Zámek Miramare

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zámek Miramare / Castello di Miramare / Schloss Miramar

Zámek Miramare
Účel stavby
zámek
Základní informace
Sloh neogotika
Architekt Carl Junker
Výstavba 1856-1860
Stavitel Arcivévoda Ferdinand Maxmilián I.
Další majitel Rakouská císařská rodina
Současný majitel Italský stát
Poloha
Adresa Grignano / Terst, ItálieItálie Itálie
Souřadnice 45°42′9″ s. š., 13°42′46″ v. d.
Další informace
Miramare – zámecký park

Zámek Miramare (italsky Castello di Miramare) se nachází na italském pobřeží ve vzdálenosti 7 kilometrů severozápadně od centra Terstu. Je spojen s osobou rakouského arcivévody a pozdějšího mexického císaře Maxmiliána, mladšího bratra rakouského císaře Františka Josefa I.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Maxmilián nechal zámek Miramare postavit jako sídlo pro svoji rodinu. Stavba probíhala v letech 18561860 podle projektu vídeňského architekta Carla Junkera. Původní Junkerův návrh arcivévoda zamítl a obrátil se na architekta Giovanniho Berlama z Terstu. Ani jeho návrh však nevyhovoval představám zadavatele, který byl nakonec spokojen až s novým návrhem Carla Junkera. Zámek se achitektonicky podobá moravskému zámku Nový Světlov, který byl v letech 1846–1856 přestavěn podle návrhu vídeňského architekta Eduarda Kuschera.

V roce 1883 byl správce zámku jmenován polárník a námořní důstojník ve výslužbě Eduard Orel, který zde také roku 1892 zemřel.[1]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V současnosti slouží zámek jako muzeum, přízemí s původními interiéry je věnováno životu a době Maxmiliána a jeho manželky Charlotty, expozice v prvním patře je zaměřena na osobu vévody a generála Amedeo Aosty, který na zámku pobýval před druhou světovou válkou.

Zámecký park a okolí[editovat | editovat zdroj]

V okolí zámku Maxmilián založil dendrologicky hodnotný zámecký park. V parku se dále nachází menší zámek (Castelleto), zakladatele připomíná bronzová socha. Pobřežní ekosystém v okolí zámku je chráněn v rámci přírodní rezervace.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PAYER, Julius. V ledovém zajetí. Příprava vydání Jaroslav Hošek. Praha : Orbis, 1969. 292 s. Kapitola Eduard Orel, s. 282.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]