Třebíč (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Zámek v Třebíči)
Skočit na: Navigace, Hledání
Celkový pohled na areál zámku.

Zámek v Třebíči, původně benediktinský klášter v Třebíči je národní kulturní památka[1] v Třebíči-Podklášteří. Vznikl přestavbou původního benediktinského kláštera v průběhu 16. století. Byl sídlem majitelů třebíčského panství. Obnova počatá v roce 1957 upravila podstatnou část zámku pro potřeby Západomoravského muzea (a archivu), od roku 2003 Muzea Vysočiny Třebíč.

Umístění[editovat | editovat zdroj]

Zámek v Třebíči se vypíná ve středu Třebíče, na levém břehu řeky Jihlavy. Od řeky ho dělí podzámecká niva, široká asi 50 metrů a dlouhá přes 300 metrů, ve východní části zastavěná. Hlavní vchod i vjezd je z ulice 9. května. Do areálu zámku se však lze dostat též od jihu z podzámecké nivy, od západu parkem z ulice U Obůrky a od bývalého hospodářského dvora ulicí Nad Zámkem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Předpokládaná podoba kláštera kolem roku 1450
1: Rajský dvůr;
2: Bývalá severní brána;
3: Jihovýchodní brána ;
- opevnění
- obytné prostory
- hospodářské budovy a opatství
- Bazilika sv. Prokopa, dříve Nanebevzetí P. Marie
Hradby zámku

Počátky kláštera[editovat | editovat zdroj]

Třebíčský benediktinský klášter založili roku 1101 Litold Znojemský a Oldřich Brněnský. Stalo se tak v místě, kde se pravděpodobně stýkaly hranice údělů moravského a znojemského; hranice měla vytvářet řeka Jihlava. V tomto jejich společném podniknutí lze spatřovat jednak politický akt (jednota rodu Přemyslovců), jednak si tím budovali památník své knížecí moci.[2] Klášter zřízený u křižovatky dvou starých obchodních cest – rajhradsko-chýnovské (později brněnsko-jihočeskou) a cesty vedoucí z Rakous, jižní Moravy přes Třebíč dál na Kamenici a Polnou a do Čech, na Libici a Chrudimsko – plnil i funkci strážní a obrannou. Klášter vznikl v blízkosti staršího opevněného knížecího dvorce (týna), snad slavníkovského.

Původní klášter z 12. století se nedochoval a ani není známo je přesné místo.[3] Začátkem 13. století započala výstavba klášterních budov v dnešním místě. Tou dobou vznikla trojkřídlá budova kláštera společně s kostelem vytvářející kvadraturu. Tato stavba je dnes dochována jen zdivem ve sklepích a v přízemí budov zámku, zejména v západním a východním traktu.

Klášter byl v 13. a 14. století střediskem vzdělanosti v kraji. Svou činnost zde pravděpodobně vyvíjela benediktinská klášterní škola, která laikům dávala základy gramatiky, logiky, rétoriky, aritmetiky, geometrie, astrologie a hudby.[4] Činností kláštera vznikaly ručně psané a malířsky zdobené liturgické a jiné knihy.[5]

Hospodářsky byl klášter zajištěn množstvím obcí v blízkém i vzdálenějším okolí (klášterní statky). Hospodářské postavení kláštera se zhoršovalo od konce 14. století, husitské války tento stav ještě prohloubily. Během nich táborité a sirotci klášter obsadili a drželi v letech 14211426.

Dobytí a zničení kláštera[editovat | editovat zdroj]

Významnou postavou dějin kláštera je opat Trojan. Za něho – v polovině 15. století – byl klášter dobudován jako mohutná pevnost. Klášter byl opevněn pásem hradeb, baštami a věžemi. Jedna věž stála na jihovýchodním nároží jihozápadního traktu,[6] další hranolová věž byla postavena v severním vstupním traktu. Další věž, která byla původně vstupní, stála na východě. Věž má i západní křídlo severního vstupního traktu; tato věž je též pozdně gotická. Ve své vrcholné pevnostní podobě měl klášter opevněné předpolí v místě hospodářského dvora, opevněné předhradí se dotýkalo u podklášterského mostu řeky. Soustavu opevnění doplňovaly menší tvrze, z nichž jedna stála na západ od kláštera.

Klášter byl svědkem dobytí města Třebíče uherskými vojsky 14. května 1468 i útočištěm množství uprchlíků i obránců. Další týdny se v něm bránila část českého vojska pod vedením Viktorina, syna Jiřího z Poděbrad, a vojevůdce Václava Vlčka. Viktorinovi se z obležení podařilo uprchnout a probít 6. června 1468 přes Hrádek k táboru svého bratra Jindřicha. Vlček a zbytek obránců klášter vyklidili o devět dní později, 15. června.[7] Klášter byl silně poškozen, kostel vypálen.

Klášter ve světských rukou[editovat | editovat zdroj]

Nové, barokní západní průčelí baziliky a hlavní vstup do zámku
Budova v pozadí – dnes obnovená jihovýchodní brána

Klášter, který až do roku 1472 neměl opata, a klášterní zboží dal Matyáš Korvín pánům ze Šternberka jako náhradu za škody, které utrpěli v jeho službách. Ti na klášteře seděli ještě v roce 1479,[8] tedy v době, kdy se už město Třebíč obnovovalo. 10. září 1486 se o osudu třebíčského kláštera ujednal oba králové: Matyáš Korvín a Vladislav Jagellonský. Klášter měl být vrácen do statu quo ante. O čtyři roky později král Vladislav v Trnavě udělil panu Vilému z Pernštejna plnou moc k vyplacení zástavních věřitelů třebíčských statků; klášterní statky tak přešly do světských rukou.[9] Vilém z Pernštejna zastavené statky vykoupil a klášter začal značnými náklady, které si nechával králem uznat (a tedy i zapsat), opravoval. Poslední mnichy z kláštera vyhnal roku 1525 Arkleb Černohorský z Boskovic.

Klášter byl přestavěn na renesanční zámek. Celé jižní křídlo kvadratury bylo pravděpodobně zbouráno a vystavěno nově. Ambit byl upraven do současné podoby.[10] Zrušeno bylo předhradí a v něm vznikl mlýn, upuštěno bylo od obnovy západního předpolí. Další majitelé panství – Osovští z Doubravice – sledovali hodně hospodářské zřetele, a tak došlo k přeměně baziliky na pivovar (v kryptě byla spilka). Dále vystavěli vysunuté jihozápadní křídlo zámku přistavěné k starší ohradní zdi, v přízemí mající renesanční dvoulodní halu s čtyřmi žulovými sloupy a křížovou klenbou; v patře byly vybudovány obytné prostory. Osovští dále nadstavěli další patro hlavní trojkřídlé budovy. Dále zbudovali severní vstupní trakt a v něm nový hlavní vstup do areálu zámku. Pozdější je i západní křídlo vstupního traktu. Z konce 17. století dále je třípatrový barokní štít obrácený do ulice 9. května.[11] Z původní vstupní věže na východě, která ústila na „sálu kopeček“, se na čas stalo vězení. Přístupová cesta z Žerotínova náměstí k této věži byla zastavěna. V bývalé věži, dnes čp. 163, má sídlo Centrum Adonaj, organizační složka Třebíčské unie křesťanské mládeže.

Hlavní zámecký sál – kamenný sál – vznikl koncem 17. století za Rudolfa Františka Augustina z Valdštejna. Je obdélníkového půdorysu a měl mramorovou podlahu. Znakové a ornamentální rokokové výmalby se sál dočkal v 18. století. Ty byly obnoveny v letech 19591960 a od té doby sál opět slouží účelu, kterému často sloužil i v minulosti, v době před vybudováním Národního domu ve městě: příležitostným shromážděním, např. slavnostním zasedáním zastupitelstva, předáváním maturitních vysvědčení, koncertům vážné hudby a podobným kulturním a společenským událostem.

Posledním waldštejnským majitelem zámku byl od roku 1932 Emanuel hrabě Waldstein-Wartenberg (19111979). Zámek a jeho příslušenství byly konfiskován. Roku 1945 zámek spravoval Národní pozemkový fond a od roku 1946 místní národní výbor v Třebíči. Své prostory v zámku po důkladných stavebních úpravách našlo Západomoravské muzeum (1953),[12] dnes Muzeum Vysočiny Třebíč.

V letech 2011 a 2012 proběhla rekonstrukce prostor zámku a zámeckého parku. Byly zrekonstruovány interiéry Muzea Vysočiny, zámecký park, kašna a barokní most.[13] V rámci rekonstrukce investované krajem Vysočina došlo také k otevření nových expozic (Svět neživé přírody; Svět portálů a bran; Valdštejnové na Třebíči; Lidé. Místa. Osudy). Celkové náklady rekonstrukce dosáhly 91 milionů Kč, na investici se podílel i Regionální operační program NUTS 2 Jihovýchod.[14]

Podzámecká niva[editovat | editovat zdroj]

Ze středověkých slavností na podzámecké nivě

Podzámecká niva, resp. panská louka jako luka mezi zámkem a řekou, pozbyla své hospodářské využití a slouží společenským akcím, pravidelně například hudebnímu festivalu Zámostí nebo středověkým slavnostem zápisu města Třebíče do Seznamu světového dědictví UNESCO.

O podzámecké nivě se traduje, že ji kdysi od zámku oddělovalo koryto náhonu podklášterského mlýna; to se táhlo od skály těsně podél svahu, na němž stojí zámek. Vybudováním tohoto náhonu vznikl ostrůvek, který si rozdělili obyvatelé Stařečky a měli ho za luka.[15] Později jim toto počítání vrchnost zapověděla a od té doby se nivě říkalo též Plakánek.

Vedle toho byly v letech 19231925 na nivě zřízeny studny pro zásobování pivovaru vodou; trubky vedly potrubím pod řekou. V roce 1936 vyrostly na nivě tenisové kurty a o čtyři roky později v západní části louky též zahradnictví, na něž upomínají do dnešní doby terasy. Mezi zahradnictvím a kurty byly výběhy pro jezdecké koně.[15]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Společně s bazilikou svatého Prokopa ho národní kulturní památkou prohlásila vláda nařízením vlády č. 337/2002 Sb..
  2. Bartušek, l. c., 9.
  3. Joura, J., l. c., 113.
  4. Bartušek, l. c., 42. Soudí, že absolventem této klášterní školy mohl být např. Zdeněk z Třebíče, královský úředník, tvůrce formulářové sbírky královských listin, nebo magistři na Karlově univerzitě Šimon z Třebíče (1389) a Štěpán z Třebíče (1394).
  5. Bartušek, l. c., 42. Dokladem může být např. žaltář uložený ve Stockholmu.
  6. Bartušek, l. c., 44. Při obnově zámku v letech 19571961 byly v uvedeném místě objeveny základy pozdně gotického věžovitého stavení z lomového zdiva s malými špaletovými okénky, uvnitř s prostorou s obloženými výklenky. Nalezeny byly i doklady o zřícení krovu. Podle dalších historických dokladů (svolení krále Vladislav se stržením věže z března 1502) došlo k jejímu silnému poškození právě v roce 1468 při obléhání kláštera vojsky krále Matyáše Korvína. Třebíčský kronikář o ní napsal, že „velmi jest za časů obležení kláštera děly zbita a skažena a že téměř na pádu stojí“.
  7. Dvorský, l. c., 76.
  8. Joura, L., l. c., 51. Ještě roku 1479 datuje Petr ze Šternberka své dopisy v Třebíči.
  9. Joura, L., l. c., 83. Vladislavovo počínání Joura glosuje: „I když připustíme jiné a dosti závažné příčiny a okolnosti, přece nelze přejíti tento důležitý fakt, jak se hledí ke sklonku patnáctého věku za vlády katolického panovníka na mnišský stav. Zastavení kláštera ve světské ruce mluví sdostatek o kleslém vědomí svrchovanosti církevní a nevážnosti a neúctě, v níž po válkách husitských upadly řehole.“
  10. Bartušek, l. c., 35.
  11. Bartušek, l. c., 46–47.
  12. Joura, J., l. c., 143–144.
  13. BÁRTÍKOVÁ, Eva. S parkem mají radní jiné plány. Třebíčský deník [online]. 2012-05-19 [cit. 2012-04-24]. Dostupné online.  
  14. Kraj Vysočina. Výroční zpráva 2012 [online]. Jihlava: KraJ Vysočina, 2013, [cit. 2013-07-08]. S. 21. Dostupné online. ISBN 978-80-87521-10-6.  
  15. a b Joura, J., l. c., 115–116.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BARTUŠEK, A. Umělecké památky Třebíče. 1. vyd. Brno : Blok, 1969. 176 s.
  • JOURA, J. Procházky starou Třebíčí podruhé. 1. vyd. Třebíč : Amaprint Kerndl s.r.o., 2006. 202 s. ISBN 80-239-7412-2.
  • DVORSKÝ, F. Vlastivěda moravská. Třebícký okres. Brno : Musejní spolek, 1906. 450 s.
  • JOURA, L. Počátky Pernštejnů na Třebíči. In Od Horácka k Podyjí. Vlastivědný sborník západní Moravy, XI. 1934–1935.
  • FOLTÝN, Dušan, a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha : Libri, 2005. 878 s. ISBN 80-7277-026-8.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Třebíč Castle ve Wikimedia Commons Souřadnice: 49°13′2″ s. š., 15°52′23″ v. d.