Wisława Szymborská
Wisława Szymborská | |
---|---|
Wisława Szymborska v roce 2011 | |
Rodné jméno | Maria Wisława Anna Szymborska |
Narození | 2. července 1923 Kórnik |
Úmrtí | 1. února 2012 (ve věku 88 let) Krakov |
Příčina úmrtí | rakovina plic |
Místo pohřbení | Rakowický hřbitov (50°4′28″ s. š., 19°57′19″ v. d.) |
Povolání | básnířka, spisovatelka, překladatelka, esejistka, mechanička, literární kritička a kritička |
Stát | Polsko |
Alma mater | Jagellonská univerzita |
Témata | poezie a esej |
Významná díla | Kočka v prázdném bytě |
Ocenění | Cena města Krakova (1954) Zlatý záslužný kříž (1955) rytíř Řádu znovuzrozeného Polska (1974) Cena Kościelských (1990) Goethova cena (1991) … více na Wikidatech |
Politická příslušnost | Polská sjednocená dělnická strana (1945–1966) |
Manžel(ka) | Adam Włodek (1948–1954) |
Partner(ka) | Kornel Filipowicz (1967–1990) |
Rodiče | Wincenty Szymborski a Anna Szymborska |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Wisława Szymborská (2. července 1923 Bnin, Polsko – 1. února 2012 Krakov, Polsko[1]) byla polská básnířka, esejistka, literární kritička a překladatelka francouzské literatury, laureátka Nobelovy ceny za literaturu za rok 1996[2]. Szymborskou do češtiny překládá zejména Vlasta Dvořáčková[3], ale i jiní překladatelé, např. Bogdan Trojak.
Život
Narodila se v Bninu u Poznaně (nyní součásti Kórniku[4]). Její rodiče byli Wincenty Szymborski (1870–1936) – správce zakopanských panství hraběte Zamoyského (těsně před narozením dcery Wisławy byl přemístěn do Kórniku, aby uspořádal tamější finanční záležitosti) a Anna Maria roz. Rottermundová (1890–1960). Od roku 1924 rodina Szymborských bydlela w Toruni, od r. 1929 nebo 1931 v Krakově v Radziwiłłowské ul.; Wisława tam začala chodit do Obecné školy Józefy Joteykové v ul. Podwale č. 6, poté od září 1935 do Gymnázia Sester Uršulinek ve Starowiślné 3-5.
Po vypuknutí 2. světové války pokračovala ve vzdělávání na tajných kurzech a od roku 1943 nastoupila do práce jako úřednice na železnici, aby se vyhnula pracovnímu nasazení v říši. V této době také poprvé ilustrovala knížku (učebnici angličtiny First steps in English Jana Stanisławského) i začala psát povídky a občas básně.
Od roku 1945 se účastnila literárního života Krakova; podle básnířčiných vzpomínek na ní měl největší vliv Czesław Miłosz. V tomto roce také zahájila studium polonistiky na Jagelonské univerzitě a později přešla na sociologii. Studium ale nedokončila z důvodu těžké hmotné situace.
První básně otiskla v krakovském Polském Deníku, později v Boji (Walka) a v Generaci (Pokolenie). Tou dobou Szymborska byla spojená s prostředím akceptujícím socialistickou realitu. V letech 1947 až 1948 byla tajemnicí osvětového dvojtýdeníku Krakovská síň (Świetlica Krakowska) a mimo jiné se zabývala knižními ilustracemi.
V dubnu 1948 se vdala za básníka Adama Włodka. Novomanželé se ubytovali v krakovské „kolonii spisovatelů“ v Krupniczí ulici. Neopakovatelné klima tohoto společenství mělo inspirující vliv na její tvorbu. S manželem se rozvedla v roce 1954.
V roce 2012 zemřela, byla pochována na hřbitově 'Cmentarz Rakowicki' v Krakově.
Dílo
Roku 1949 první svazeček Szymborské básní Básně (Wiersze) (podle jiných pramenů Šití praporů (Szycie sztandarów)) nebyl přijat k tisku, protože „nedomnívám socialistické potřeby“. Knižním debutem se stal svazek básní Proto žijeme (Dlatego żyjemy) vydaný roku 1952 s básněmi jako Mládeži budující Novou Huť (Młodzieży budującej Nową Hutę)" nebo Lenin. Szymborska byla přijata do Svazu polských spisovatelů. Byla členkou Polské sjednocené dělnické strany (PSDS; PZPR až do roku 1966. V roce 1953 podepsala společnou rezoluci skupiny členů krakovské organizace ZKP, odsuzující duchovní odsouzené v procesu kněží krakovské kurie[5]. Již v r. 1957 Szymborska navázala kontakty s pařížskou Kulturou a Jerzym Giedroyciem. V roce 1964 se Szymborska ocitla mezi signatáři státními orgány podvrženého protestu odsuzujícího Rádio Svobodná Evropa za odvysílání Dopisu 34.
V roce 1975 podepsala protestní dopis 59, ve kterém přední polští intelektuálové protestovali proti změnám v ústavě, které zařazovaly ustanovení o vedoucí roli PSDS a věčném spojenectví se SSSR.
Szymborska je neoddělitelně spojena s Krakovem a mnohokrát zdůrazňovala své pouto s tímto městem.
V letech 1953 až 1981 byla členem redakce revue Literární život (Życie Literackie), kde od roku 1968 vedla stálou rubriku Nepovinná četba (Lektury nadobowiązkowe), která byla později publikována i v knižní formě. V letech 1981–1983 byla také členkou redakční rady krakovského měsíčníku List (Pismo).
Ocenění
Básně Szymborské mají jedinečnou lyriku s hlubokou intelektuální reflexí, obsahující často zřetelný filozofický podtext. Její tvorbu charakterizuje preciznost slova, lapidárnost, časté užití ironie, paradoxu, posměchu anebo žertovného odstupu pro vyjádření hlubokých obsahů. Autorka se často obrací k moralistickým tématům a uvažuje o existenciální situaci člověka jednotlivce i lidského společenství.
Laureátka Goetheho ceny z roku 1991 a později také Herderovy ceny. Přímluvcem poezie Szymborské v Německu je Karl Dedecius, překladatel polské literatury.
Výbor Nobelovy ceny ve zdůvodnění přiznání ceny básnířce napsal: „za poezii, která s ironickou přesností umožňuje historickým i biologickým souvislostem projevit se ve fragmentech lidské skutečnosti“.
Byla členkou Syndikátu polských spisovatelů (Stowarzyszenie Pisarzy Polskich).
Roku 1996 obdržela titul Člověk roku týdeníku Wprost.
V roce 2011 obdržela na Wawelu z rukou polského prezidenta, Bronisława Komorowského, nejvyšší polské státní vyznamenání řád bílé orlice ('Order Orła Białego').[6]
Výběr děl
- Proto žijeme (Dlatego żyjemy) (1952)
- Otázky pokládané sobě (Pytania zadawane sobie) (1954)
- Volání k Yettimu (Wołanie do Yeti) (1957)
- Sůl (Sól) (1962)
- 101 básní (101 wierszy) (1966)
- Sto radostí (Sto pociech) (1967)
- Vybrané básně (Wiersze wybrane) (1967)
- Vybrané poezie (Poezje wybrane) (1967)
- Každý případ (Wszelki wypadek) (1972)
- Velké číslo (Wielka liczba) (1976)
- Lidé na mostě (Ludzie na moście) (1986)
- Poezie: Poems (Poezje: Poems) (polsko-anglické dvoujazyčné vydání), 1989)
- Nepovinná četba (Lektury nadobowiązkowe) (1992)
- Konec a počátek (Koniec i początek) (1993)
- Pohled se zrnkem písku (Widok z ziarnkiem piasku) (1996)
- Sto básní - sto radostí (Sto wierszy – sto pociech) (1997)
- Okamžik (Chwila) (2002)
- Říkanky pro velké děti (Rymowanki dla dużych dzieci) (2003)
- Dvojtečka (Dwukropek) (2005)
V češtině
- Sůl (Mladá fronta, 1965)
- V Hérakleitově řece (Odeon, 1985)
- Konec a počátek (Mladá fronta, 1997)
- Okamžik. Dvojtečka. Tady (Pistorius a Olšanská, 2009)
Odkazy
Reference
- ↑ Zemřela polská básnířka Szymborská, nositelka Nobelovy ceny [online]. Lidovky.cz, 2012-02-01 [cit. 2012-02-02]. Dostupné online.
- ↑ Wisława Szymborska, Polish poet - Encyclopaedia Britannica.
- ↑ Zmarła wybitna tłumaczka literatury polskiej na język czeski Vlasta Dvořáčková, laureatka Nagrody Transatlantyk.
- ↑ Szymborska Wisława, v Encyklopedii PWN.
- ↑ Wojciech Czuchnowski Blizna. Proces Kurii krakowskiej 1953 Kraków, Znak 2003 ISBN 83-240-0271-5
- ↑ Prezydent odznaczył ludzi kultury. Prezydent.pl [online]. 2011-01-17. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Wisława Szymborská na Wikimedia Commons
- Osoba Wisława Szymborská ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Wisława Szymborská