Wodzisław Śląski

Vladislav ; Wodzisław Śląski
	Hlavní náměstí
	; znak ; vlajka
Poloha
Souřadnice	50° s. š., 18°27′ v. d.
Nadmořská výška	210 až 219 m n. m.
Stát	Polsko
Vojvodství	Slezské
Okres	Wodzisław
Gmina	městská gmina
Administrativní dělení	9 městských částí
	Wodzisław Śląski
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	49,51 km²
Počet obyvatel	48 345 (2018)
Hustota zalidnění	976,50 obyv./km²
Etnické složení	Poláci, Slezané a další
Náboženské složení	římští katolíci, luteráni a další
Správa
Starosta	Mieczysław Kieca
Vznik	1257
Oficiální web	www.wodzislaw-slaski.pl
Adresa obecního úřadu	ul. Bogumińska 4; 44-300 Wodzisław Śląski
Telefonní předvolba	+48 32
PSČ	od 44-286 do 44-313
Označení vozidel	SWD
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladislav^[2]^[3]^[4] (polsky Wodzisław Śląski [vɔˈd͡ʑiswaf ˈɕlɔnskʲi]IPA, německy Loslau, latinsky Vladislavia) je město v jižním Polsku ve Slezském vojvodství, sídlo okresu Wodzisław. Leží na historickém území Horního Slezska na řece Lesznici (přítok Olše) osm kilometrů od českých hranic a 20 km severovýchodně od Ostravy. V roce 2017 čítalo 48 345 obyvatel a spolu s městy Rybnik, Żory, Jastrzębie-Zdrój a dalšími tvoří půlmilionovou aglomeraci (viz Rybnický uhelný okruh) navazující na jihu na ostravskou a na severu na katovickou aglomeraci. Z geomorfologického hlediska se rozkládá na Rybnické plošině, která je součástí Slezské vysočiny, v severním ústí Moravské brány.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Název města je slezskou (odlišnou od polského Władysław) formou jména Vladislav a souvisí s postavou Vladislava I. Opolského, opolsko-ratibořského knížete v letech 1246–1281, za jehož vlády proběhla lokace města na magdeburském právu. Za její datum se přijímá rok 1257, datum první písemné zmínky o zdejším minoritském klášteře. Podle toho se roku 2017 slavilo 760. výročí založení města. Německý název Loslau pochází od maďarské podoby téhož jména – Laszló. Přídavné jméno Śląski, tj. „Slezský“, bylo úředně přidáno v roce 1931.

Počátkem 14. století bylo pro kněžnou Konstancii vyděleno samostatné Vladislavské knížectví. Postava Konstancie, aneb Vladislavské paní, je opředena mnoha legendami a charakterizovaná veskrze kladně jako symbol spravedlivé a uznávané vládkyně. Ve městě je dnes po ní pojmenována ulice, gymnázium a také je tu památný dub a socha s jejím vyobrazením. Od roku 1327, kdy složila slezská knížata lenní slib Janu Lucemburskému, patřilo toto území k Zemím Koruny české.

Po Konstanciině smrti v roce 1351 knížectví zaniklo, ale bylo obnoveno Janem IV. Krnovským v roce 1464. Potom existovalo až do správní reformy v roce 1809 a zahrnovalo deset okolních vesnic. Vystřídalo se na něm více majitelů, včetně uherského primase Juraja Pohronce-Slepčianského (1668–1685) a rodu Ditrichštejnů (1685–1780). Po slezských válkách Vladislav spolu s celým Horním Slezskem roku 1742 připadla Prusku. V pruském a později německém státu byla součástí pštinského (do roku 1818) a rybnického okresu.

V 19. století město nezaznamenalo příliš spektakulární rozvoj průmyslu a ještě před druhou světovou válkou čítalo pouhých 5 tisíc obyvatel. Roku 1882 získalo železniční spojení s Bohumínem a Rybnikem. Během hornoslezského plebiscitu po první světové válce se 71 % obyvatel Vladislavi^[5] vyslovilo pro setrvání v rámci Německa, přesto ale bylo město připojeno v roce 1922 k Polsku. Leželo v blízkosti německých (na Odře) a československých (na Olši) hranic.

Sovětsko-německé boje v rámci ostravsko-opavské operace v březnu 1945 vedly k poškození více než 80 % města. Obnova historického centra po válce počítala se zachováním původního urbanistického plánu a výstavbou nových domů v historizujícím stylu.

Prudký rozvoj Vladislavi začal v 50. letech 20. století. Na sever od historického centra vznikly sídlištní komplexy Nowe Miasto (Nové Město) a XXX-lecia – Piastów – Dąbrówki. Největším zaměstnavatelem se stal Důl 1 Maja otevřený v roce 1960 v městské části Wilchwy (fungoval do roku 2001). Dalšími významnými průmyslovými závody byly Důl Jedłownik ve stejnojmenné městské části, součást pszowského KWK Anna (těžba ukončena v roce 2000), a Śląskie Zakłady Koncentratów Spożywczych (Slezské závody potravinových koncentrátů) založené v roce 1964, nyní producent hotových jídel, instantních dezertů a potravinářských přísad s názvem AGRO Wodzisław.

V rámci správní reformy v roce 1975 byla k Vladislavi přičleněna města Pszów, Radlin, Rydułtowy a gmina Marklowice. Tímto počet obyvatel na čas překročil sto tisíc (nejvíce v roce 1991 – 112 tisíc), ale v 90. letech se všechny zmíněné obce až na jižní část Radlinu (městská část Radlin II) opět osamostatnily.

Pamětihodnosti a turistické zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Stare Město tvoří urbanistický komplex typický pro města založená na magdeburském právu. Jeho středem je náměstí ve tvaru čtverce o rozměrech 96 x 96 m.
Ditrichštejnský palác, klasicistní, postavený v letech 1742–1747 na místě původního zámku. Mezi lety 1881 až 1974 sloužil jako sídlo magistrátu, nyní se v jeho prostorách nachází městské muzeum. K paláci přiléhá park s hudebním pavilonem a za nim se nachází autobusové nádraží a obchodní centrum Karuzela otevřené v roce 2013.
Bývalý kostel a klášter minoritů, založený spolu s městem kolem roku 1257. Kostel slouží od roku 1830 evangelické farnosti, po druhé světové válce byla částečně rekonstruována jeho gotická podoba. Současná budova kláštera pochází ze 17. století a po sekularizaci v roce 1810 slouží jako veřejná stavba, nyní sídlo okresního soudu.
Farní kostel Nanebevzetí Marie Panny, novogotický, postavený v letech 1909–1911 podle návrhu Ludwiga Schneidera z Vratislavi na místě staršího.
Novogotická radnice z roku 1879. Vedle budovy se nachází pomník 50. rovnoběžky, která prochází městem.
Grodzisko (Hradiště), zalesněný kopec ve východní části města, na kterém se rozkládalo předlokační hradiště. V roce 1867 byla v lese na Grodzisku postavena novogotická Rytířská bašta (Barbakan), zvana také Romantickou věží. Na jižním okraji Grodziska se nachází Krajská nemocnice plicních chorob, původně tuberkulózní sanatorium založené roku 1895.
Rodinný park zábavy Trzy Wzgórza (Tři kopce), park o rozloze 24 ha otevřený v roce 2015 na sídlišti XXX-lecia – Piastów – Dąbrówki. Jeho součástí je několik desítek objektů pro sport a rekreaci, včetně arény pro hru na schovávanou, bludiště, dráhy pro modely na dálkové ovládání, petanquového hříště, bowlingové dráhy, bikrosové dráhy a lanového parku, a také mini gradovna, amfiteátr, pěší a cyklostezky s různým stupněm náročnosti nebo biatlonová trať využívaná Biatlonovým střediskem sportovního školení mládeže.

Ditrichštejnský palác
Minoritský kostel
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Pomník 50. rovnoběžky
Rytířská bašta (Barbakan)

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Ve městě se nachází dvě železniční stanice na trati Bohumín — Rybnik: Wodzisław Śląski (hlavní nádraží) a Wodzisław Śląski Radlin. Hlavní vladislavské nádraží – budova z roku 1895 – prošlo v letech 2017–2019 náročnou rekonstrukcí. Zastavují zde regionální vlaky společnosti Koleje Śląskie (Slezské dráhy) a také mezinárodní expresy do Budapešti, Prahy, Varšavy a Vídně. Od roku 2018 je realizován projekt Rychlé příměstské železnice (Szybka Kolej Aglomeracyjna) mezi Vladislaví a Rybnikem.

Městem pochází státní silnice č. 78 spojující Hlivice a Rybnik s Chalupkami a Bohumínem. 5 km východně od centra Vladislavi prochází dálnice A1, která od Bohumína navazuje na českou D1.

Městskou autobusovou dopravu zajišťují čtyři linky místního dopravního podniku označené písmeny A, B, C (varianty C1, C2, C3 a C4) a D (varianty D1 a D2). Přeprava mezi autobusovým a vlakovým nádražím je zdarma. Do města zajíždějí také spoje MZK Jastrzębie-Zdrój. Příměstskou dopravu na území okresu Wodzisław a Ratiboř zajišťuje podnik PKS Racibórz.