Zähringenové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zähringenové
Wappen Zaehringer.png
Znak dynastie Zähringenů
Země Bádensko (Německo), Verona
Tituly velkovévoda Bádenský
markrabě Bádenský
markrabě Veronský
Zakladatel Bertold I.
Mýtický zakladatel Bertold I.
Rok založení cca. 962
Konec vlády 1918
Poslední vládce Fridrich II. Bádenský
Současná hlava Maxmilián Bádenský
Větve rodu

linie Báden

  • Bádensko-Báden
  • Bádensko-Durlach
  • Bádensko-Spanheim

linie Hachberg

  • Bádensko-Hachberg-Sausenberg

Zähringenové (německy Zähringen či Zähringer), také Zähringerové nebo Bádenští je původní bádenská panovnická dynastie. V Bádensku vládla až do roku 1918, kdy byly svrženy všechny německé monarchie. Dynastie odvozuje své jméno od sídla hradu Zähringen, nedaleko města Freiburg im Breisgau.

Zähringenové v hlavní linie vymřeli okolo roku 1218 po smrti vévody Bertolda V. Jedna z mladších linii bádenských se v roce 1771 stala opět panovníky velké části jednotného Bádenska, v letech 1803-1806 dokonce bádenskými říšskými kurfiřty a v roce 1806 byly povýšeni na bádenské velkovévody. Bádenští jsou v současnosti hlavou dynastie.

Hrabata z Breisgau (962-1073)[editovat | editovat zdroj]

Veronská markrabata (1061-1073)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Veronské markrabství a Seznam veronských markrabat.

Bádenská markrabata (1073-1190)[editovat | editovat zdroj]

Znak markrabství a kurfiřtství Bádenského
Podrobnější informace naleznete v článku Bádenské markrabství.

Panovníci rozděleného Bádenska (1190-1771)[editovat | editovat zdroj]

Kryštof I. Bádenský

Po smrti markraběte Heřmana IV. byla země rozdělena mezi jeho syny, který tak vytvořili jednotlivé linie rodu. Jednalo se hlavně o Bádensko-Báden a Bádensko-Hachberg. Od Bádenska-Hachbergu se v roce 1290 oddělilo Bádensko-Sausenberg. V roce 1418 vymřela místní větev rodu v Bádensku-Hachbergu a území připadlo Bádensko-Bádenské větvi. Vládnoucí linie vymřela v roce 1503 také v Bádensku-Sausenbergu.

Když v roce 1503 vymřela místní linie v Bádensku-Sausenbergu území připadlo Kryštofovi I. který tak sjednotil většinu tehdejšího Bádenska. Ten ale před svou smrtí v roce 1527 rozdělil zemi mezi své 3 syny. První z nich Filip I. Bádensko-Sponheimský zemřel bezdětný v roce 1533, a tak si v roce 1535 jeho bratři Bernard a Arnošt, podělili o jeho území a založil tím linie z Baden-Badenskou a Bádensko-Pforzheimskou, která se po roce 1565 stala linií Bádensko-Durlach.

Jednotné Bádensko bylo obnoveno až roku 1771, kdy vymřela linie Bádensko-Bádenská a území připadlo Karlu Fridrichovi z linie Bádensko-Durlach, který přijal titul markraběte Bádenského.

Markrabata Báden-Bádenu (1190-1335, 1348-1588, 1622-1771)[editovat | editovat zdroj]

Znak markrabství Báden-Bádenu
Znak markrabství Báden-Bádenu

Markrabata Báden-Hachbergu (1190-1418, 1577-1591)[editovat | editovat zdroj]

Znak markrabství Báden-Hochberg

Bádensko-Hachberg vzniklo v roce 1190 rozdělením původního markrabství Bádenského. Zaniklo v roce 1418 kdy vymřela vládnoucí linie a území připadlo linii Báden-Bádenským.

Markrabata Báden-Sausenbergu (1290-1503, 1577-1604)[editovat | editovat zdroj]

Bádensko-Sausenberg vzniklo oddělením od Bádenska-Hachbergu v roce 1290. Když v roce 1503 vymřela místní linie území připadlo Kryštofovi I. který tak sjednotil většinu tehdejšího Bádenska.

Markrabata Báden-Ebersteinu (1291-1353)[editovat | editovat zdroj]

Markrabata Báden-Pforzheimu (1291-1361)[editovat | editovat zdroj]

Markrabě of Baden-Sponheimu (1515-1533)[editovat | editovat zdroj]

Markrabata Báden-Durlachu (1515-1771)[editovat | editovat zdroj]

Markrabě of Báden-Rodemachernu (1536-1596, 1622-1666)[editovat | editovat zdroj]

Markrabě of Baden-Rodenheimu, 1575-1620[editovat | editovat zdroj]

Markrabě Bádenský (1771-1806) a kurfiřt (1803-1806)[editovat | editovat zdroj]

Znak markrabství a kurfiřtství Bádenského

Bádensko bylo od 12. století po většinu času s krátkými výjimkami rozděleno mezi větve rodu Zähringenů, ale až v roce 1771 se markrabě Bádenska-Durlachu Karel Fridrich Bádenský rozhodl potom co zdědil sousední markrabství Báden-Bádensko, přimout po delší době kdy nebyl používán titul markraběte Bádenského a postupně sjednotit Bádensko včetně okolních biskupství což se mu definitivně povedlo mezi lety 1805-1810. V roce 1803 udělil Napoleon markraběti Karlu Fridrichovi kurfiřtský hlas (v té době jím sjednocované Bádensko mělo méně než polovinu z budoucího území). Předtím bylo bádenské markrabství a zároveň kurfiřtství zaniklo v roce 1806 povýšením na velkovévodství a zánikem Svaté říše římské.

Velkovévodové Bádenští (1806-1918)[editovat | editovat zdroj]

Znak velkovévodství Bádenského
Podrobnější informace naleznete v článku Bádenské velkovévodství.

Bádenské velkovévodství vzniklo v roce 1806, kdy ho Napoleon Bonaparte za pomoc (dědičně) povýšil markrabství na velkovévodství, zároveň se stalo členem Rýnského spolku. Již v roce 1803 udělil Napoleon markraběti Karlu Fridrichovi kurfiřtský hlas. Až v roce 1771 se právě markrabě Bádenska-Durlachu Karel Fridrich Bádenský rozhodl přimout titul markraběte Bádenského a postupně sjednotit Bádensko včetně okolních biskupství což se mu definitivně povedlo mezi lety 1805-1810. Bádensko se také jako ostatní německé státy v roce 1815 stalo členem Německého spolku. V roce 1871 po Prusko-francouzské válce se jako většina zbylých nezávislých německých států stalo součástí Německého císařství.[1]

V důsledku německé porážky v první světové válce se v listopadu 1918 úplně vyčerpané Německo vzdalo. Následně vypukla v Berlíně, takzvaná listopadová či německá revoluce, jež se rozšířila po celém Německém císařství. V této závěrečné fázi existence Německého císařství byl německým kancléřem právě princ Max Bádenský, korunní princ bádenska. Důsledkem revoluce bylo, že byly zrušeny či padly všechny německé monarchie včetně samotného Německého císařství. Dne 22. listopadu 1918 zde byla po odstoupení posledního velkovévody Fridricha II. vyhlášena republika Bádensko (německy Republik Baden), který byl do 1933 spolkovou zemí tzv. Výmarské republiky.

a hlavy rodu po roce 1918[editovat | editovat zdroj]

Nevládnoucí členky rodu[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dějiny Německa - Helmut Müller, Karlem Friedrichem Kriegerem, Hannou Vollrath, redakce Meyers Lexikon; Nakladatelství Lidové noviny, 2004, edice: Dějiny států, ISBN 80-7106-188-3