William Hogarth
| William Hogarth | |
|---|---|
 Autoportrét se psem (1745) | |
| Narození | 10. listopadu 1697 Londýn |
| Úmrtí | 26. října 1764 (ve věku 66 let) nebo 25. října 1764 (ve věku 66 let) Londýn |
| Místo pohřbení | St. Nicholas Church, Chiswick |
| Bydliště | Londýn Hogarth's House |
| Národnost | Angličané |
| Povolání | malíř, karikaturista, ilustrátor, tiskař, exlibrista, kreslíř a korektor |
| Nábož. vyznání | deismus |
| Choť | Jane Hogarth |
| Rodiče | Richard Hogarth[1] a Anne Gibbons[1] |
| Funkce | dvorní malíř |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
William Hogarth [viljem hogárt] (10. listopadu 1697 Londýn – 26. října 1764 tamt.) byl anglický malíř a grafik, považovaný za předchůdce karikatury.
Život a dílo
Narodil se v rodině zchudlého učitele latiny a vstoupil do učení jako rytec. Tato práce ho však netěšila, zapsal se do malířské školy na St. Martin's Lane a navštěvoval i dvorního malíře Jamese Thornhilla. Roku 1729 se zamiloval do jeho dcery, unesl ji a tajně se s ní oženil. Teprve když dosáhl úspěchu, mohl se se svým tchánem smířit.
Už v mládí musel živit rodinu, protože jeho otec byl ve vězení pro dlužníky ve Fleet Street. Samostatně začal tvořit satirické kresby a rytiny, které karikovaly život lepší společnosti, svět londýnských divadel a plesů i veřejné dobové skandály. Pověst si získal ilustracemi básnické knihy Hudibras Samuela Butlera v roce 1726. Od konce 20. let maloval skupinové portréty zámožných rodin, ale proslavil se svými „Modern moral subjects“, sériemi sarkastických obrazů o životě například prostitutky, zhýralce nebo o nešťastném manželství. Vydával je také jako mědirytiny a měly nesmírný úspěch. Prodávaly se po celé Evropě a německý spisovatel Georg Christoph Lichtenberg napsal celou knihu kousavých komentářů k Hogartovým rytinám. Protože byly tak úspěšné, objevila se řada padělků a Hogarth si roku 1735 vymohl zákon na ochranu autorských práv (tzv. Hogarthův zákon). Roku 1757 byl jmenován dvorním malířem, stal se však také terčem difamací a polemik, které jeho životní pesimismus a skepsi jen prohloubily.
Obrazy a zejména rytinami pranýřoval různé zlořády soudobé anglické společnosti, jako snobismus, korupci, pouliční hluk nebo týrání zvířat, kdežto jeho náboženské a historické obrazy neměly velký úspěch. Snažil se proto založit samostatnou britskou tradici satirického malířství, která se stala předchůdcem karikatury i komiksu.[2]
Své názory na umění shrnul v knize The Analysis of Beauty z roku 1753.[3]
Jeho blízkým přítelem byl spisovatel Henry Fielding.
Galerie
-
Exekuce pro dluhy -
Zhýralec v hospodě (1735) -
Hogartovi služebníci (1750) -
“Pivní ulice“ (1751)
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku William Hogarth na německé Wikipedii.
- ↑ a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Úpadek nezastavíš. William Hogarth by měl co karikovat i dnes. ČT24. Dostupné online [cit. 2018-05-27].
- ↑ William Hogarth | Biography, Art, & Facts. Encyclopedia Britannica. Dostupné online [cit. 2018-05-27]. (anglicky)
Literatura
- Ottův slovník naučný, heslo Hogarth, William. Sv. 11, str. 464.
- Bendová Eva - Váša Ondřej. Proměny Williama Hogartha. Nezřízenost bídy. Praha : Národní galerie 2013. ISBN 978-80-7035-543-5.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu William Hogarth na Wikimedia Commons - Galerie William Hogarth na Wikimedia Commons
- (anglicky)
- William Hogarth Archives Obrazy ve sbírce univerzity v Lampeteru
- The Site for Research on William Hogarth
- Print series in detail
- Hogarthova výstava v Tate Britain 2007
- "The Analysis of Beauty" tribute by Disinformation
- William Hogarth na Wikigallery
