Zákon svatosti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jako Zákon svatosti se označuje celek kapitol 17 – 26 starozákonní knihy Levitikus. Jedná se o původně samostatný zákoník, později včleněný do Pentateuchu v rámci tzv. kněžského kodexu, který jej zahrnuje. Pro zákon svatosti se používá označení H. Svůj název dostal tento zákoník podle často v různých obměnách opakované výzvy Buďte svatí, neboť já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý (19,2). Základem všech zákonů je zde svatost Boží, kvůli které má Izrael zákony zachovávat. Snad nejčastější formulací Boží svatosti je prosté, absolutní tvrzení (neboť) já jsem Hospodin.

Zákon svatosti má původ poexilní a je pozdější než tzv. Kněžský kodex, tzn. pochází pravděpodobně z počátku 5. století př. n. l.

Známý je úzký vztah mezi Zákonem svatosti, kněžským kodexem a Ezechielem.