozápadně od obce vlévá do říčky Srpiny. Na území osady se nachází také katastrální území již zaniklých obcí Kamenná Voda, Stránce a Židovice.
Název[editovat | editovat zdroj]
Název vesnice je odvozen ze staročeského osobního jména Zajiec ve významu ves lidí Zajícových. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: in Zagecziczich (1413), na Zaječiciech (1503), v ves Zajicžiczy (1619), Zagečzicze (1628), Zaječice (1654), Seidschitz (1787), Saidschitz (1833) a Zaječice i Saidschitz (1848).[4]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1413.
Minerální prameny[editovat | editovat zdroj]
Zaječice u Bečova proslavil minerální pramen, který byl znám již v 18. století a nachází se severozápadně od obce. Geolog a balneolog Franz Ambrosius Reuss, který působil jako lékař v lázních Bílinská kyselka (tehdy Biliner Sauerburnn) u Bíliny potvrdil léčebné účinky nejen bílinské minerálky, ale i zdejší hořké vody a zasloužil se o proslulost a široké využití minerálních pramenů. Zaječická voda svým složením patří mezi silně mineralizované minerální vody sírano-hořečnatého typu, je nažloutlá, bez pachu a má výraznou hořkou chuť. Voda má projímavé a zánětům zabraňující účinky a hodí se zvláště k déle trvajícímu užívání při chronické ochablosti střev a jiných potížích.[5] Zdejší minerální voda patří do stejné kategorie jako Vincentka, Bílinská kyselka, Mlýnský pramen, Šaratice nebo Rudolfův pramen.[6] V Zaječicích vznikla stáčírna, která začala prodávat minerálku pod jménem Zaječická hořká voda. Na počátku 20. století se z minerálního pramene získávala hořká Glauberova sůl (složení známé také jako Epsomská sůl), která se prodávala pod obchodním názvem Biliner Digestive Pastilles. Po celém světě se díky dobrým účinkům solí ze Zaječic začaly vyrábět chemické preparáty s názvem Seidlické prášky (Seidlitz powders), které částečně napodobovaly odpařené soli z Bílinské kyselky a Zaječické hořké vody. Seidlické prášky ale neměly kromě jména nic společného s touto lokalitou. Po znárodnění Bílinských lázní a produkce minerálek se zdejší stáčírna stala pobočkou tamního národního podniku Bílinská kyselka, který jako soukromá firma zaječickou hořkou produkuje dodnes. Zaječická hořká voda dosahuje v současnosti[kdy?] největších úspěchů v Číně a v Rusku.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Při sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 159 obyvatel (z toho 73 mužů), z nichž bylo 24 Čechoslováků a 135 Němců. Kromě čtyř lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[7] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 170 obyvatel: 26 Čechoslováků a 144 Němců. S výjimkou dvou členů církve československé byli římskými katolíky.[8]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 106 | 144 | 134 | 122 | 148 | 159 | 170 | 116 | 120 | 98 | 50 | 31 | 22 | 32 |
| Domy | 20 | 24 | 24 | 25 | 29 | 30 | 32 | 26 | — | 24 | 16 | 17 | 13 | 15 |
Kaple[editovat | editovat zdroj]
Z pamětihodností se v obci nachází pouze kaple svatého Ferdinanda Kastilského. Byla postavena v letech 1767–1769 na náklady místního sedláka Mathiase Loose, který zbohatl na minerální vodě. Poškozená kaple je od roku 2007 v rekonstrukci a byla opatřena novou střechou.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2023-05-27]
- ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Zaječice, s. 711.
- ↑ Chemická analýza Zaječické hořké vody
- ↑ Státní zemědělská a potravinářská inspekce
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 219.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 224.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-08-04]. Kapitola Okres Most. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SÝKOROVÁ, Jana. Zmizelé domovy. Most: Okresní muzeum v Mostě, 2002. 100 s. ISBN 80-239-0797-2. S. 8–9.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zaječice na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Zaječice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Kaple v Zaječicích
