Yersinia pseudotuberculosis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Yersinia pseudotuberculosis

Vědecká klasifikace
Doména: bakterie (Bacteria)
Oddělení: Proteobacteria
Třída: Gammaproteobacteria
Řád: Enterobacteriales
Čeleď: Enterobacteriaceae
Rod: Yersinia
Binomické jméno
Yersinia pseudotuberculosis

Bakterie Yersinia pseudotuberculosis (rod Yersinia, čeleď Enterobacteriaceae) je původcem pseudotuberkulózybakteriálního onemocnění savců i ptáků, které je charakterizováno akutní septikémií a tvorbou sýrovitých uzlů (kaseózních nodulů) ve viscerálních orgánech, připomínajících tuberkulózní granulomy.

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Y. pseudotuberculosis představuje gramnegativní (G-) pleomorfní tyčky o průměrné velikosti 0,5 x 0,8-5,0 µm. Netvoří spory ani pouzdro. V zorném poli se nachází jednotlivě, ve shlucích nebo v krátkých řetízcích. Mohou se vyskytovat i kokoidní nebo dlouhé vláknité formy. Při kultivaci za teploty 20-28 °C tvoří peritrichózní bičíky, takže je pohyblivá, při teplotě nad 30 °C nikoliv. U městských holubů byla izolována v L-formě.

Kultivace[editovat | editovat zdroj]

Y. pseudotuberculosis roste na běžných půdách v rozmezí teplot 4-42 °C, s optimem při 30 °C. Některé sérotypy rostoucí při 28 °C vyžadují thiamin nebo pantotenát. Při 37 °C většina kmenů roste jen po přidání minimálně tří ze 4 faktorů – kyselina glutamová, thiamin, cystin a pantotenát. Jiné kmeny vyžadují všechny 4 faktory a nikotinamid. Na obyčejném agaru tvoří zpočátku hladké a průsvitné kolonie velikosti 0,5-1,0 mm, později šedé barvy a zapáchající po másle. V bujónu tvoří kroužek a stejnoměrný zákal, později sedimentující. Krevní agar nehemolyzuje.

Biochemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Y. pseudotuberculosis zkvašuje bez tvorby plynu arabinózu, dextrin, fruktózu, glukózu, glycerol, maltózu, manitol, manózu, ramózu a trehalózu, obvykle také xylózu a salicin. Nezkvašuje sacharózu, dulcitol, inozitol, laktózu, rafinózu a sorbitol. Produkuje močovinu, katalázu a čpavek, sirovodík většinou nikoliv. Redukuje nitráty i metylénovou modř. Indol neprodukuje a želatinu nezkapalňuje.

Odolnost v prostředí[editovat | editovat zdroj]

Y. pseudotuberculosis je rychle inaktivována slunečním světlem, suchem, teplem i běžnými dezinfekčními prostředky. V lyofilizovaném stavu přežívá po roky.

Antigenní struktura[editovat | editovat zdroj]

U Y. pseudotuberculosis bylo prokázáno 15 termostabilních somatických O antigenů a 5 termolabilních bičíkových H antigenů. Podle O antigenů se rozlišuje 6 sérotypů, z nichž 4 se ještě dělí na subtypy (viz tab.). Existuje určitá antigenní příbuznost mezi O antigeny Y. pseudotuberculosis, E. coli a salmonel séroskupin B, D a E .

Sérotypy a antigeny Y. pseudotuberculosis
Sérotyp Subtyp O antigeny H antigeny
I A 1,2,3 a,c
B 1,2,4 a,c
II A 1,5,6 a,d
B 1,5,7 a,d
III 1,8 a
IV A 1,9,11 a,b;b
B 1,9,12 a,b,d
V A 1,10,14 a; a,b,e
B 1,10,15 a
VI 1,13 a

U ptáků jsou nejčastěji izolovány kmeny patřící do sérotypu I, pak následují sérotypy II a IV. Sérotyp III se vyskytuje vzácně a sérotypy V a VI ještě nebyly u ptáků prokázány. Většina kmenů skupiny III produkovala termolabilní exotoxiny.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JURAJDA, Vladimír. Nemoci drůbeže a ptactva – bakteriální a mykotické infekce. 1. vyd. Brno : ES VFU Brno, 2003. 185 s. ISBN 80-7305-464-7.  
  • RITCHIE, B.W. et al. Avian Medicine: Principles and Application. Florida, USA : Wingers Publ., 1994. 1384 s. ISBN 0-9636996-5-2. (anglicky) 
  • SAIF, Y.M. et al. Diseases of Poultry. 11. vyd. Ames, USA : Iowa State Press, Blackwell Publ. Comp., 2003. 1231 s. ISBN 0-8138-0423-X. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Enterobakteriální infekce ptáků
Pseudotuberkulóza ptáků