Winifred Marjorie Wagner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Winifred Marjorie Wagner
Manželé Wagnerovi v roce 1916
Manželé Wagnerovi v roce 1916
Narození 23. června 1897
Hastings, Spojené království
Úmrtí 5. března 1980
Überlingen, Německo
Bydliště Bayreuth
Děti Wieland, Friedelind, Wolfgang, Verena
Příbuzní Tchán Richard Wagner, tchyně Cosima Wagnerová, adoptivní otec Karl Klindworth

Winifred Marjorie Wagner, rozená Williams, adoptovaná Klindworth (23. června 1897, Hastings, Spojené království5. března 1980, Überlingen, Německo) byla manželka Siegfrieda Wagnera, syna Richarda Wagnera. Po smrti svého manžela (1930) řídila hudební slavnosti v Bayreuthu až do konce druhé světové války. Do podvědomí lidí se po válce dostala zejména proto, že byla dlouholetou osobní přítelkyní Adolfa Hitlera, který o ni zejména před svým zvolením říšským kancléřem projevoval zájem.

V rámci seriálu Hitlerovy ženy byl o Winifred natočen jeden díl, ve kterém se autoři seriálu zaměřili zejména na její vztah k Hitlerovi.[1] Winifred se s Hitlerem znala již od 20. let 20. století, kdy ho po nezdařeném mnichovském pokusu o puč, kterému byla spolu se svým manželem Siegfriedem přítomna, podporovala. Posílala mu do vězení potraviny a také psací potřeby. Často se v literatuře uvádí, že právě na její papír Hitler ve vězení napsal Mein Kampf.

Život[editovat | editovat zdroj]

Winifred vyrůstala v anglickém sirotčinci. Později ji adoptoval vzdálený německý příbuzný Karl Klindworth s manželkou. Právě přes svého nevlastního otce se seznámila se světem Wagnerových oper a také s jeho rodinou. V roce 1914 se seznámila se Siegfriedem Wagnerem, kterého si záhy vzala. V krátké době Winifred porodila 4 děti, poté došlo mezi manželi k vzájemnému odloučení způsobenému zejména Siegfriedovou homosexualitou.
V roce 1925 poprvé navštívil bayreuthský hudební festival Adolf Hitler a o rok později se Winifred stala členkou NSDAP. Byla známá (mimo jiné) také tím, že řídí auto, a dělala řidiče svému manželovi. A nejen svému manželovi - také Adolfu Hitlerovi se kterým si tykala a říkala mu "Wolf". Když zemřel Winifredin manžel Siegfried, požádal ji Hitler o ruku (dokonce dvakrát). Ta ho však odmítla s důvodem, že žena jejího postavení (řídila hudební slavnosti v Bayreuthu) potřebuje muže s určitým (tj. vyšším) postavením. Po roce 1933, když se stal říšským kancléřem, se jí již nedvořil. Hitler do Bayreuthu pravidelně jezdil, ale vztah mezi ním a Winifred se postupně rozpadal. Přesto po roce 1945 nedokázala Winifred uvěřit, že se oženil s Evou Braunovou.

Po válce se otázka její viny či neviny projednávala před soudem. Winifred uvedla, že s Hitlerem nikdy neměla intimní styky. Byla odsouzena k 450 dnům zvláštních prací a odejmutí 60 % majetku.
Winifred Wagner se nikdy nepodařilo denacifikovat. Ještě před svou smrtí vzpomínala na Hitlera jako na velkého přítele, kterého měla ráda.[2] V této souvislosti je ale třeba zmínit, že si v životě několikrát na Hitlerovi vyžádala výjimky pro určité osoby, které měly být národněsocialistickým režimem zavřeny (nebo přímo zlikvidovány) a on jí v tomto vyšel několikrát vstříc (šlo např. o slavného tenora Maxe Lorenze, který byl homosexuál a navíc měl za manželku Židovku).[1]
Ne všichni členové Wagnerovy rodiny však "vyli s Vlkem". Winifredina dcera Friedelind emigrovala a vnuk Gottfried Wagner o řadu let později napsal knihu "Kdo nevyje s Vlkem" (rozumějme s Hitlerem).

Rodinný hrob v Bayreuthu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Hitlerovy ženy / Hitlers Frauen (TV seriál). Česko-Slovenská filmová databáze [online].  [cit. 2012-10-03]. Dostupné online.  
  2. MAGEE, Bryan. Wagner a filosofie. Překlad Zdeňka Marečková. Praha : Jiří Buchal - BB/art, 2004.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Peter P. Pachl: Siegfried Wagner. Genie im Schatten. München 1988 (1994)
  • Brigitte Hamannová: Winifred Wagner oder Hitlers Bayreuth. Piper, München 2002
  • Gottfried Wagner: Wer nicht mit dem Wolf heult. Kiepenheuer & Witsch, Köln 1997
  • Gottfried Wagner: Kdo nevyje s Vlkem : autobiografické záznamy Wagnerova pravnuka. Barrister & Principal, 2006
  • Anna Maria Sigmund: Die Frauen der Nazis, Teil II
  • Oliver Hilmes: Cosimas Kinder. Triumph und Tragödie der Wagner-Dynastie. Siedler Verlag, München 2009

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]