Zásuvka (elektrotechnika)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zásuvka síťová, jednofázová. Poloha zdířek a kolíku. Takzvaný francouzský model, používaný také v Česku

Zásuvka je elektrotechnická součástka, která slouží pro připojení elektrických spotřebičů k elektrorozvodné síti. Zásuvka tvoří nejčastěji nepohyblivou část zásuvkového propojení, připevněnou ke stěně budovy, rozváděči nebo stroji. Může být ale i pohyblivou součástí prodlužovačky nebo volné rozbočky (rozdvojky apod.). Do ní se zastrkuje vidlice (proto také zástrčka). Vidlice je součástí pohyblivého přívodu (kabelu) k jinému elektrickému zařízení, nebo je přímo částí tohoto zařízení (zásuvkový adaptér). Obdobné spojení datových, telekomunikačních, obecně slaboproudých rozvodů, případně kombinace silových a slaboproudých rozvodů se jmenuje konektorové spojení.

Síťové zásuvky[editovat | editovat zdroj]

Sanitka si dobíjí akumulátory z rozvodné sítě přes prodlužovací kabel a přívodku

Síťová zásuvka je konstruována pro opakované spojování a rozpojování bez použití nástrojů. Svou konstrukcí umožňuje manipulaci i naprostým laikům bez elektrotechnické kvalifikace. Toho se dosahuje důsledným dodržováním principu použití obnažených kontaktů (kolíků) na straně spotřebiče a maximálně skrytých kontaktů (dutinek) na straně zdroje energie. Na straně zdroje zůstává odkrytý pouze zemnící kontakt, upravený tak, aby byl první, který se spojí a poslední, který se rozpojí. Aby se umožnilo používání prodlužovacích přívodů, musely být vyvinuty k zásuvce a vidlici ještě dva další přístroje:

  • Spojka (také pohyblivá zásuvka) je přístroj montovaný na prodlužovací kabel, který má stejné provedení jako zásuvka, je kompaktní, odolný a lze do něj zasunout vidlici.
  • Přívodka (také pevná vidlice) je přístroj zabudovaný napevno do stěny většího spotřebiče, připojovaného prodlužovací šňůrou, jako je počítač nebo vozidlo - obytný přívěs, obytný kontejner, sanitka. Má kolíky jako vidlice a jde na něj nasunout spojka (pohyblivá zásuvka) na konci prodlužovacího přívodu.

Zásuvky mohou být jednofázové i vícefázové (typicky třífázové). Podléhají standardům, tyto standardy bývají v různé částech světa odlišné. V České republice je normalizované napětí 230/400 V, 50 Hz.

Zásuvky pro nízké napětí[editovat | editovat zdroj]

Příklad cestovní redukce
Zásuvka standardu užívaného v Evropě včetně ČR (typ E)
Světové rozšíření norem jednofázového zásuvkového spoje

Napětí se dle místních norem liší, takže někde je to 90 V, jinde 250 V ale v naprosté většině zemí je buďto cca 230 V nebo cca 115 V, (kmitočet buďto 50 Hz nebo 60 Hz) u jednofázových a od 200 V až 400 V u třífázových rozvodů. Z toho vyplývá nutnost užívat redukce nebo převodní transformátory, pokud chceme elektrické spotřebiče používat mimo oblast, pro kterou byly vyrobeny. U spotřební elektroniky vybavené odděleným síťovým adaptérem je jednodušší opatřit si nový adaptér. Například přístroje určené pro USA a Evropu často pocházející ze stejné asijské montovny se liší právě jen přiloženým síťovým adaptérem.

Jednofázové české[editovat | editovat zdroj]

Jednofázové zásuvky pro střídavé napětí 230 V (podle jednotlivých národních norem 220–250 V) jsou zpravidla se 3 válcovými kontakty[1]. Zásuvky se 3 kontakty mohou být připojeny přes proudový chránič, který snižuje nebezpečí úrazu elektrickým proudem. Od roku 2009 jsou povinně vybaveny proudovým chráničem všechny v Česku nově zřizované nebo rekonstruované zásuvkové obvody.

Popis zapojení zásuvky užívané v České republice: při čelním pohledu na zásuvku platí, že zemnící kolík (připojen žlutozeleným vodičem) je nahoře. Potom levá dutinka je spojena s fázovým vodičem (připojen hnědým nebo černým vodičem) s napětím a pravá dutinka je spojena s pracovním vodičem (připojen světle modrým vodičem). Tato orientace i barvy vodičů jsou v Česku předepsány normou a jsou povinné.

Dostupné jsou i zásuvky se zvýšenou mírou bezpečnosti:

  • Dětská pojistka je plastová clonka uchycená na krytu zásuvky, která umožní zasunout pouze vidlici, tj. oba kolíky naráz. Zasunutí jednoho kolíku (šroubovák, hřebík) je tak mechanicky zablokováno.
  • Nezáměnná zásuvka má plastovou clonku na krytu, kterou je možné odsunout jedině zvláštně tvarovaným trnem, dodatečně nalepeným na vidlici oprávněného přístroje. Používá se u rozvodů pro výpočetní techniku, zálohovaných UPS, aby se zabránilo připojení nežádoucích přístrojů (např.rychlovarná konvice), které by UPS přetížily.
  • S vestavěným proudovým chráničem – proudový chránič může být umístěn přímo v zásuvce.
  • S přepěťovou ochranou – nejjemnější 3. stupeň přepěťové ochrany je až v zásuvce. Ta je vybavena signalizací poruchy: optickou LED nebo akustickou u zásuvek montovaných do podlahových krabic.
  • Se zvýšeným krytím – zásuvky pro použití ve vlhkém nebo venkovním prostředí. Stupeň krytí je od IP44 pro vlhké prostory, jako jsou sklepy, až po IP65 pro umístění mimo budovu. Zásuvky mají vždy odklopné víčko. Jednotlivé konstrukční díly jsou utěsněny elastickým těsněním. Většina těchto zásuvek je v provedení na povrch – jsou k nosné konstrukci pouze připevněné, nejsou do ní zapuštěné.

Dnes je běžné kombinovat síťové zásuvky ve společných vícenásobných rámečcích s dalšími instalačními přístroji. Nejčastěji s datovými, telefonními nebo anténními zásuvkami.

Jednofázové zásuvky v Evropě[editovat | editovat zdroj]

Kontinentální Evropa

V kontinentální Evropě (tj. mimo Britských ostrovů) se používají dvě nepříliš odlišné verze se shodnou dvojicí válcových kolíků na vidlici (zástrčce).

  • německá, zvaná též Schuko s pružinovými kontakty na kraji zásuvky a vidlice podle normy CEE 7/4.
  • francouzská se zemnícím kolíkem na zásuvce, zavedená také např. v Česku, podle CEE 7/5

Tendencí je, aby vidlice (podle CEE 7/7) byly plně funkční v obou těchto typech zásuvek, aby byly vybavené jak kolíkovou zdířkou, tak pružinovými kontakty. Elektrické spotřebiče s jednofázovým napájením prodávané v České republice jsou tak opatřeny vidlicemi, které umožňují jejich používání ve většině zemí Evropy.

Britské ostrovy

Zapojení zásuvek ve Velké Británii se řídí dle British standard BS1363 a užívají šikmo natočené ploché kontakty pro napětí 230 V.

Jednofázové zásuvky v zámoří[editovat | editovat zdroj]

Zásuvky se 2 plochými kontakty (typ A) se vyskytují hlavně v zemích, kde se používá napětí kolem 110 V (Severní Amerika, část Jižní Ameriky, Japonsko, Čína) podle normy severoamerické normalizační organizace NEMA. Tyto dva ploché kolíky mohou být dpolněny uzemněným válcovým kolíkem na vidlici - typ B.

Zapojení zásuvek v Izraeli dle Israel SI32 standard a jsou od roku 1989 postupně uzpůsobovány jak pro ploché kolíky, tak pro válcové.

Vícefázové[editovat | editovat zdroj]

Zastaralá třífázová vidlice 400 V CEE se zemnícím kolíkem (kolík většího průměru)
Dvě zásuvky 400 V se zasunutými vidlicemi

V České republice třífázové zásuvky zajišťují také dodržení sledu fází pro správný chod elektromotorů. Přesto existují třífázové vidlice, které umožňují jednoduchou úpravou zaměnit polohu dvou kolíků a tak obrátit sled fází. Pro různá proudová zatížení se odlišují i velikostí. Obvyklé velikosti jsou 16 A, 32 A, 63 A, 125 A. Ve starších rozvodech můžeme potkat čtyřkolíkové (3 fáze + zemnění), v nových rozvodech smějí být už jen pětikolíkové (3 fáze, nulový vodič, zemnění). Pětikolíkové zásuvky mohou být také zapojeny do obvodů vybavených proudovým chráničem. Samozřejmě podléhají příslušným normám dané země jako vše, co se elektřiny týká. Fáze bývají značeny písmenem L a číslem v pozici dolního indexu. Na starších se lze setkat třeba se značením písmeny R, S, T pro jednotlivé fáze.

Zásuvky pro malé napětí[editovat | editovat zdroj]

Užívají se přibližně do napětí 48 V. Častým příkladem jsou 12V zásuvky v automobilech.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Proč ochranný kolík u domovních zásuvek [1] Světlo 3/2011

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo zásuvka ve Wikislovníku

¨

Související články[editovat | editovat zdroj]