Wikipedista:Michalgoback/Pískoviště
Sokolská jednota Hlučín[editovat | editovat zdroj]
Založena v roce 1920, obnovena 1945.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
William Blake[editovat | editovat zdroj]
William Blake | |
---|---|
William Blake na portrétu od Thomase Philipse (1807) | |
Narození | 28. listopadu 1757 Soho, Londýn Království Velké Británie |
Úmrtí | 12. srpna 1827 (ve věku 69 let) Soho, Londýn Spojené království Velké Británie a Irska |
Povolání | básník, malíř, tiskař |
Národnost | angličan |
Období | Romantismus |
Žánr | Poezie, Mystika |
Manžel(ka) | Catherine Blake (neé Boucher) (1762-1827) |
Podpis | |
galerie na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
citáty na Wikicitátech | |
Plné texty děl na Projektu Gutenberg | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR |
William Blake (28. listopadu 1757 Londýn – 12. srpna 1827 Londýn) byl anglický malíř, básník, tiskař a mystik. Ačkoliv byl po většinu svého života neuznávaným, dnes se považuje za jednu z nejvlivnějších osobností éry romantismu. V roce 2002 se umístil na 38. místě v anketě BBC 100 nějvětších Britů.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodil se do rodiny londýnského obchodníka. Od 10 let navštěvoval kreslířskou školu. Už jako dítě sbíral reprodukce děl Raffaela, Michelangela a Dürera a během učení se seznámil se středověkým uměním.
Malíř[editovat | editovat zdroj]
- 1772–1779 se učil u rytce J. Basira, pro něhož kopíroval gotické obrazy ve Westminsterském opatství
- 1779–1780 studoval na londýnské akademii, kde projevoval vyslovený odpor proti akademické výuce, kreslení podle antik a podle modelů
- 1780 se osamostatnil jako grafik a ilustrátor. Spřátelil se se sochařem J. Flaxmanem a švýcarským malířem H. Füsslim.
- 1782 se žení s Kateřinou Butcherovou, která mu pomáhala kolorovat rytiny. Po neúspěšném pokusu vést tiskařský obchod se stýkal se společenskými reformátory a pomýšlel i na politickou dráhu.
- 1800–1803 pracoval jako grafik pro básníka W. Hayleye ve Felphamu v Sussexu.
- Po r. 1800 pracoval na velkém mystickém eposu Milton a ilustracích k Blairově knize The Grave (1808), 1804–1818 na velké symbolické knize Jeruzalém; pouze jediný úplný exemplář tohoto díla sám koloroval. V posledních letech se zabýval ilustracemi ke knize Jób a k Dantově Božské komedii.
- 1809 uspořádal samostatnou výstavu v krámě svého bratra, jež skončila naprostým neúspěchem.
- 1818 se spřátelil s malířem J. Linnellem, který ho seznámil s akvarelistou a astrologem J. Varleyem; oba malíři tvořili jádro přátelského kroužku kolem něj v posledních letech jeho života.
Díla[editovat | editovat zdroj]
- Příběh o Josefovi: Josefovi bratři prosí Josefa za odpuštění - ~1785 - The Fitzwilliam Museum, Cambridge
- Písně nevinnosti: Ztracené dítě - 1789 - National Gallery of Victoria, Melbourne
- Sňatek nebe s peklem (List 10: Přísloví o pekle) - 1790-1794
- Evropa: Proroctví (List 1: Frontispis) - 1794 - Glasgow University Library, Glasgow, Velká Británie (Skotsko)
- Vidění dcer Albionu (List 1: Frontispis) - 1795-1796 - Tate Gallery, Londýn
- Newton - 1795 - Tate Gallery, Londýn
- Číslo bestie je 666 ~1805 - The Rosenbach Museum and Library, Filadelfie
Básník[editovat | editovat zdroj]
1789 vydal knihu básní Písně nevinnosti a 1794 Písně zkušenosti; stejně jako prorocké knihy Kniha Thel (1789), Vidění dcer Albionových (1793),
Mystik[editovat | editovat zdroj]
Již od dětství měl vizionářské stavy; ve zralém věku usiloval vytvořit vlastní mystickou filosofii, navazující na J. Böhma, Paracelsa a E. Swedenborga. Zabýval se problémem zla a stal se manicheistou. Rytinu jeho "mystické svatby" převzal na obálku svého zásadního díla o mystice Ohnivý keř český autor Karel Weinfurter.
Vynálezce[editovat | editovat zdroj]
Své knihy básní tiskl vlastní technikou kterou nazval „iluminovaný tisk“; text napsaný přímo na desku doprovodil kresbou. Desku vyleptal a provedl v různých barvách několik obtisků, které pak akvarelem vykoloroval.
V druhé polovině devadesátých let vytvořil řadu velkých barevných monotypů technikou, kterou sám vynalezl: na desku nanesl silnou vrstvu temperových barev a pořídil z ní několik obtisků, jež pak dokončil perokresbou inkoustem a akvarelem.
Význam[editovat | editovat zdroj]
Jeho význam jako jedné z nejvýznamnějších osobností romantismu ocenilo až 20. století. V jeho díle se prolíná tvorba básníka, mystika a visionáře s tvorbou malíře a především kreslíře a grafika.
Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]
- Songs of Innocence, 1789
- The Marriage of Heaven and Hell, 1790–1793
- Jerusalem: The Emanation of The Giant Albion, 1804–1820
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ACKROYD, P.: Blake, Praha 2000, nakl. Paseka
- ACKROYD, P.: Albion. Kořeny anglické imaginace, Praha 2004, nakl. BB/art
V tomto článku byl použit překlad textu z článku William Blake na anglické Wikipedii.
Hultschiner Damm[editovat | editovat zdroj]
Hultschiner Damm je dvouproudá silnice v jižní části berlínské čtvrti Mahlsdorf (okres Marzahn-Hellersdorf).
Hultschiner damm | |
---|---|
Hultschiner Damm v místě křížení s Rahnsdorfer Straße | |
Umístění | |
Město | Berlín |
Obvod | Marzahn-Hellersdorf |
Čtvrť | Mahlsdorf |
Poloha | 52°29′24,67″ s. š., 13°36′25,58″ v. d. |
Začíná na | Mahlsdorfer Straße |
Končí na | Hönower Straße |
Historie | |
Datum vzniku | 1907 (Cöpenicker Allee), 1937 (Hultschiner Damm) |
Starší názvy | Cöpenicker Straße, Köpenicker Allee |
Další údaje | |
Délka | 3620 m |
Počet adres | 364 |
PSČ | 12623 |
Průběh silnice[editovat | editovat zdroj]
Trasa komunikace začíná na jihu jako pokračování Mahlsdorfer Strasse v okrese Köpenick. Tam protíná Waldpromenade, nejjižnější ulicí v Mahlsdorfu. Pokračuje směrem na severovýchod a poté končí na severu křížením s ulicí Alt-Mahlsdorf (Budesstraße B1 / 5) a pokračuje jako Hönower Straße. Popisná čísla domů začínají na jižním konci v systému: lichá čísla na západě a sudá čísla na východě. Poslední dům na popisné číslo 363/364 na křižovatce s Alt-Mahlsdorf.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Silnice vznikla na historických spojnicích mezi bývalými městy Köpenick a Mahlsdorf. Nejprve byla nazývána Cöpenicker Straße, její část byla v roce 1907 oddělena a přejmenována na Cöpenicker Allee. Dne 11. března 1937, byla celá cesta přejmenována na Hultschiner Damm (česky hráz/násep) po městě Hlučín ve Slezsku (německy Hultschin), které Německo podstoupilo v souladu s Versailleskou smlouvou Československu v roce 1920.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
Budova na rohu Hultschiner Damm a Kohlisstraße (č.p. 1) z roku 1905 je chráněna jako památka. Sídlí v ní hotel a restaurace St. Hubertus, jedna z několika původních restaurací v Mahlsdorfu, z dob, kdy se ještě jednalo o předměstí Berlína. V dobách NDR stavba byla součástí VEB Elektromechanik Kaulsdorf, výrobního závodu pro topná zařízení a kávovary. V roce 1998 zde byla znovu otevřena restaurace St. Hubertus. Od září 2017 do února 2018 nese název Der Alte Fritz. Budova bude přeměněna na denní stacionář, který má být otevřen v srpnu roku 2018.
Na rohu ulice Paul-Wegener-Straße (č.p. 140 - 142) se od roku 1977 v bývalém kině Lichtenburg nacházela produkčních studia. Kino bylo původně otevřeno v roce 1938. Od roku 2003 se v nemovitosti nachází supermarket. Záklední škola Kiekemal byla otevřena v roce 2000 na č.p. 219, součástí je sportovní hala. Mezi Großmannstraße a Goldregenstraße se nacházejí bytové jednotky v čtyřpodlažních budovách na celkové ploše 72.000 metrů čtverečních.
Na Hultschiner Damm 236 se od roku 1997 nachází hotel Zum Ziehbrunnen a hostinec Gémeskút Csárda s maďarskou kuchyní. Na rohu ulice s ulicí Rahnsdorfer Straße stála od r. 1911 Mahlsdorfská radnice. V roce 1943 byla budova zničena spojeneckými nálety. Zbytky sutin byly odstraněny až v padesátých letech. Dnes se zde nachází sběrný dvůr technických služeb města Berlína (Berliner Stadtreinigungsbetriebe).
Nejznámější budovou ulice je bývalý zámek Mahlsdorf v č.p. 333, který byl postaven kolem roku 1780 jako adminitrativní budova státní správy v Köpenicku. Byl majitely několikrát přebudován, naposledy v roce 1869. V dobách NDR se počítalo s jeho demolicí, protože se budova zámku chátrala. Místní spisovatelka Charlotte von Mahlsdorf se zasloužila za zachování objektu, historická budova byla zrekonstruována a znovu otevřena jako Gründerzeitmuseum v Mahlsdorfu v roce 1960. Okolní zámecký park je památkově chráněn. Společnost odpadového hospodářství ALBA získala v roce 1991 místo bývalého kombinátu SERO v na č.p. 335 a v roce 2005 zde postavila nejmodernější recyklační závod v Evropě. Zde je zpracováván obsah pytlů a kontejnerů na plasty od více než sedmi milionů obyvatel z oblasti Berlína a Braniborska.
Poslední památkově chráněna budova je obytná stavba z roku 1850, která byla v roce 1885 rozšířena o stáj (č.p. 359/361).
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Celou Hultschiner Damm prochází tramvajová linka. Od jižního konce cesty k křižovatce Rahnsdorfer Straße má svou vlastní trať. Tramvajová linka 62 vede mezi Köpenicker Ortslage Wendenschloß a stanicí S-Bahn Mahlsdorf. Tramvajové spojení mezi Köpenickem a Mahlsdorfem bylo otevřeno v roce 1907. Mezi Kohlisstraße a Akazienallee jezdí autobus 108 (Bahnhof Lichtenberg–Waldesruh) přes Hultschiner Damm. Semafory jsou umístěny na křižení ulic Kohlisstraße, Erich-Baron-Weg, Lutherstraße a na křižovatce s ulicí Alt-Mahlsdorf.
-
Tramvajová linka
-
Recyklační dvůr ALBA
-
Mahlsdorf
-
Dům na Hultschiner Damm
-
Restarant St. Hubertus
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hultschiner Damm na německé Wikipedii.