Yekta Uzunoğlu
MUDr. Yekta Uzunoglu | |
---|---|
Yekta Uzunoğlu (2017) | |
Narození | 10. května 1953 (70 let) Silvan |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Povolání | lékař, spisovatel, překladatel a podnikatel |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Yekta Uzunoğlu (kurdsky Yekta Geylanî, * 10. května 1953 Silvan) je kurdský aktivista, spisovatel, překladatel, lékař a podnikatel s kurdsko-arménskými kořeny. Od roku 1971 upozorňuje na potlačování kurdské menšiny v Turecku, Íránu, Iráku a Sýrii. Je autorem překladů mj. částí Bible a děl Karla Čapka z češtiny do kurdštiny a naopak kurdské poezie i prózy do češtiny a němčiny.
Od roku 1994 vede četné soudní spory s českým státem; od roku 1994 byl několikrát odsouzen za různé trestní činy a posléze osvobozen, v souvislosti s těmito spory taktéž vysoudil různá finanční odškodnění. Některé civilní i trestní případy nejsou dodnes (2018) uzavřeny.
Život a politické aktivity
Mládí a působení v ČSSR
Narodil se roku 1953 v tureckém městě Silvan (kurdsky Farqin) jako třetí dítě kurdského právníka Ahmeta Uzunoğlu. Od roku 1970 studoval francouzštinu na Institut de Touraine v Paříži. Po vojenském puči v Turecku v březnu 1971 získal stipendium na studia v ČSSR.[1]
Během studia se přátelil s disidenty a pronásledovanými lidmi zejména z řad adventistické církve, pro které pořádal společně s Pavlem Martáskem přednášky o Svaté zemi. Roku 1975 se zúčastnil hladovky na švédském velvyslanectví v ČSSR, kterou kurdští studenti protestovali proti vydávání kurdských studentů z ČSSR do Iráku pod vedením Saddáma Husajna. Roku 1976 spoluzaložil ilegální nakladatelství ARARAT, jež se věnovalo samizdatovým publikacím mj. jeho vlastních děl o Kurdech a Kurdistánu v češtině.[1]
V roce 1978 se podílel na založení kurdského Červeného půlměsíce. V roce 1979 absolvoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, pak mu nebylo prodlouženo vízum a byl vyhoštěn z ČSSR. Následně odjel do Paříže, kde mu bylo uděleno výzkumní stipendium na Pasteurově ústavu; namísto toho však v březnu 1980 odjel jako humanitární pracovník právě vznikající organizace Lékaři bez hranic do Íránu a posléze do Iráku. V listopadu téhož roku mu turecká vláda za jeho angažmá v rámci MSF odebrala cestovní pas.[1]
Působení v SRN
V roce 1981 získal status politického uprchlíka ve Spolkové republice Německo, kde začal spolupracovat s hnutím Amnesty International. O dva roky později byl jedním ze zakládajících členů Institut Kurde de Paris a rovněž kurdského institutu v Bonnu; až do roku 1988 byl jeho ředitelem.
V roce 1987 vytvořil s pomocí protestantské církve kurdské vysílání celosvětové rozhlasové stanice Radio Monte Carlo. V letech 1987–1988 přednášel na různých místech Evropy o lidských a kulturních právech menšin a Romů.[1]
Po roce 1989
Krátce po Sametové revoluci se vrátil do ČSFR, kde koncem roku 1990 založil pobočku své obchodní společnosti. Od roku 1991 uveřejňoval články týkající se lidských práv a pořádal mezinárodní semináře k ekonomickým reformám v ČSFR. V roce 1992 se podílel na vzniku československo-turecké bilaterální smlouvy o spolupráci v oblasti boje proti organizovanému zločinu. V roce 1993 založil v ČR, Německu a Turecku různé obchodně-výrobní společnosti. V roce 1994 podepsal smlouvu s firmou ŠKODA-Praha, čímž se jedna z jeho firem stala výhradním zástupcem automobilky na Středním východě. V roce 1996 mu bylo uděleno německé občanství.[1]
V říjnu 2015 byl přítomen při návštěvě europoslance Jaromíra Štětiny v Kobani, jež se uskutečnilo na pozvání kurdských jednotek YPG a YPJ, které bojují v syrské občanské válce.[2]
Soudní spory s českým státem
Obvinění z mučení (1994–2007)
V noci z 13. na 14. září 1994 byl Uzunoğlu spolu s třemi dalšími Kurdy zadržen příslušníky OBOZ pod osobním velením Josefa Opavy (později odsouzeného jako člen takzvaného Berdychova gangu), a až do uvalení vazby o téměř tři dny později (s překročením tehdejší zákonné lhůty 24 hodin, tedy protiprávně) zadržován.[3][4][5]
16. září 1994 byla na Uzunoğlua uvalena vazba. Dle tiskové zprávy detektiva OBOZ, Jiřího Gregora, Uzunoğlu „obchodoval se zbraněmi a drogami". Oficiálně byl však o měsíc později obviněn z „mučení, přípravy trojnásobné vraždy, nedovoleného ozbrojování a podvodů v obchodní činnosti"
Do 10. dubna 1995 byly všechny části obvinění staženy zpět jakožto bezpředmětné, s výjimkou mučení. Toho se měl Uzunoğlu dopustit v noci z 8. na 9. září na Otanu Göksenovi a večer 13. září na dvou osobách (včetně vlastního bratrance). V obou případech měli Uzunoğluovi asistovat zbylé tři zadržené osoby, z nichž jedna je jeho synovcem – ten však byl dle spisu zatčen už odpoledne, tedy před údajným mučením. Ani v této podobě však nebyla obžaloba Městským soudem v Praze přijata, rozhodnutí definitivně potvrdil 14. února 1995 Vrchní soud v Praze.[6]
Mezitím byla šestiměsíční vazba celkem čtyřikrát prodloužena, naposledy kvůli překročení zákonné hranice dvou let dokonce Nejvyšším soudem České republiky. V té době byl dle tehdejšího ministra vnitra Jana Rumla i týrán.[6][1]
V roce 1996 dostal německé občanství, ještě ve vazbě v bezpečnostní cele bezpečnostního patra Vazební věznice Ruzyně.[6][1]
12. března 1997 byl Uzunoğlu propuštěn z vazby a ihned podal trestní oznámení na Jiřího Gregora za „pomluvu a lživou zprávu poskytnutou ČTK“. V květnu odjel navštívit rodinu do Turecka, odkud mu v červnu bylo zakázáno vyjet.[1]
V té době byl nadále stíhán pro údajné omezování osobní svobody a mučení tureckého ilegála-emigranta Otana Göksela aias Gürkana Gönena[7][8][9].[10] Toto jméno bylo během procesu obžalovaným prokázáno jako falešné a dotyčný přiznal, že v ČR žije už od 80. let na falešný pas. Začal tvrdit, že se jmenuje Gurkan Gönen, nicméně i pravost této identity byla obžalovaným u soudu zpochybněna.[11] Dle zprávy Inspekce MV ČR pracoval Göksen/Gönen jako agent přímo pod kpt. Horákem, jenž řídil zatčení Uzunoğlua.[12] Rovněž byl dlouhodobým konfidentem StB.[13]
Dne 3. března 2006 byl na Uzunoğluovu podporu zveřejněn otevřený dopis „Žalujeme",[14] který podepsaly významné osobnosti veřejného života, konkrétně: Pavel Dostál, Táňa Fischerová, František Janouch[15], Karel Jech, Květa Jechová, Svatopluk Karásek, Jaroslav Kořán, Dana Němcová, Karel Schwarzenberg, Jiřina Šiklová, Věněk Šilhán, Libuše Šilhánová, Jaromír Štětina a Petruška Šustrová.[16][17]
V březnu 2007 Uzunoğlu zahájil na protest proti vleklému procesu hladovku, kterou po 11 dnech ukončil, jednodenní hladovkou ho podpořila řada lidí včetně bývalého prezidenta Václava Havla.[18]
Dne 29. března 2007 uložil Obvodní soud pro Prahu 4 Uzunoğluovi za „vydírání a mučení jednoho cizince“ (Gürkena Gönena) dvouletý podmíněný trest vězení se zkušební dobou na pět let a zprostil jej obžaloby „z mučení dalších dvou cizinců“. Jeho dva spoluobžalované, souzené v nepřítomnosti, odsoudil soud k vyhoštění na deset let. Uzunoğlu označil rozhodnutí soudu za fašizující a proti verdiktu se odvolal, obavy o spravedlivý průběh procesu vyjádřila podle tisku i mezinárodní organizace Amnesty International.[19][6][20]
31. července 2007 jej odvolací pražský městský soud osvobodil a zrušil tak dřívější rozsudek obvodního soudu.[21]
Obvinění z dalších trestních činů (od 2016)
Dne 3. března 2016 byla na něj u Okresního soudu Praha-východ podána obžaloba pro trestný čin křivého obvinění a dva přečiny pomluvy. V této věci proběhlo jediné hlavní líčení v prosinci 2016; další byly zrušeny na žádost Uzunogly a v důsledku omluv, odůvodněných lékařskými zprávami ze švýcarských a egyptských nemocnic. Jelikož se v mezidobí, kdy měl být léčen, věnoval publicistické činnosti a na sociální síti a dalších webech prezentoval cestovatelské fotografie z různých zemí světa, byl soudem v březnu 2017 vyzván, aby doložil podrobné lékařské zprávy o svých hospitalizacích a sdělil, kde se v tomto období pohyboval.[22]
Protože Uzunoğlu na výzvu soudu nereagoval (a to ani v prodloužené lhůtě), dne 21. dubna 2017 byl vydán soudní příkaz k jeho zatčení, jež proběhlo dne 28. dubna 2017. Dalšího dne byl nicméně přijat jeho písemný slib a jeho vazba byla nahrazena probačním dohledem. Uzunoglu okamžitě podal proti tomuto usnesení okresního soudu stížnost ke Krajskému soudu v Praze, která byla dne 30. dubna 2017 zamítnuta.[22]
Uzunoğlu pak proti rozhodnutím obou nižších soudů podal ústavní stížnost, v níž namítal porušení svého práva na zákonného soudce; rozhodovala o něm totiž soudkyně okresního soudu, která u něj předtím nařídila domovní prohlídku. K tomuto pochybení podle něj nepřihlédl ani krajský soud. Ústavní soud jeho stížnost přijal, nálezem ze dne 2. února 2018 rozhodl, že je částečně důvodná (napadená rozhodnutí z důvodu porušení stěžovatelova práva na zákonného soudce zrušil, ale neposuzoval jejich obsah) a usnesení obou soudů proto zrušil.[22]
Dílo
Knihy
- UZUNOGLU, Yekta. Láska u Kurdů; Země Kurdů; Legenda o Kurdech. [s.l.]: [s.n.], 1976-1979. Dostupné online. Vydáno v samizdatu v letech 1976-1979, dostupné v knihovně Libri Prohibiti.
- GEYLANÎ, Yekta. Kurdische Alphabet. Bonn: [s.n.], 1982. (německy)
- GEYLANÎ, Yekta. Der kulturelle Völkermord an den Kurden in der Türkei. Bonn: [s.n.], 1982. Dostupné online. (německy)
- GEYLANÎ, Yekta. Îsa Diçe Qudisê - Jesus in Jerusalem. Bonn: [s.n.], 1986. Dostupné online. (anglicky)
- GEYLANÎ; BOIS, Thomas. Kurdische Volksdichtung. Bonn: Kurdische Institut, 1986. Dostupné online. (německy)
- GEYLANÎ, Yekta; MACKENZIE, David Neil. Kurdische Grammatik. Bonn: Kurdische Institut, 1986. Dostupné online. Dílo založené na práci Celadete Bedir-Chána a Rogera Lescotta, ustanovilo kurdštinu jako spisovný jazyk.
- GEYLANÎ, Yekta. Hey lê - bi kurdî binivîsîne. Bonn: [s.n.], 1985. Dostupné online. (anglicky)
- UZUNOGLU, Yekta. Kurdská přísloví. Praha: Meridian, 1993.
- KLAUS, Václav; KOČÁRNÍK, Ivan; DYBA, Karel; ZIELENIEC, Josef; LUX, Josef; UZUNOGLU, Yekta, aj. Ekonomické perspektivy ČR. Praha: Meridian, 1993. 320 s. ISBN 80-901588-0-3.
- UZUNOGLU, Yekta. Výpověď. Praha: Akropolis, 2008. 180 s. ISBN 987-80-86903-56-9.
- UZUNOGLU, Yekta. Ein Kurde im Mahlwerk des Überganges. [s.l.]: [s.n.], 2008. Dostupné online. (německy)
- UZUNOGLU, Yekta. Islamistický trojský kůň v České republice. Ostrava: Česká expedice, 2017. 118 s. ISBN 978-80-906487-2-2.
Překlady do kurdštiny
- Karel Čapek: R.U.R., Bílá nemoc, Matka - vydáno ilegálně (1974)
- Molière: Sňatek z donucení - vydáno ilegálně pod názvem Zevaca bê dil (1979)
- Evangelium podle Lukáše (1985)
- Evangelium podle Marka (1987)
- Exodus (1988)
Překlady do češtiny
- Ahmed Arif: Touhou po tobě mi pouta zrezivěla, přebásnil Václav Daněk (nakladatelství Olgy a Olega Krylových, Praha 2009, vyšlo jako 2. svazek knihovničky Českého PEN klubu a Člověka v tísni)[23]
Ocenění
V dubnu 2006 obdržel Cenu Františka Kriegla, již uděluje Nadace Charty 77, a to „za dlouholetý a neohrožený boj za lidská práva a lidskou důstojnost jak za komunistického režimu (zakončený jeho vyhoštěním z Československa v roce 1979), tak i po listopadu 1989, kdy byl v roce 1994 zatčen a celých 31 měsíců vězněn, a již skoro 12 let se na české polistopadové justicí domáhá spravedlivého procesu a očištění svého jména.“[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g h i Nadace Charty 77: Nadace Charty 77 vyhlašuje Cenu Františka Kriegla. [Ekolist.cz [online]. BEZK, z.s., 2006-04-22 [cit. 2018-07-17]. Dostupné online.
- ↑ CÁPOVÁ, Michaela. FOTO ze zničeného Kobani: Jen Kurdové mohou zastavit islamisty. Echo24 [online]. 2015-10-23 [cit. 2018-07-17]. Dostupné online.
- ↑ https://web.archive.org/web/20120519175133/http://www.uzunoglu.info/causa.html
- ↑ {title}. www.jaromirstetina.cz [online]. [cit. 28-02-2015]. Dostupné v archivu pořízeném dne 02-04-2015.
- ↑ Yekta Uzunoglu: případ, o který už nikdo nestojí. iDNES.cz [online]. 2006-08-24 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Fair trial concerns in the case of Yekta Uzunoglu [online]. Amnesty International, March 2007 [cit. 2017-05-02]. Dostupné online.
- ↑ Kurdové a Kurdistán - zpravodajství. kurdove.ecn.cz [online]. [cit. 2018-07-09]. Dostupné online.
- ↑ Kurdové a Kurdistán - zpravodajství. kurdove.ecn.cz [online]. [cit. 2018-07-09]. Dostupné online.
- ↑ LUKÁŠ, Jiří. PROHLÁŠENÍ AMNESTY INTERNATIONAL KE KAUZE UZUNOGLU. old.spoleksalamoun.com [online]. [cit. 2018-07-09]. Dostupné online.
- ↑ SPURNÝ, Jaroslav. Turecké hospodářství. Týdeník Respekt. Dostupné online [cit. 2018-07-09].
- ↑ Uzunoglu označil svědka za atentátníka na papeže. iDNES.cz [online]. 2006-08-24 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online.
- ↑ Islamistický trojský kůň v ČR. www.novarepublika.cz [online]. [cit. 2017-05-10]. Dostupné online.
- ↑ Islamistický trojský kůň v ČR. www.novarepublika.cz [online]. [cit. 2017-05-10]. Dostupné online.
- ↑ http://kurdove.ecn.cz/dokumenty.shtml?x=1588690
- ↑ http://neviditelnypes.lidovky.cz/tiskni.aspx?r=p_spolecnost&c=A060914_141031_p_spolecnost_wag. Lidovky.cz [online]. [cit. 2018-07-09]. Dostupné online.
- ↑ Stanovisko ČHV. Yekta Uzunoglu. Dostupné online [cit. 2017-06-03].
- ↑ http://neviditelnypes.lidovky.cz/dokument-zalujeme-035-/p_spolecnost.aspx?c=A070314_181413_p_spolecnost_wag. Lidovky.cz [online]. 2007-03-15 [cit. 2017-06-03]. Dostupné online.
- ↑ Uzunoglu ukončil hladovku, v úterý jde k soudu. iDNES.cz [online]. 2007-03-25 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online.
- ↑ Uzunoglu po 12 letech slyšel rozsudek. Má podmínku. iDNES.cz [online]. 2007-03-29 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online.
- ↑ République tchèque. Inquiétudes concernant l'équité du procès de Yekta Uzunoglu - Amnesty International Sénégal. www.amnesty.sn [online]. [cit. 2017-06-02]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Odvolací soud osvobodil po 13 letech Uzunoglua. iDNES.cz [online]. 2007-07-31 [cit. 2018-07-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c Nález Ústavního soudu ČR č. číslo: III. ÚS 1920/17 ze dne 13. února 2018 [online]. Ústavní soud ČR [cit. 2018-07-13]. Dostupné online.
- ↑ Knihovnička PENu a ČvT. archive.is [online]. [cit. 2018-07-17]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Yekta Uzunoglu na Wikimedia Commons
- Osoba Yekta Uzunoglu ve Wikicitátech (česky)
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Yekta Uzunoğlu
- Osobní blog
- Úplný seznam děl, na kterých se podílel