William Mitchell (sochař)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
William Mitchell
Narození30. dubna 1925
Maida Vale
Úmrtí30. ledna 2020 (ve věku 94 let)
Cumbria
Alma materRoyal College of Art
Povolánísochař
Webwww.william-mitchell.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Skulptury Williama Mitchella v Harlow (1960–1963)

William Mitchell (30. dubna 1925 Maida Vale, Londýn – 30. ledna 2020 hrabství Cumbria) byl anglický sochař, umělec a designér. Je znám především jako autor typických betonových soch a uměleckých artefaktů, kterých je možné se dotýkat. Po dlouhých letech opomíjení v jeho vlasti, zapsala organizace English Heritage na seznam památek národního dědictví ke konci roku 2014 deset jeho děl.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1925 v londýnské čtvrti Maida Vale. V mládí byl vážně nemocen a dlouhý čas trávil v nemocnicích a rehabilitačních zařízeních, čímž zanedbal značnou část vzdělání.

V roce 1938 se stal učněm v londýnské dekoratérské firmě, kde se naučil nejen základům výroby, ale probudil se v něm i zájem o historii a tradici řemesel. Po tříletém působení u Královského námořnictva (Royal Navy) byl vybídnut, aby maloval scény a panoramatické výhledy pro Navy, Army and Air Force Institutes (NAAFI) a podílel se na rekonstrukci a výzdobě jejich klubů a jídelen po celém světě. Potom pracoval jako pojišťovací agent pro pojišťovnu Pearl Insurance Company, aby si z výdělku mohl zaplatit formální umělecké vzdělání, nejprve na Southern College of Art v Portsmouthu a pak na Royal College of Art v Londýně, kde studoval práci se dřevem, kovy a plasty. Získal prestižní ocenění, které mu zajistilo roční postgraduální studium na British School v Římě.

Po návratu z Itálie, kde pracoval v kanceláři společnosti Pininfarina a u architektů Gio Pontiho a Pier Luigi Nerviho se stal asistentem oddělení pro navrhování a výrobu dekorativních děl London County Council Architects Department. To mu umožnilo pracovat s předními staviteli, architekty a inženýry.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V roce 1960 založil vlastní společnost se 40 kvalifikovanými řemeslníky a umělci. Svými realizacemi s „rozpoznatelným stylem“ se stal známým po celé Británii i na mezinárodní úrovni. Jeho práce se objevují na budovách škol, obytných domů, nákupních center, církevních staveb i na veřejných stavbách (podchody, mosty) a stavbách občanské vybavenosti (zahrady, parky).

Mitchellův zájem o experimentování vyústil v širokou škálu projektů, které se lišily jak provedením, tak stylem a které zahrnovaly použití recyklovaných materiálů, např. dřeva a starého nábytku nebo skla k vytvoření mozaiky v betonovém základu, čímž tento stavební materiál povýšil na materiál dekorativní. K tomu účelu vyvinul speciální bednicí formy a začal používat provzdušněný vláknobeton, tzv. Faircrete, vyvinutý Johnem Laingem. Časem si vytvořil, pro svá díla charakteristický, umělecký výraz, nazývaný též „aztécký styl“.[1]

V roce 1980 ho práce zavedla do Kataru, kde projektoval a budoval pro královskou rodinu katarskou zoologickou zahradu a také rozsáhlé nábřežní promenády v Dauhá. Dále pracoval pro BART (Bay Area Rapid Transit) v San Franciscu v USA, kde byl zodpovědný za projektování a konstruování dekorativních obložení a sochařských instalací na mnoha stanicích v rámci celého systému. V roce 1980 také navštívil Havaj, kde v Honolulu vytvořil podle vzoru okolí Civic Square.

Velká část pracovních aktivit Williama Mitchela je spojena s vyhlášeným londýnským obchodním domem Harrods, kde působil nejprve jako poradce Mohameda Al-Fayeda v oblasti designu a poté jako umělecký ředitel.[1] Stal se členem několika společností (Design Advisory Board, Hammersmith College of Art, Trent Polytechnic, Formwork Advisory Committee, Concrete Society) a pořádal pravidelné přednášky ve své domovině i v zahraniční, zejména v USA.

Díla zapsaná na seznam kulturního dědictví[editovat | editovat zdroj]

  • Harrods, Londýn – interiér Egyptského pokoje, Egyptská hala s eskalátorem a schodiště
  • Curzon Cinema, Mayfair, Londýn – nástěnná malba
  • průčelí Liverpoolské katedrály
  • Clifton Cathedral, Bristol – Křížová cesta[3]
  • sochy pro C&CA (Cement and Concrete Association), Wrexham – Corn King a Spring Queen
  • City of London Academy, Islington – nástěnná mozaika[4]
  • Three Tuns Pub, Coventry – exteriér a interiér
  • Civic Water Gardens, Harlow – fontány
  • Lee valley Water Company – strukturální nástěnná malba
  • Allerton Building Courtyard, Salford – socha Three Totem

Další realizace (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • socha The Vortex – ukázka možných povrchových úprav provzdušněného vláknobetonu Faircrete
  • Hockley Circus, Birmingham, 1968 – tři stěny podchodu pro pěší pod dálnicí, tvarované různorodým hlubokým reliéfem jsou ukázkou vrcholného brutalismu v betonovém stavitelství[5]
  • Kidderminster Ring Road – vysoká opěrná zeď s opakujícími se reliéfy a navrženými vodními kaskádami[6]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c TRUE, Graham. Pocta odkazu Williama Mitchella. Beton. Říjen 2014, roč. 14, čís. 5/2014, s. 42–44. ISSN 1213-3116. (čeština/angličtina) 
  2. ↑ PEREIRA, Dawn. William Mitchell and the London County Council: the evolution of a classless form of public art. S. 57 – 70. Sculpture Journal [online]. 2012-6-27 [cit. 2015-1-7]. Roč. 21, čís. 1/2012, s. 57 – 70. Dostupné online. ISSN 1756-9923. (anglicky) 
  3. ↑ Stations of the cross. www.william-mitchell.com [online]. [cit. 2015-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-29. 
  4. ↑ Mural at City of London Academy, Islington
  5. ↑ BrutalHouse: The brilliant William Mitchell at Hockley Circus, North West Birmingham
  6. ↑ Sixties Concrete on Motorways. www.william-mitchell.com [online]. [cit. 2015-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-29. 
  7. ↑ William Mitchell wins 2014 Concrete Society Award

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEARSON, Lynn. A Field Guide to Postwar Murals. [s.l.]: Blue House Books, 2008. 80 s. ISBN 978-0956125200. (anglicky) 
  • PEREIRA, Dawn. The concrete legacy of William Mitchell. Concrete. 2009, roč. 43, čís. 7/2009, s. 25 – 27. (anglicky) 
  • TRUE, Graham. Decorative and Innovative use of Concrete. [s.l.]: Whittles Publishing, 2012. 256 s. ISBN 978-1439876435. (anglicky) 
  • MITCHELL, William. Self Portrait: The Eyes Within. [s.l.]: Whittles Publishing, 2013. 300 s. ISBN 978-1849950794. (anglicky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=William_Mitchell_(sochař)&oldid=22090744“