Základní atribuční chyba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Atribuční chyba, či tzv. fundamentální atribuční chyba, je tendence zanedbávat situační informace na úkor přecenění faktorů dispozičních (vlastností, chování a povahy jedince). Projevuje se při vyjadřování názorů na jednotlivé události. Ze shromážděných informací formulujeme subjektivní teorie o dění světa, kterým přisuzujeme určité příčiny, což nám pomáhá pochopit, předpovědět a očekávat dění kolem nás.

Základní projevy atribuční chyby[editovat | editovat zdroj]

  • Posuzujeme-li negativní chování jiných jedinců, máme tendenci přeceňovat roli dispozičních činitelů. Naopak vlastní selhání přisuzujeme situačním faktorům a naopak vlastní úspěch připisujeme interním činitelům (výjimečnost, dokonalost), kdežto na úspěchu jiných mají podle nás větší podíl i vnější podmínky.
  • Miller a Ross (1975) empiricky potvrdili roli tzv. self-serving bias, kdy je pomocí atribuční chyby umožněno snáze udržovat vlastní sebedůvěru a sebeúctu.
  • Feather při výzkumu nezaměstnanosti zjistil, že vlastní nezaměstnanost budeme přičítat situaci (nepříznivý stav trhu, špatné dopravní spojení), kdežto u jiných vysvětlujeme nemožnost zisku pracovního místa dispozicemi (lenost, neschopnost).

Odborníci a příklady výzkumů[editovat | editovat zdroj]

  • Nisbett (1973) provedl písemný výzkum studentů na univerzitě se základní otázku: "Proč jsem si vybral toto zaměření studia?" Na stejnou otázku odpovídali zároveň o svém nejlepším příteli. Výsledky ukázaly, že přátele předurčují jejich dispozice ("rozumí ekonomii") a je samotné situace ("vystudování oboru ekonomie zlepší mou finanční situaci v budoucnu").[1]
  • Miller (1984) při porovnávání formy atribucí Američanů a Indů stejného věku zjistil, že Indové usuzují více situačně, než Američané. Též zjistil, že s věkem se tento rozdíl zvyšuje. Atribuce tedy závisí také na formě socializace v jednotlivých kulturách.[1]
  • Guimond a Palmer (1990) dokázali, že vývoj atribučních stylů je ovlivňován též zkušenostmi. Studentům byl na počátku a konci prvního ročníku předložen dotazník ohledně příčin nezaměstnanosti a chudoby. První odpovědi studentů z různých oborů byly obdobné, kdežto při prohloubení znalostí z daných oborů se příčiny na konci ročníku lišily, dle studijního zaměření jednotlivých respondentů.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c HAYESOVÁ, Nicky. Základy sociální psychologie. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-415-X. S. 38-39.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Praha : Portál, 2001. 286 s. ISBN 80-7178-535-0.
  • Univerzita Karlova. Velký sociologický slovník. I, A-O. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1996. 747 s. ISBN 80-7184-164-1.

Související články[editovat | editovat zdroj]