Zahlcení sítě

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Zahlcení sítě (anglicky network congestion) je v informatice označení pro situaci, kdy dojde k zaplnění přenosové kapacity, začnou se plnit vyrovnávací paměti (buffery), čímž se aktivní prvky v počítačové síti snaží překlenou chvilkové zahlcení přenosového média. Tím dochází ke zvětšování latence (zpoždění), ztrátám datagramů nebo nemožnosti navazovat další spojení.

Popis funkce[editovat | editovat zdroj]

K vyčerpání přenosové kapacity může například snadno dojít, když uživatel začne stahovat z Internetu větší objemy dat, které na delší dobu plně využijí kapacitu jeho linky k jeho poskytovateli připojení k Internetu (providerovi).

Využití zahlcení pro regulaci datových přenosů[editovat | editovat zdroj]

V současných sítích (např. IEEE 802.11 s CSMA/CA, původní Ethernet, pohyblivá okénka u TCP) je reakce na zahlcení sítě využívána k dosažení nové rovnováhy, kdy ke ztrátám (ještě) nedochází. Používá se k tomu exponenciální (tj. rychlé) zpomalení ve chvíli, kdy dojde ke ztrátám a následně dohodnutý způsob co nejrychlejšího návratu k co nejvyšší rychlosti, kdy ještě nedochází k zahlcení sítě. V ideálním případě (za předpokladu, že nikdo nepodvádí rychlejším zvýšením rychlosti) dojde k rovnoměrnému rozdělení celkové přenosové kapacity. V dřívější době byly proto populární různé „akcelerátory“, které při stahování větších objemů dat navázaly více paralelních spojení (každé stahovalo jinou část dat), a tím vysoutěžily pro uživatele větší šířku přenosového pásma (tj. vyšší rychlost ze sdíleného datového připojení). V poslední době se tomuto triku provideři brání tím, že zákazníkům regulují jejich maximální přenosovou rychlost pomocí FUP, a proto tyto nástroje ztratily reálný význam. Slovo akcelerátor je v prohlížečích občas využíváno k marketingovým účelům, které nemají se zrychlením datových přenosů nic společného (viz např. akcelerátory pro Internet Explorer od firmy Microsoft).

Problém zahlcení při ztrátách na lince[editovat | editovat zdroj]

Metoda zahazování datagramů pro regulaci a řešení zahlcení sítě koliduje s řešením situace na datových linkách, které vykazují velké ztráty z jiného důvodu, než je zahlcení (např. rušení u Wi-Fi), protože klient detekuje ztráty a reaguje na ně jako by došlo k zahlcení, takže sníží rychlost přenosu. Výsledkem jsou pak nefunkční datové přenosy přes protokol TCP. Proto se nedoporučuje, aby ztráty na datových linkách překročily zhruba 5 % (do této hranice je schopen algoritmus pohyblivých okének v TCP protokolu správně reagovat).