Zázvor (koření)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oddenky zázvoru (zázvor pravý)

Zázvor je koření získávané z oddenků stejnojmenné rostliny, zázvoru pravého (Zingiber officinale). Může mít žlutou, okrovou až černou barvu; má výraznou pryskyřičnou vůni; jeho chuť je velmi výrazná, aromatická, slabě ovocná až citrusová a sladce pikantní (ve větším množství je až velmi ostrá).

Je nezbytnou součástí indické a čínské kuchyně. Používá se do sladkých i slaných pokrmů: zázvorového pečiva, guláše, pečených mas, ale i piva nebo limonád. Čerstvý, sušený, vařený i nakládaný působí příznivě na lidské zdraví.

V obchodě je známý zázvor černý (oddenky neoloupané) a zázvor bílý (oddenky oloupané); v Japonsku se pak používá růžový zázvor (nakládané oddenky).

Původ[editovat | editovat zdroj]

Zázvor obecný (Zingiber officinale) je vytrvalá rostlina s květy růžovobílé nebo nažloutlé barvy

Není známo, odkud zázvor přesně pochází. Občas se uvádí, že byl nejdříve pěstován na jihu Číny, odkud pronikl do Indie.[zdroj?] S jistotou můžeme říci, že v Indii a Číně se používá již více než tři tisíciletí. Z těchto oblastí se pravděpodobně zásluhou fénických mořeplavců rozšířil do zemí Blízkého východu a do okolí Středozemního moře.

Byl znám i ve starověkém Řecku, Římě i Egyptě, kde byl používán jako dnes - do omáček, ke kuřecímu masu nebo jako přísada k luštěninám.

Na africký kontinent přinesli tuto rostlinu Portugalci, do Jižní Ameriky jej v 16. století zavezli Španělé.

Oddenky zázvoru se v teple nekazí, a proto se stal jedním z prvních druhů koření přepravovaných arabskými obchodníky do Evropy i Afriky. Ve středověku zázvor v evropské kuchyni zdomácněl natolik, že nechyběl na žádném stole obdobně jako dnes pepř se solí.[1]

Rostlina[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Zázvor pravý.

Zázvor obecný (pravý) (Zingiber oficinale) je vytrvalá rostlina. Má květy růžovobílé nebo nažloutlé barvy. Koření ze získává z oddenku (někdy chybně uváděno z kořene).

Chuť[editovat | editovat zdroj]

Nejvýraznější chuťovou složkou je olej obsahující aromatické látky, například zingiberen a malé množství bisabolenu, které dodávají zázvoru typickou vůni.

Ostrou a výraznou chuť má na svědomí gingerol, chemickým složením podobná látka ke kapsaicinu (v pálivých paprikách a chilli).

Při vaření se gingerol přeměňuje na zingeron, který je aromatickou látkou využívanou v potravinářském průmyslu a při výrobě parfémů.

Pokrmy[editovat | editovat zdroj]

V Japonsku se používá nakládaný růžový zázvor gari do pokrmů suši
  • Kandovaný zázvor - čerstvý zázvor se oloupe, nakrájí na plátky a ponoří do hrnce s vodou. Po třiceti minutách vaření na mírném plameni jsou plátky změklé. Voda se slije a plátky vloží do hrnce se stejným váhovým množstvím cukru a trochou vody. Vaří se za stálého míchání dokud plátky nejsou průsvitné a voda se zcela nevypaří. Nakonec plátky obalíme v cukru.
  • Perník
  • Zázvorky - staročeské vánoční cukroví[2]
  • Zázvorová limonáda (nesprávně zázvorové pivo) - slabší nealkoholický nápoj, oblíbený zejména ve Velké Británii.
  • Zázvorový čaj - je asijskou specialitou.
  • Zázvorová zmrzlina
  • Zázvorová káva - káva nebo čaj mohou být ochuceny zázvorem.
  • Zázvorové víno - je britský tradiční druh vína ochucený zázvorem prodávaný v zelené lahvi.
  • Gari - v Japonsku používaná forma nakládaného růžového zázvoru do pokrmů suši.

Koření v západní kuchyni[editovat | editovat zdroj]

Používá se k osvěžení chuti jídel z mořských živočichů a odlehčení těžkých pokrmů z vepřového nebo kachního masa. Výborný je zvláště k dochucení sladkých jídel, nejčastěji perníku a vánočních zázvorových sladkostí.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Slovenský název této rostliny ďumbier dal název nejvyššímu vrchu Nízkých Tater.

Galerie obrázků[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Čtrnáctideník 100 + 1 zahraniční zajímavost: 15/2007. Str. 60 - 61. Vydalo 100 + 1 a. s., Praha, 2007. ISSN 0322-9629
  2. Vánoční cukroví - staročeské zázvorky

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Haigh Charlote: The Top 100 Immunity Boosters - Duncan Baird Publishers Ltd. London 2005; česky: 100 NEJ potravin pro imunitu - nakl. Slovart Praha 2007, 1. vyd. (130 stran) str. 112-113.


Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]