Wikipedista:RPekař/Pokusy

Počitadlo

[1]

Hoiby http://www.schirmer.com/default.aspx?TabId=2420&State_2874=2&workId_2874=29026 http://www.albanyrecords.com/Merchant2/merchant.mvc?Screen=PROD&Store_Code=AR&Product_Code=TROY1028 http://www.mybiggayears.com/archives/lee-hoiby-cooks-up-tasty-operas-and-extra-helpings-of-art-songs/ http://www.operaignite.org/programs/bon-appetit http://www.operaprovidence.org/Pages/Hoiby.htm http://www.artsatl.com/2010/11/atlanta-opera-whips-up-a-comic-julia-child-operetta-bon-appetit-in-a-benefit-tonight/ http://www.operaamerica.org/applications/nawd/all.aspx?search=Hoiby

Brno 1882-1907 https://archive.org/details/fnfundzwanzigja01bondgoog

Řecké pašije italská premiéra http://www.teatromassimo.it/stagione/archivio/stagione11/op03GreekPassion_en.php

http://www.deutschegrammophon.com/cat/single?PRODUCT_NR=0734026 http://www.goodnewsfinland.com/archive/news/kaija-saariahos-opera-lamour-de-loin-wins-grammy/ http://www.arkivmusic.com/classical/album.jsp?album_id=234684

• 11.2.1911 Praha Městské divadlo na Vinohradech Fall Leo Bratříčku můj Brüderlein fein 1909
• 5.6.1923 Brno Fall Leo Cudný Ambrož Der heilige Ambrosius 1921
• 4.7.1908 Praha Městské divadlo na Vinohradech Fall Leo Dolarové princezny Die Dollarprinzessin 2.11.1907
• 22.10.1911 Brno Fall Leo Holčička s panenkou Děvče s panenkou, Děvče s loutkou Das Puppenmädel 1910
• 3.4.1917 Praha Městské divadlo na Vinohradech Fall Leo Královská láska Fürstenliebe / Die Kaiserin 1916
• 22.9.1911 Praha Městské divadlo na Vinohradech Fall Leo Krásná Risetta Die schöne Risette 1910
• 24.3.1923 Plzeň Fall Leo Madame Pompadour Madame Pompadour 24.3.1922
• 14.10.1916 Praha Aréna na Smíchově Fall Leo Na rynečku před sto lety ?
• 14.12.1912 Praha Městské divadlo na Vinohradech Fall Leo Náš Gustýnek Der liebe Augustin 1912
• 26.5.1922 Praha Vinohradská zpěvohra Fall Leo Pouliční zpěvačka Die Straßensängerin 1922
• 20.7.1909 Praha Městské divadlo na Vinohradech Fall Leo Rozvedená paní Die geschiedene Frau *23.12.1908
• 14.12.1929 Praha Aréna na Smíchově Fall Leo Růže z Floridy Rosen aus Florida 1929
• 13.6.1917 České Budějovice Východočeská divadelní společnost Fall Leo Růže ze Stambulu Stambulská růže Die Rose von Stambul 2.12.1916
• 4.7.1913 Praha Městské divadlo na Vinohradech Fall Leo Siréna Die Sirene 1911
• 1.10.1926 Ostrava Fall Leo Sladký kavalír Der süße Kavalier 1923
• 8.5.1915 Praha Městské divadlo na Vinohradech Fall Leo Sufražetky Frau Ministerpräsident 1914
• 9.3.1922 Praha Vinohradská zpěvohra Fall Leo Španělský slavíček Die spanische Nachtigall 18.11.1920
• 19.1.1909 Brno Fall Leo Veselý Matúško Sedlák pašák, Sedlák filuta, Slovácká krev Der fidele Bauer 27.7.1907

http://www.difmoe.eu/ocr/page_view?active=Periodika&name=Neuigkeiten%2FTagesbote&page_id=351888 Die neue Benatzkyoperette zählt zu dem Besten von allem, was det Operettenmarkt in den letzten Jahren bereit hielt: eile liebenswürdige Lustspielidee, eine aparte, spannende Szenenführung, eine anheimelnde Musik. Herr Dr, Walter – kabinettstück Feinkomik, Fräulein Bauer, kapellmeister Lustig

http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=nfp&datum=19330526&seite=6&zoom=33 ) jeho těžiště je "nicht in der üblichen Operettenform, die nie die Form Benatzkys war, sondern im Singspiel und im Lustspiel mit Musik. (spřízněnost s Meine Schwester und ich") Keine Operette, sondern en wirkliches, musikalisches Lustspiel, an dem aber der Feinschmecker wie der Operettenstammgast sein Vergnügen haben wird. … "lebendig gewordenen Chansons"

http://zefys.staatsbibliothek-berlin.de/dfg-viewer/?id=55&set%5Bimage%5D=3&set%5Bmets%5D=http%3A%2F%2Fzefys.staatsbibliothek-berlin.de%2Foai%2F%3Ftx_zefysoai_pi1%255Bidentifier%255D%3D4de9371b-c47f-4e35-833e-a3844fb688d5&set%5Bzoom%5D=default&set%5Bdebug%5D=0&set%5Bdouble%5D=0

Elise K. Kirk. American Opera, 2001 0-252-02623-3 University of Illinois Press 470 s. p. 260 BBC tele1957 1964-65 season NYCO One eof the most outstanding feature s of The Saint of Bleecker Street is its strength of characterization. Its clarity of delineation transcends any of Menotti's earlier operas.

---

Weiter rezensierte J 1899 Kovařovic' Oper "Psohlavci" ("Die Hundsköpfe") kritisch, dass die Melodien nicht ursprünglich seien - J kritisierte die Art und Weise, wie Volksmelodien zitiert wurden (L 2).

Psohlavsi, Armádní opera, 19.10.1953, MEČO s. 19

Návod od Sapfana

Díky za zájem. Nahrávání fotek dělám „rutinně“ zhruba takto:

• Na stránce Wikipedie:WikiProjekt Fotografování/Digitalizované portréty nebo Seznam portrétů Jana Vilímka zjistím, ve kterém titulu a ročníku má daná osobnost portrét. Řekněme, že mne zajímá Arnošt Förchtgott.
• Zadáním části příjmení (např. „Förch“) do vyhledávání „na dané stránce“ v IE nebo Firefoxu zjistím, že je ve Světozoru 1875, Květech 1869 a Humoristických listech 1884.
• Teď je potřeba se na portréty podívat a vybrat si nejlepší (nejostřejší, který má zároveň pokud možno uvedeného volného autora).
  • HumL jsou jasné, v tabulce na str. Seznam portrétů Jana Vilímka je uvedeno číslo časopisu (33), takže po kliknutí na odkaz pod nadpisem ([2]) je potřeba vybrat 33. Portrét je vždy na první straně daného čísla (tj. zde), autorem je vždy Jan Vilímek není-li uvedeno jinak.
  • U Světozoru 1875 vede odkaz na první stránku obsahu ročníku (důvod: portrét může být na kterékoli stránce časopisu). Obrázky jsou řazeny abecedně, je tudíž nutné přejít na následující stránku ([3]). Tam zjistíme, že A. F. T. je v čísle 6 na str. 61. Upravíme tedy odkaz http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=SvetozorII/9.1875/o4.png na http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=SvetozorII/9.1875/6/61.png a obrázek je tu. Kdyby uváděli jen stránku a ne "číslo" (typické pro novější ročníky), bylo by nutné přejít na přehled ročníku (http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=SvetozorII/9.1875) a pak se "strefovat" do různých čísel, až by se narazilo na danou stránku.
  • U Květů 1869 bude potřeba opravit odkaz (omlouvám se, fungoval ale něco se změnilo na Krameriu — a teď mám velmi pomalé spojení). Jinak je postup velmi podobný — v obsahu zjistit číslo stránky a pak ji zobrazit. Kvalita je ale obvykle nižší než u scanů na archiv.ucl.cas.cz, hodí se spíš jen z nouze.
• Řekněme, že se nám nejvíc líbí obrázek z Humoristických listů. Uložíme ho na vlastním PC a ořežeme. To se nejlépe dělá v programu GIMP (ke stažení zdarma na http://www.gimp.org ), méně pohodlný ale možný je např. i MS Paint.
• Zformátovaný obrázek je potřeba nahrát na Commons - viz http://commons.wikimedia.org/wiki/Special:UploadWizard . Na konci procesu se ukáže wiki-markup, který se dá zkopírovat na stránku na Wikipedii.

Tolik ode mne všechno. Můžete to zkusit, třeba zrovna u tohoto skladatele. Dejte vědět, kdyby něco nebylo jasné. Pokud Vás takovéto piplání se soubory nebaví, nic se neděje - specializace má své výhody a pokud jde o mne, občas "proaktivně" klikám na Související změny u výše uvedených dvou seznamů a sleduji, jestli někdo nezaložil nějaký nový článek, ke kterému by se hodil obrázek. Jinak gratuluji ke spoustě zajímavých článků z hudby i dalších oblastí - a těším se na další! S pozdravem --Sapfan 1. 1. 2012, 21:47 (UTC)

---

Slovenské divadlo v Praze (16) Ost-ra-var, festival ostravských činoherních divadel (15) Mezinárodní festival Divadlo v Plzni (19) Festival divadel Moravy a Slezska (10) Divadelní Luhačovice (13) Zlínský NÁRAZ/NARÁZ v Praze (13) Přelet nad loutkářským hnízdem (21) Thetrum Kuks, festival barokního divadla. opery a hudby (10) Jiráskův Hronov, celostátní mezidruhová přehlídka amatérského divadla s mezinárodní účastí (81) (srpen) Wolkrův Prostějov, celostátní festival poezie (48) Trialog, setkání činoherních souborů národních divadel (Brno) (18) Vlnobití, divadlo bratří Formanů (10?) Šrámkův Písek, 50. ročník národní přehlídky amatérského divadla Tanec Praha, Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla (23) Skupova Plzeň, festival českého profesionálního loutkového a alternativního divadla, Plzeň (28, bienále, od roku 1967) Grand Festival smíchu, Soutěžní festival komedií českých kamenných divadel se stálým souborem, Pardubice (11) Fringe Festival Praha, 10 Setkání / Stretnutie, Zlín (16) Setkání/Encounter, mezinárodní festival divadelních škol, Brno (21) Poláčkovo léto, Rychnov nad Kněžnou (18) Opera, Praha, bienále, 10 Mimoriál Kolín, mezinárodní festival neverbálního divadla věnovaný památce Jean-Gasparda Deburaua (12) Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl, 53 Mezinárodní hudební festival Pražské jaro Mezinárodní hudební festival Český Krumlov Janáček Brno, mezinárodní hudební festival Janáčkovy Hukvaldy, mezinárodní hudební festival Mezinárodní festival koncertního melodramu, Praha (2009-12) Mezinárodní festival pantomimy neslyšících, Brno (21) Loutkářská Chrudim, celostátní přehlídka amatérského loutkářství (60) Mateřinka, festival profesionálních loutkových divadel s inscenacemi pro děti předškolního věku, Liberec (21) Mezi ploty, benefiční festival v areálu Psychiatrické léčebny Praha - Bohnice (20)

Mezinárodní divadelní festival "Bez hranic", mezinárodní divadelní festival s účastí divadel a divadelních skupin profesionálních i amatérských (CZ,PL,SK,HU) (21)

Festival uprostřed Evropy - Mitte Europa, Ústí nad Labem, Most (20) Festival italských oper (Verdi festival), Přehlídka italských oper z repertoáru Státní opery Praha, pod záštitou Italského velvyslance a s českými i zahraničními interprety - hosty (přes 15) Festival divadla 2-3-4 herců, Třebíč (9) Divadelní Třebíč, (přes 14) Divadlo jednoho herce, Cheb, (16) Divadlo evropských regionů, Hradec Králové, 17 Divadelní léto, Český Krumlov, 60 Divadelní Flora, Olomouc (15) Dítě v Dlouhé, Praha, 13 Devět bran, mezinárodní festival česko-německo-židovské kultury (12) Další břehy, :festival divadla, filmu, hudby a poezie, Opava, (16) Colours of Ostrava, 10 Buchlovské divadelní léto (Slovácké divadlo) (10?) Bezručova Opava, multižánrový festival., 53 ...Příští vlna / Next Wave… Praha, Ostrava, Brno (18) setkání divadelní, hudební, taneční, literární, výtvarné a jiné alternativy

Letní shakespearovské slavnosti, Praha, Brno, Bratislava, Ostrava, Košice, Zvolen, Olšany (15)

Loketské kulturní léto, operní festival (10) Kopřiva, přehlídka netradičního divadla, Kopřivnice, (24)

Transteatral, festival iberoamerických kultur (3) Tvůrčí Afrika aneb Všichni jsme Afričani, festival afrických divadelních setkání (různá města) (10) Pražský divadelní festival německého jazyka (15)

Náchodská Prima sezóna (14) Petěrburská divadelní sezóna v Praze 2007

• Databáze českých divadelních festivalů na informačním portálu českého divadla Divadlo.cz
• Databáze světových divadelních festivalů na informačním portálu českého divadla Divadlo.cz

=====

Das Portal historischer deutschsprachiger Periodika in Mittel- und Osteuropa.

Děj opery (Honzovo království)

1. dějství

(Prolog) Kníže pekel dalekohledem prohlíží zemi s cílem najít místo, odkud by mohl začít svůj boj o světovládu. Padne mu do hledáčku česká ves, kde žije starý výměnkář, který má tři syny: vojáka Ivana, kupce (či spíše lichváře) Ondřeje a dříče Honz, který sám pracuje na otcově hospodářství. Na takovém místě číhají „závist – nenávist – bratrovražda“, tady se ďáblovy sítě nejlépe zachytí.

(1. obraz) Do statku přicházejí na návštěvu Ondřej a Ivan se svými paničkami. Celá vesnice je uctivě vítá, otec se jim klaní, pánům z města ale nic není vhod. Zejména Honza je pohoršuje přímostí a neotesaností, s jakou je vítá, a otec jej raději posílá zpátky do práce. Ďábel nakukuje oknem a už se směje, že má všechny v hrsti. Ivan byl poražen a Ondřej přišel o peníze, teď vztahují ruku po otcově statku, a nakonec i Honza se jistě ze zoufalství obrátí proti Bohu.

(2. obraz) Honza na mýtině vykopává pařez, čert mu v tom tajně brání. Když ale Honza odhodí rýč a vytrhává kořeny rukou, podaří se mu přitom čerta lapit a ten se musí vykoupit – přitom však doufá, že se mu pekelnými dary podaří pokazit Honzovu povahu. Nejprve mu dá kouzelnou bylinu: stačí polknout dva květy a zažene se každá nemoc. Rarach dále radí Honzovi, aby zatřásl stromem – hned z něj padají zlaťáky – a aby uhodil klasy o zem řka „z Rarachovy moci vzhůru“ – a ze země vyskakují vojáci. Honza poděluje zlaťáky vesničany a vojáky místní děvčata, pak ale přenechává vojáky Ivanovi k dalšímu válčení a peníze Ondřejovi k dalším obchodům. Sám chce zůstat tam, kde je: „Vojáci? A zlaté plíšky? Za slávou a za bohatstvím do ciziny? Nikdy! Honza s chalupou se nerozloučí.“

2. dějství

(3. obraz) Král země dal vyhlásit, že princezna chřadne neznámou nemocí. Komu se ji podaří uzdravit, dostane ji za ženu a království k tomu. Mnoho lidí se chystá jít pomoci, už proto, že ve zdejším kraji se pod vládou vojska a peněz nežije dobře. Ale i Ivan a Ondřej se chystají na cestu, protože by rádi získali královo bohatství a moc, a ostatním v tom chtějí zabránit. Kdy jim lidé odmítají ustoupit, nechává Ivan vojsko střílet do vesničanů a jeden ze sedláků je zabit. To vidí právě přicházející Ivan a již lituje, že dal bratrům vojsko a peníze. Člověk má přece člověku pomáhat, a k tomu není třeba ani jednoho, ani druhého. Aby svou chybu napravil, rozhoduje se Honza sám jít za princeznou a uzdravit ji kouzelnou bylinou. Ivan a Ondřej se již potají smlouvají, že mu bylinu ukradnou a uzdraví princeznu sami, ale než Honza stačí vyrazit, smiluje se nad neznámým žebrákem a ke všeobecnému překvapení uzdraví kouzelnými květy jeho. Vesničané jej považují za hlupáka a bratři se radují, že se tím Honza připravil o naději na království. Ale Honza se i tak vydává za princeznou, protože ho k ní vede hvězda zářící na obloze.

(4. obraz) Princezna stůně ve svém loži. Uzdravit ji může jen čisté srdce, které nezná nenávist. Přichází žebrák a vypráví o svém uzdravení; jeho díky rozzářily hvězdu soucitu, ve které princezna vidí Honzu. „Zázračná hvězda! Bezpečně vede tě, prostý a veliký, v nerovný a přece vítězný boj.“ Honza vstupuje do sálu provázen lidem i dvořany (mezi nimiž se skrývá i čert) a uzdravená princezna mu běží naproti. Honza je rád, splnil svůj úkol a chce se vrátit domů. O království nestojí a vládnout, vést války a vybírat daně by neuměl. Ale princezna ho přesvědčí, že lze vládnout i lépe, zajišťovat mír a dávat místo brát; sama bude ostatně vládnout s ním. Čert-dvořan v tom vidí další příležitost, jak se Honzy zmocnit, a radí mu rovněž, aby se království ujal. Když král odvede princeznu a Honzu do trůnního sálu, uzavírá čert tajný nepřátelský spolek s Ivanem a Ondřejem. Honza se vrací jako král a ve své prostoduché dobrotivosti bratrům přenechává královské žezlo a meč s vyzváním „Dbejte, by k zlému nebylo jich nikdy užito.“

3. dějství

(5. obraz) Honza jako král vládne nevídaným způsobem – nechce ani zbraně, ani daně, odpouští tresty a s lidem se přátelí více než s dvořany. Na královském dvoře se chystá vzpoura a na hranicích království stojí nepřítel. Generál Ivan vyhlásil mobilizaci a guvernér Ondřej nařídil vybrat mimořádné daně. Ale rozbouření sedláci vtrhnou do hradu (stráže poslal Honza pracovat na pole) a stěžují si na rabování a nucené odvody. Honza je přijímá vlídně a dává jim v jejich sporu za pravdu: daně se musí vrátit a nedobrovolní rekruti propustit. Ivan a Ondřej protestují, podporováni dvořany, zatímco lid se staví za Honzu. Střetnutí zabrání princezna, vyzývá všechny k ochraně království lásky, soucitu a míru. Honza objímá svou moudrou ženu, dvořané a sedláci si podávají ruce na znak smíření.

(6. obraz) Ďábel v pekle zuří: Honzovi se na světě stále daří, žádná z osvědčených zbraní – zrada, pomluva, propaganda, rozeštvávání – v něm nedokáže vzbudit zášť a zlobu, aby propadl peklu. Zbývá jen poslední, ale vždy účinná zbraň: válka. A k jejímu rozpoutání čertovi pomohou zbraně a peníze – Ivan a Ondřej.

(7. obraz) Do Honzovy rodné vesnice vtrhlo vojsko, aby ji na rozkaz jeho bratrů dobylo. Vojáci by ze strachu před nimi bojovali, ale nemají s kým – náves je zcela prázdná. Až po mnohém vyvolávání a bubnování se vybelhá starý výměnkář. Ten jim vysvětluje, že je posvícení a celá vesnice je v kostele, a vítá vojáky jako posvícenské hosty. Seržanti vojska se zlobí, zvláště když se objeví i Ivan a Ondřej, ale jejich výstřely přivolají jen rozveselené vesničany s muzikanty a posvícenskými koláči. Jacípak že jsou nepřátelé, to jsou přece „naši vojáci“. Dívky je berou do kola a přes Ivanovo vztekání žádná vojna nebude. Bratři se marně oboří na přicházejícího Honzu a princeznu. Sám ďábel přichází v nejvyšší nouzi se svými pekelnými pluky, ale Honza jej uctivým smeknutím a pozdravem „Pochválen buď Kristus sám!“ odzbrojí. V pozadí vychází hvězda a prochází uzdravený žebrák. Posvícení pokračuje a lidé vyprovázejí ďábla, který se poražen kulhá o berli pryč. „Tohle dobrodružství byl i samému ďáblu – čert dlužen“

---

(Legenda z Erinu)

Děj opery

Odehrává se v Taře v Irsku ve 3. století n. l.

1. dějství

Kormak, král Erinu, vypráví druidovi Darovi legendu o Finnovi, králi Fénů. Kdysi jel kolem jezera, na jehož břehu spatřil lomit rukama krásnou dívku, jíž do vody spadl čarovný prsten. Finn se pro něj ponořil a přinesl jej krásné víle. Ruku, která ho z hlubiny vyzdvihla, pak víla nadala kouzelnou uzdravující mocí, avšak jen pod podmínkou, že král svou pomoc nikomu neodmítne (Kormakovo vyprávění Finn byl ještě mlád a bloudil tenkrát Erinem).

Ke Kormakovi přichází Midak, syn zavražděného krále Kolgy z Lochlannu. Hledá vraha svého otce a jeho podezření padlo na Finna. Kormak tuto myšlenku odmítá a varuje Midaka před neuváženými skutky, dokud chladným rozumem neprokáže, kdo zabil jeho otce. Nenalezne-li vraha, je mu Kormak sám jako hlavní ručitel za své poddané ochoten vyplatit daň z hlavy, kterou je Midak oprávněn sám určit.

Hlasatel oznamuje příchod dvou poslů krále Finna, totiž jeho syna Ossiana a mladého reka Dermata. Ti jménem ovdovělého Finna žádají o ruku Kormakovy dcery Granie. Kormak by byl ochoten této prosbě vyhovět, ale se žalem sděluje, že Graie od posledního turnaje pod hradbami Tary upadla to těžké trudnomyslnosti. Dává přivést svou dceru; ta vyslechne tlumočenou Finnovu žádost jako bez ducha, pouze k Dermatovým nohám upustí květ. Ossian jí jako zásnubní dar předává krásnou hřivnu, ve které Midak poznává šperk, jímž jeho matka ozdobila manžela před odchodem do poslední bitvy. Je nyní přesvědčen o Finnově vině. Rozšlapuje Graniin květ a předpovídá jí, že bude brzy vdovou. „Král Finn nebude dlouho živ.“

=========

---

File:Bundesarchiv Bild 183-2004-0512-501, Bayreuth, Festspiele, "Tannhäuser", Schluss.jpg (Siegfiedův Tannhäuser 1930)

File:Bundesarchiv Bild 183-1989-0609-543, Bayreuth, Martha Fuchs, Tietjen, Andresen.jpg (1936)

http://www.answers.com/topic/daniel-auber

Místa působení Opéry-Comique: 1. Salle de la Foire St Laurent; 2. Hôtel de Bourgogne; 3. Salle Favart (1); 4. Salle Feydeau; 5. Salle Ventadour; 6. Salle de la Bourse; 7. Salle Favart (2)

http://www.zarzuela.net/syn/buenas_n.htm

Schauspieldirektor, La finta giardiniera, Cosi, Cavalleria? Falstaff, Nápoj lásky, Tamerlán, Romeao a Julie (opera) Orfeus a Euridika? (bez opera/skladatel? a s měkkým i?) Turandot bez rozlišovače? Ifigenie v Tauridě má být Ifigenie na Tauridě a obě ifigenie mají mít rozlišovač

---

Rakovský Tibor, *21.11.1922 – †29.12.1982, slovenský režisér, od roku 1945 člen Slovenského národního divadla. Z inscenací: Sneh nad limbou (I. Bukovčan), Silvestr (J. Jílek), Maškaráda (J. M. Lermontov), Peer Gynt (H. Ibsen). Spolupracuje s televizí, natočil mimo jiné televizní inscenace slovenských oper (J. Cikker, Mr. Scrooge, J. L. Bella, Kováč Wieland, E. Suchoň, Krútňava).

http://digilander.libero.it/il_metastasio/index.html - Metastasiova libreta

http://www.la-belle-epoque.de/mahler/sinf02_d.htm

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jindrich-balek.php?itemid=9342

---

Prodaná nevěsta

Nahrávky

[4]

• 1933 (His Master's Voice 801-15. Vydáno opakovaně, CD např. roku 2001 firmou Naxos, 8.110098-99, Cantus Classics 500252) Zpívají: (Krušina) Jan Konstantin, (Ludmila) Marie Pixová, (Mařenka) Ada Nordenová, (Mícha) Zdeněk Otava, (Háta) Marta Krásová, (Vašek) Jaroslav Gleich, (Jeník) Vladimír Tomš, (Kecal) Emil Pollert, (Principál) Karel Hruška, (Esmeralda) Otta Horáková, (Indián) Václav Marek. Sbor a orchestr Společnosti národního divadla v Praze řídí Otakar Ostrčil (první nahrávka, současně první nahrávka kompletní české opery).
• 1937 (Původně LP, EJS 523, CD vydáno 2005, Bensar OL 5837 (BRO 125281)) Zpívají: (Krušina) Wilfrerd Engelman, (Ludmila) Lucielle Browning, (Mařenka) Hilda Burke, (Mícha) John Gurney, (Háta) Anna Kaskas, (Vašek) George Rasely, (Jeník) Mario Chamlee, (Kecal) Louis d'Angelo, (Principál) Norman Cordon, (Esmeralda) Natalie Bodanya, (Indián) Ludwig Burgstaller. Sbor a orchestr Metropolitan Opera řídí Wilfrid Pelletier (živý záznam). Zpíváno v angličině
• 1939 (Vydáno opakovaně, CD např. roku 1997 a 2005 The Radio Years, RY 79.80; roku 2006 Urania URN 22286) Zpívají: (Krušina) Marko Rothmüller, (Ludmila) Sabine Kalter, (Mařenka) Hilde Konetzni, (Mícha) Arnold Matters, (Háta) Mary Jarrod, (Vašek) Heinrich Tessmer, (Jeník) Richard Tauber, (Kecal) Fritz Krenn, (Principál) Gerhard Hinze, (Esmeralda) Stella Andreva, (Indián) Graham Clifford. Chorus of the Royal Opera House, Covent Garden, a London Philharmonic Orchestra řídí Thomas Beecham (živý záznam). Zpíváno v němčině
• 1945 (rozhlasová nahrávka, restaurováno 1995, dosud nevydáno) Zpívají: (Krušina) Zdeněk Otava, (Ludmila) Marie Veselá, (Mařenka) Štěpánka Jelínková, (Mícha) Stanislav Muž, (Háta) Marta Krásová, (Vašek) Oldřich Kovář, (Jeník) Jaroslav Gleich, (Kecal) Karel Kalaš, (Principál) Karel Hruška, (Esmeralda) Miroslava Fidlerová, (Indián) Emil Bergman. Český pěvecký sbor a Symfonický orchestr pražského rozhlasu řídí Karel Boleslav Jirák
• 1947 (rozhlasová nahrávka, restaurováno 2009, CD vydáno 1993 firmou Multisonic 31 0185 2, naposledy roku 2002 Opera d'Oro OPD 1354) Zpívají: (Krušina) Ladislav Mráz, (Ludmila) Jarmila Palivcová, (Mařenka) Ludmila Červinková, (Mícha) Josef Heriban, (Háta) Věra Krilová, (Vašek) Rudolf Vonásek, (Jeník) Beno Blachut, (Kecal) Karel Kalaš, (Principál) Bohumír Vích, (Esmeralda) Jarmila Pechová, (Indián) Jan Soumar. Pěvecký sbor a symfonický orchestr pražského rozhlasu řídí Karel Ančerl
• 1949 (Vydáno na LP, Melodija MK DO 045-50 nebo M10 035493-8, též Concert Hall CHS 1318) Zpívají: (Krušina) Michail Szakin, (Ludmila) Nina Ostroumova, (Mařenka) Jelizaveta Šumilova, (Mícha) Michail Solovjev, (Háta) Jevgenija Verbickaja, (Vašek) Anatolij Orfenov, (Jeník) Georgij Nělep, (Kecal) Nikolaj Ščegolkov, (Principál) Vassilij Jakušenko, (Esmeralda) Vera Firsova, (Indián) Georgij Korolkov. Sbor a orchestr Velkého divadla v Moskvě řídí Kirill Kondrašin (živý záznam). Zpíváno v ruštině
• 1951 (Původně LP (Vox Turnabout THS 65164/65; Vox OPX 148; Urania 210), vydáno též na CD, Membran Music 2002) Zpívají: (Krušina) Robert Koffmane, (Ludmila) Johanna Blatter, (Mařenka) Traute Richter, (Mícha) Wilhelm Lang, (Háta) Emmy Hagemann, (Vašek) Ralph Peters, (Jeník) Sebastian Hauser, (Kecal) Kurt Böhme, (Principál) Edwin Heyer, (Esmeralda) Rita Streich, (Indián) Wilhelm Lang. Sbor a orchestr Staatsoper Berlin řídí Hans Lenzer. Zpíváno v němčině
• 1952 (Supraphon. pův. LP 1952 SLPV 91-3, CD vydáno 2009, SU 3980-2) Zpívají: (Krušina) Václav Bednář, (Ludmila) Štěpánka Štěpánová, (Mařenka) Milada Musilová, (Mícha) Zdeněk Otava, (Háta) Marie Veselá, (Vašek) Oldřich Kovář, (Jeník) Ivo Žídek, (Kecal) Karel Kalaš, (Principál) Karel Hruška, (Esmeralda) Jarmila Pechová, (Indián) Ladislav Mráz. Sbor a orchestr Národního divadla v Praze řídí Jaroslav Vogel
• 1953 (Vydáno na CD (2005), Cantus Classics 500675 a Relief CR 1916) Zpívají: (Krušina) Frithjof Sentpaul, (Ludmila) Martha Geister, (Mařenka) Elfriede Trötschel, (Mícha) Heinz Prybit, (Háta) Christa Ludwig, (Vašek) Willy Hofmann, (Jeník) Richard Holm, (Kecal) Georg Stein, (Principál) Carl Ebert, (Esmeralda) Marie Madlen Madsen. Chor und Sinfonie-Orchester des Hessischen Rundfunks řídí Karl Elmendorff. Zpíváno v němčině
• 1956 (Vydáno na LP, Philips A 00354-6; CBS SC 6020) Zpívají: (Krušina) Vekoslav Yanko, (Ludmila) Bogdana Stritar, (Mařenka) Vilma Bukovetz, (Mícha) Vladimir Dolnichar, (Háta) Elza Carlovatz, (Vašek) Janec Lipusek, (Jeník) Miro Branjnik, (Kecal) Latko Koroshetz, (Principál) Slavko Shtrukel, (Esmeralda) Sonia Khoshevar, (Indián) Mirko Chernigoj. Sbor a orchestr Slovinské národní opery řídí Dimitri Gebré
• 1955-57 (pův. LP Electrola WALP 1508; EMI 1C 047 28568M, CD vydáno 2001) Zpívají: (Krušina) Hanns-Heinz Nissen, (Ludmila) Christa Ludwig, (Mařenka) Ema Berger, (Mícha) Theodor Schlott, (Háta) Marga Höffgen, (Jeník) Rudolf Schock, (Kecal) Gottlob Frick. Chor des Landestheater Hannover a Nordwestdeutsche Philharmonie řídí Wilhelm Schüchter. Zpíváno v němčině, kráceno
• 1957 (pův. LP Pantheon PHE 6652.53, vydáno na CD, Cantus Classics) Zpívají: (Krušina) Karl Schmitt-Walter, (Ludmila) Dagmar Hermann, (Mařenka) Dorothea Siebert, (Mícha) Hans Braun, (Háta) Maria von Ilosvay, (Vašek) Kurt Wehofschitz, (Jeník) Rudolf Franck, (Kecal) Kurt Böhme, (Principál) Joseph Knapp, (Esmeralda) Hanni Steffek, (Indián) Rudolf Winzer. Münchner Rundfunkchor und -orchester řídí Joseph Keilberth. Zpíváno v němčině
• 1959 (Supraphon. pův. LP (1960) 1116 8013-15, CD vydáno 1995, SU 0040-2 612, též Cantus Classics 500017) Zpívají: (Krušina) Jaroslav Horáček, (Ludmila) Jaroslava Dobrá, (Mařenka) Drahomíra Tikalová, (Mícha) Václav Bednář, (Háta) Štěpánka Štěpánová, (Vašek) Oldřich Kovář, (Jeník) Ivo Žídek, (Kecal) Eduard Haken, (Principál) Rudolf Vonásek, (Esmeralda) Jarmila Pechová, (Indián) Jiří Joran. Sbor a orchestr Národního divadla v Praze řídí Zdeněk Chalabala
• 1960 (pův. LP, CD vydáno 2009, Orfeo C 785092) Zpívají: (Krušina) Hans Braun, (Ludmila) Hilde Konetzni, (Mařenka) Irmgard Seefried, (Mícha) Ludwig Welter, (Háta) Rosette Anday, (Vašek) Murray Dickie, (Jeník) Waldemar Kmentt, (Kecal) Oskar Czerwenka, (Esmeralda) Liselotte Maikl, (Indián) Hans Schweiger. Sbor a orchestr Wiener Staatsoper řídí Berislav Klobučar (živý záznam). Zpíváno v němčině
• 1962 (VEB Deutsche Schallplatten Berlin. pův. LP (1965) Eterna 825 326-8, CD vydáno 2005, BERLIN Classics 0033012BC) Zpívají: (Krušina) Günther Leib, (Ludmila) Annelies Burmeister, (Mařenka) Anny Schlemm, (Mícha) Fred Teschler, (Háta) Ruth Lange, (Vašek) Harald Neukirch, (Jeník) Rolf Apreck, (Kecal) Theo Adam, (Principál) Johannes Kemter, (Esmeralda) Eleonore Elstermann, (Indián) Wilfried Schaal. Chor der Staatsoper Dresden a Staatskapelle Dresden řídí Otmar Suitner. Zpíváno v němčině, kráceno
• 1962 (pův. LP (1963) EMI 153-291296-3, CD vydáno 1987, EMI 7 64002 2, a 2007, EMI 81872) Zpívají: (Krušina) Marcel Cordes, (Ludmila) Nada Puttar-Gold, (Mařenka) Pilar Lorengar, (Mícha) Ivan Sardi, (Háta) Sieglinde Wagner, (Vašek) Karl-Ernst Mercker, (Jeník) Fritz Wunderlich, (Kecal) Gottlob Frick, (Principál) Ernst Krukowski, (Esmeralda) Gertrud Freedmann, (Indián) Walter Stoll. RIAS-Kammerchor a Bamberger Symphoniker řídí Rudolf Kempe. Zpíváno v němčině
• 1974 (Supraphon. Neprodejné LP 0 19 9823-24 begin_of_the_skype_highlighting              0 19 9823-24      end_of_the_skype_highlighting begin_of_the_skype_highlighting              0 19 9823-24      end_of_the_skype_highlighting begin_of_the_skype_highlighting              0 19 9823-24      end_of_the_skype_highlighting begin_of_the_skype_highlighting              0 19 9823-24      end_of_the_skype_highlighting begin_of_the_skype_highlighting              0 19 9823-24      end_of_the_skype_highlighting begin_of_the_skype_highlighting              0 19 9823-24      end_of_the_skype_highlighting begin_of_the_skype_highlighting              0 19 9823-24      end_of_the_skype_highlighting begin_of_the_skype_highlighting              0 19 9823-24      end_of_the_skype_highlighting) Zpívají: (Krušina) Miloslav Pařízek, (Ludmila) Oldřiška Procházková, (Mařenka) Jitka Soběhartová, (Mícha) Josef Linek, (Háta) Eva Marková, (Vašek) Vladimír Doležal, (Jeník) Miloš Ježil, (Kecal) Luděk Vele, (Principál) Lubomír Vraspír, (Esmeralda) Jana Kloučková, (Indián) Aleš Hendrych. Pěvecký sbor a symfonický orchestr posluchačů Pražské konzervatoře řídí Libor Hlaváček (živá nahrávka z Tylova divadla v Praze, původní znění opery z roku 1866)
• 1975 (pův. LP Ariola-Eurodisc 89 036, CD vydáno 1996, RCA 74321-40576-2; též eurodisc 352 887) Zpívají: (Krušina) Jörn W. Wilsing, (Ludmila) Margarethe Bence, (Mařenka) Teresa Stratas, (Mícha) Alexander Malta, (Háta) Gudrun Wewezow, (Vašek) Heinz Zednik, (Jeník) René Kolo, (Kecal) Walter Berry, (Principál) Karl Dönch, (Esmeralda) Janet Perry, (Indián) Theodor Nicolai. Chor des Bayerischen Rundfunks a Münchner Rundfunkorchester řídí Jaroslav Krombholc. Zpíváno v němčině
• 1978 (vydáno na CD, Bensar OL 12278 (BRO 125501)) Zpívají: (Krušina) Derek Hammond-Stroud, (Ludmila) Elizabeth Coss, (Mařenka) Teresa Stratas, (Háta) Jean Kraft, (Vašek) Jon Vickers, (Jeník) Nicolaï Gedda, (Kecal) Martti Talvela, (Principál) Alan Crofoot, (Esmeralda) Colette Boky, (Indián) Andrij Dobriansky. Sbor a orchestr Metropolitan Opera řídí James Levine (živá nahrávka). Zpíváno v angličtině
• 1980-81 (Supraphon. pův. LP (1982) 1116 3511-13, CD vydáno 1988, SU 10 3511-2 633) Zpívají: (Krušina) Jindřich Jindrák, (Ludmila) Marie Veselá, (Mařenka) Gabriela Beňačková-Čápová, (Mícha) Jaroslav Horáček, (Háta) Marie Mrázová, (Vašek) Miroslav Kopp, (Jeník) Peter Dvorský, (Kecal) Richard Novák, (Principál) Alfréd Hampel, (Esmeralda) Jana Jonášová, (Indián) Karel Hanuš. Pražský filharmonický sbor a Českou filharmonii řídí Zdeněk Košler
• 1999 (CD vydáno 2004, Celestial Audio CA 003) Zpívají: (Krušina) Jaroslav Kosec, (Ludmila) Antonie Denygrova, (Mařenka) Oksana Krovytska, (Mícha) Richard Haan, (Háta) Livia Budai, (Vašek) Johnj Cogram, (Jeník) Miroslav Dvorský, (Kecal) Jiří Sulženko. Sbor a orchestr Opéra de Nancy řídí Zdeněk Mácal (živý záznam)
• 2004 (Chandos. CD vydáno 2005, CHAN 3182(2)) Zpívají: (Krušina) Neal Davies, (Ludmila) Yvonne Howard, (Mařenka) Susan Gritton, (Mícha) Geoffrey Moses, (Háta) Diana Montague, (Vašek) Timothy Robinson, (Jeník) Paul Charles, (Kecal) Peter Rose, (Principál) Robin Leggate, (Esmeralda) Yvette Bonner, (Indián) Kit Hesketh-Harvey. The Royal Opera Chorus a Philharmonia Orchestra řídí Sir Charles Mackerras. Zpíváno v angličtině
• 2005 (ORF. CD vydáno 2006, ORF CD 464 LC 11428) Zpívají: (Krušina) Einar Gudmundsson, (Ludmila) Donna Ellen, (Mařenka) Kristiane Kaiser, (Mícha) Markus Raab, (Háta) Andrea Bönig, (Vašek) Dietmar Kerschbaum, (Jeník) Michael König, (Kecal) Bjarni Thor Kristinsson, (Principál) Heinz Zednik, (Esmeralda) Jennifer O'Loughlin, (Indián) Stefan Cerny. Sbor a orchestr Volksoper Wien řídí Marc Piollet. Živý záznam, kráceno. Zpíváno v němčině
• 2008 (CD vydáno 2009, Premiere Opera Ltd. CDNO 3162-2) Zpívají: (Krušina) Oleg Bryjak, (Ludmila) Martina Dike, (Mařenka) Christiane Oelze, (Mícha) Stefan Kocan, (Háta) Helene Schneiderman, (Vašek) Christoph Homberger, (Jeník) Aleš Briscein, (Kecal) Franz Hawlata, (Principál) Heinz Zednik, (Esmeralda) Elena Tsallagova, (Indián) Ugo Rabec. Sbor a orchestr L'Opéra National de Paris řídí Jiří Bělohlávek (živý záznam)

---

http://www.divadlo-opava.cz/repertoar/predstaveni/emerich-kalman-cardasova-princezna/

http://www.naxos.com/education/opera_libretti.asp?pn=&char=ALL&composer=Kalman&opera=Gypsy_Princess http://www.naxos.com/catalogue/item.asp?item_code=8.660105-06#

tenor buffo, bas buffo, subreta > 17 Novembre 1915, Mercoledì première (successo) nell'Johann-Strauß-Theater di Vienna di "Die Csárdasfürstin" ("Csárdáskirályn"), operetta (1° versione) in 3 atti di Imre (Emmerich) Kálmán, libretto di Leo Rosenstein "Stein" e Béla Jenbach, liriche di Henri Falk, dirige Arthur Guttmann {soprani Mizzi Günther (Sylva Varescu) e soubrette ballerina Susanne Bachrich (Gräfin Anastasia 'Stasi'), contralto recitante Gusti Macha (Anhilte), tenori Karl Bachmann (Prinz Edwin Ronald), buffo Josef König (Graf Bonifaz 'Boni' Káncsiánu) e buffo Antal Nyárai (Feri Bácsi von Kerekes), baritoni buffo recitante Max Brod (Leopold Lippert-Weylersheim) e Anton Nyarmy (Eugen von Rohnsdorff)}

Brno 24.9.1916 Ostrava 23.12.1926 Čardášová princezná SND 30.5.1920 Čardášová princezná Východoslovenské ND 25.9.1924 Čardášová princezná Východoslovenské ND 13.12.1926 Čardášová princezná SND 23.9.1936 Čardášová princezná Divadlo JG Tajovského BB 15.5.1965 Čardášová princezná ŠD Košice 15.1.1967 Čardášová princezná Divadlo Jonáša Záborského Prešov 4.5.1979 Čardášová princezná Nová scéna Bratislava 30.4.1982 Čardášová princezná Divadlo JG Tajovského BB 18.12.1987 Čardášová princezná Nová scéna Bratislava 10.11.1989 Čardášová princezná ŠD Košice 29.11.1991 Čardášová princezná Východoslovenské ŠD 17.4.1998 Čardášová princezná Divadlo Jonáša Záborského Prešov 17.4.1998 Čardášová princezná Štátná opera BB 14.12.2001 Čardášová princezná ŠD Košice 25.4.2008 Čardášová princezná Jókaiho divadlo Komárno 16.5.2008

Milkování
Liebelei
Žánr	opera
Skladatel	František Neumann
Libretista	Arthur Schnitzler
Počet dějství	3
Originální jazyk	němčina
Literární předloha	Arthur Schnitzler: Liebelei (činohra)
Datum vzniku	1909
Premiéra	18. září 1910, Frankfurt nad Mohanem, Alte Oper
Česká premiéra	22. února 1911, Brno, Národní divadlo

Milkování (v německém originále Liebelei) je nejúspěšnější opera českého skladatele Františka Neumanna. Libreto k ní napsal rakouský dramatik Arthur Schnitzler podle vlastní stejnojmenné hry z roku 1895. Opera byla napsána v roce 1909 a premiéru měla 18. září 1910 ve Frankfurt nad Mohanem, kde Neumann působil. V českých zemích ji poprvé uvedlo Národní divadlo v Brně 22. února 1911 v českém překladu Jaroslava Puldy.

Vznik, charakteristika a historie opery

Ke své nejúspěšnější opeře s názvem Milkování si Neumann vybral jako předlohu činohru avantgardního vídeňského spisovatele, lékaře a psychologa Arthura Schnitzlera. Autor dal souhlas k využití díla (14. března 1907), jehož text skladatel použil téměř beze změny.

František Neumann pracoval na své nejúspěšnější opeře v době, kdy byl druhým kapelníkem opery ve Frankfurtu nad Mohanem, a to podle záznamů na partituře v době od 25. 3 do 15. 9 1909. Téměř přesně rok po dokončení – 18. září 1910 – se ve frankfurtské opeře konala značně úspěšná premiéra, jíž se účastnil i Schnitzler. Podle pozdější zprávy „…Divadlo bylo do posledního místečka vyprodáno, nadšení bylo srdečné a každý byl rozrušen krásou hudby i provedením. Frankfurťáci sobě ulevovali svými výrazy „es war goldig“ a vyvolávání Frantíka [=Neumanna] nebralo konce. […] A těch skvostných drahých darů, věnců a kytic, které obdržel.“

Podle muzikologova a Neumannova životopisce Vladimíra Helferta „Je to dílo, které stylově a hudebně stojí ze všech skladeb Neumannových nejvýše. Vychází z tehdejšího hudebního realismu veristického směru.“(citováno podle Roberová, s. 16) Kritika poukazovala na souvislost zejména s Pucciniho Bohémou. Kritik Wilhelm von Wymetal o opeře napsal „Neumannova Liebelei je klasický důkaz pro staré přísloví Když dva dělají totéž, není to totéž. Puccini má talent i tu nejbanálnější otázku realistické všední konverzace vyšňořit a pozlatit náladovou hudbou. František Neumann tuto schopnost nemá. Pucini je přitom natolik obezřetný, aby si svá libreta nechal přizpůsobit. Ale Neumann měl odvahu následovat příklad, který dal Richard Strauss v Salome a Elektře: vzal Schnitzlerovu činohru Milkování a až na některé škrty ji prostě prokomponoval. Neumann umí vše, co vkusný a vzdělaný moderní skladatel musí umět. Ale chybí mu, alespoň prozatím, osobitá individualita. Nějaký vídeňský Puccini by možná hudebně napodobil obletující tragiku Schnitzlerova náladového obrázku. Neumann Schnitzlerůb tón netrefil a stal se příliš těžkým, příliš patetickým, příliš truchloherním. Tak došlo k nápadnému nepoměru mezi textem a hudbou.“

Opera měla při svém uvedení úspěch a velmi brzy byla převzata dalšími německými divadly: ještě roku 1910 v Kolíně nad Rýnem, Cáchách a Kielu, v lednu 1911 v Lipsku a v Berlíně, a později na jiných místech. V roce 1921 brněnský časopis Divadelní šepty (na jehož vydávání se Neumann podílel) uvádí, že se opera do té doby dávala celkem v 63 divadlech.(D3 2/10, 1921? nebo Rubverová 27)

Česká premiéra se konala v Národním divadle v Brně 22. února 1911. V červenci téhož roku se v českých zemích hrála poprvé v originále, a to v Karlových Varech. S nedlouhým odstupem Milkování nastudovala i česká divadla v Praze (premiéra 14. listopadu 1911) a v Plzni (premiéra 6.11.1912); z českých operních divadel je tak neuvedlo jen Divadlo na Vinohradech. Významnou inscenací byla rovněž inscenace ve Vídni (Volksoper, premiéra 14. října 1913).

Uvedení Milkování v německém brněnském divadle roku 1922 bylo poctou snášenlivému postoji Františka Neumanna v brněnském popřevratovém hudebním životě.(Ruberová 30) České brněnské divadlo, jehož operu Neumann od roku 1919 řídil, nastudovalo Milkování opět v roce 1927 (premiéra 11. května).(Ruberová 26-30) Mezitím bylo dáváno rovněž v českém divadle v Olomouci a ve Slovenském národním divadle v Bratislavě (premiéra 8. května 1926). Roku 1928 Neumann zemřel a Milkování vícekrát nastudováno nebylo.

Z novější doby lze zmínit koncertní nastudování – pouze s klavírním doprovodem – v divadle v Erfurtu (premiéra 19. března 2009).

Osoby

• Hans Weiring, houslista v Josefstädter Theater – bas
• Christine, jeho dcera – soprán
• Mizi Schlager, modistka – soprán
• Katharina Binder, žena pletače punčoch – alt
• Fritz Lobheimer, mladý muž – tenor
• Theodor Kaiser, mladý muž – baryton
• Pán – baryton
• Sluha – baryton

Instrumentace

2 flétny, 2 hoboje, anglický roh, 2 klarinety v B, basklarinet, 2 fagoty, kontrafagot, malý buben, velký buben, triangl, harfa, klavír, celesta, xylofon, housle první a druhé, violy, violoncella, kontrabasy.

Externí odkazy

• Milkování v databázi Archivu Národního divadla