Wikipedista:Michalgoback/Pískoviště

Sokolská jednota Hlučín

Založena v roce 1920, obnovena 1945.

William Blake

William Blake
William Blake na portrétu od Thomase Philipse (1807)
Narození	28. listopadu 1757 Soho, Londýn Království Velké Británie
Úmrtí	12. srpna 1827 (ve věku 69 let) Soho, Londýn Spojené království Velké Británie a Irska
Povolání	básník, malíř, tiskař
Národnost	angličan
Období	Romantismus
Žánr	Poezie, Mystika
Manžel(ka)	Catherine Blake (neé Boucher) (1762-1827)
Podpis
galerie na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Plné texty děl na Projektu Gutenberg
Seznam děl v Souborném katalogu ČR

William Blake (28. listopadu 1757 Londýn – 12. srpna 1827 Londýn) byl anglický malíř, básník, tiskař a mystik. Ačkoliv byl po většinu svého života neuznávaným, dnes se považuje za jednu z nejvlivnějších osobností éry romantismu. V roce 2002 se umístil na 38. místě v anketě BBC 100 nějvětších Britů.

Životopis

Narodil se do rodiny londýnského obchodníka. Od 10 let navštěvoval kreslířskou školu. Už jako dítě sbíral reprodukce děl Raffaela, Michelangela a Dürera a během učení se seznámil se středověkým uměním.

Malíř

• 1772–1779 se učil u rytce J. Basira, pro něhož kopíroval gotické obrazy ve Westminsterském opatství
• 1779–1780 studoval na londýnské akademii, kde projevoval vyslovený odpor proti akademické výuce, kreslení podle antik a podle modelů
• 1780 se osamostatnil jako grafik a ilustrátor. Spřátelil se se sochařem J. Flaxmanem a švýcarským malířem H. Füsslim.
• 1782 se žení s Kateřinou Butcherovou, která mu pomáhala kolorovat rytiny. Po neúspěšném pokusu vést tiskařský obchod se stýkal se společenskými reformátory a pomýšlel i na politickou dráhu.
• 1800–1803 pracoval jako grafik pro básníka W. Hayleye ve Felphamu v Sussexu.
• Po r. 1800 pracoval na velkém mystickém eposu Milton a ilustracích k Blairově knize The Grave (1808), 1804–1818 na velké symbolické knize Jeruzalém; pouze jediný úplný exemplář tohoto díla sám koloroval. V posledních letech se zabýval ilustracemi ke knize Jób a k Dantově Božské komedii.
• 1809 uspořádal samostatnou výstavu v krámě svého bratra, jež skončila naprostým neúspěchem.
• 1818 se spřátelil s malířem J. Linnellem, který ho seznámil s akvarelistou a astrologem J. Varleyem; oba malíři tvořili jádro přátelského kroužku kolem něj v posledních letech jeho života.

Díla

• Příběh o Josefovi: Josefovi bratři prosí Josefa za odpuštění - ~1785 - The Fitzwilliam Museum, Cambridge
• Písně nevinnosti: Ztracené dítě - 1789 - National Gallery of Victoria, Melbourne
• Sňatek nebe s peklem (List 10: Přísloví o pekle) - 1790-1794
• Evropa: Proroctví (List 1: Frontispis) - 1794 - Glasgow University Library, Glasgow, Velká Británie (Skotsko)
• Vidění dcer Albionu (List 1: Frontispis) - 1795-1796 - Tate Gallery, Londýn
• Newton - 1795 - Tate Gallery, Londýn
• Číslo bestie je 666 ~1805 - The Rosenbach Museum and Library, Filadelfie

Básník

1789 vydal knihu básní Písně nevinnosti a 1794 Písně zkušenosti; stejně jako prorocké knihy Kniha Thel (1789), Vidění dcer Albionových (1793),

Mystik

Již od dětství měl vizionářské stavy; ve zralém věku usiloval vytvořit vlastní mystickou filosofii, navazující na J. Böhma, Paracelsa a E. Swedenborga. Zabýval se problémem zla a stal se manicheistou. Rytinu jeho "mystické svatby" převzal na obálku svého zásadního díla o mystice Ohnivý keř český autor Karel Weinfurter.

Vynálezce

Své knihy básní tiskl vlastní technikou kterou nazval „iluminovaný tisk“; text napsaný přímo na desku doprovodil kresbou. Desku vyleptal a provedl v různých barvách několik obtisků, které pak akvarelem vykoloroval.

V druhé polovině devadesátých let vytvořil řadu velkých barevných monotypů technikou, kterou sám vynalezl: na desku nanesl silnou vrstvu temperových barev a pořídil z ní několik obtisků, jež pak dokončil perokresbou inkoustem a akvarelem.

Význam

Jeho význam jako jedné z nejvýznamnějších osobností romantismu ocenilo až 20. století. V jeho díle se prolíná tvorba básníka, mystika a visionáře s tvorbou malíře a především kreslíře a grafika.

Výběr z díla

• Songs of Innocence, 1789
• The Marriage of Heaven and Hell, 1790–1793
• Jerusalem: The Emanation of The Giant Albion, 1804–1820

Odkazy

Literatura

• ACKROYD, P.: Blake, Praha 2000, nakl. Paseka
• ACKROYD, P.: Albion. Kořeny anglické imaginace, Praha 2004, nakl. BB/art

V tomto článku byl použit překlad textu z článku William Blake na anglické Wikipedii.

Portály: Umění

Hultschiner Damm

Hultschiner Damm je dvouproudá silnice v jižní části berlínské čtvrti Mahlsdorf (okres Marzahn-Hellersdorf).

Hultschiner damm
Hultschiner Damm v místě křížení s Rahnsdorfer Straße
Umístění
Město	Berlín
Obvod	Marzahn-Hellersdorf
Čtvrť	Mahlsdorf
Poloha	52°29′24,67″ s. š., 13°36′25,58″ v. d.
Začíná na	Mahlsdorfer Straße
Končí na	Hönower Straße
Historie
Datum vzniku	1907 (Cöpenicker Allee), 1937 (Hultschiner Damm)
Starší názvy	Cöpenicker Straße, Köpenicker Allee
Další údaje
Délka	3620 m
Počet adres	364
PSČ	12623

Průběh silnice

Trasa komunikace začíná na jihu jako pokračování Mahlsdorfer Strasse v okrese Köpenick. Tam protíná Waldpromenade, nejjižnější ulicí v Mahlsdorfu. Pokračuje směrem na severovýchod a poté končí na severu křížením s ulicí Alt-Mahlsdorf (Budesstraße B1 / 5) a pokračuje jako Hönower Straße. Popisná čísla domů začínají na jižním konci v systému: lichá čísla na západě a sudá čísla na východě. Poslední dům na popisné číslo 363/364 na křižovatce s Alt-Mahlsdorf.

Historie

Silnice vznikla na historických spojnicích mezi bývalými městy Köpenick a Mahlsdorf. Nejprve byla nazývána Cöpenicker Straße, její část byla v roce 1907 oddělena a přejmenována na Cöpenicker Allee. Dne 11. března 1937, byla celá cesta přejmenována na Hultschiner Damm (česky hráz/násep) po městě Hlučín ve Slezsku (německy Hultschin), které Německo podstoupilo v souladu s Versailleskou smlouvou Československu v roce 1920.

Pamětihodnosti

Restaurant St. Hubertus

Budova na rohu Hultschiner Damm a Kohlisstraße (č.p. 1) z roku 1905 je chráněna jako památka. Sídlí v ní hotel a restaurace St. Hubertus, jedna z několika původních restaurací v Mahlsdorfu, z dob, kdy se ještě jednalo o předměstí Berlína. V dobách NDR stavba byla součástí VEB Elektromechanik Kaulsdorf, výrobního závodu pro topná zařízení a kávovary. V roce 1998 zde byla znovu otevřena restaurace St. Hubertus. Od září 2017 do února 2018 nese název Der Alte Fritz. Budova bude přeměněna na denní stacionář, který má být otevřen v srpnu roku 2018.

Na rohu ulice Paul-Wegener-Straße (č.p. 140 - 142) se od roku 1977 v bývalém kině Lichtenburg nacházela produkčních studia. Kino bylo původně otevřeno v roce 1938. Od roku 2003 se v nemovitosti nachází supermarket. Záklední škola Kiekemal byla otevřena v roce 2000 na č.p. 219, součástí je sportovní hala. Mezi Großmannstraße a Goldregenstraße se nacházejí bytové jednotky v čtyřpodlažních budovách na celkové ploše 72.000 metrů čtverečních.

Na Hultschiner Damm 236 se od roku 1997 nachází hotel Zum Ziehbrunnen a hostinec Gémeskút Csárda s maďarskou kuchyní. Na rohu ulice s ulicí Rahnsdorfer Straße stála od r. 1911 Mahlsdorfská radnice. V roce 1943 byla budova zničena spojeneckými nálety. Zbytky sutin byly odstraněny až v padesátých letech. Dnes se zde nachází sběrný dvůr technických služeb města Berlína (Berliner Stadtreinigungsbetriebe).

Muzeum užitého umění (Gründerzeitmuseum)

Nejznámější budovou ulice je bývalý zámek Mahlsdorf v č.p. 333, který byl postaven kolem roku 1780 jako adminitrativní budova státní správy v Köpenicku. Byl majitely několikrát přebudován, naposledy v roce 1869. V dobách NDR se počítalo s jeho demolicí, protože se budova zámku chátrala. Místní spisovatelka Charlotte von Mahlsdorf se zasloužila za zachování objektu, historická budova byla zrekonstruována a znovu otevřena jako Gründerzeitmuseum v Mahlsdorfu v roce 1960. Okolní zámecký park je památkově chráněn. Společnost odpadového hospodářství ALBA získala v roce 1991 místo bývalého kombinátu SERO v na č.p. 335 a v roce 2005 zde postavila nejmodernější recyklační závod v Evropě. Zde je zpracováván obsah pytlů a kontejnerů na plasty od více než sedmi milionů obyvatel z oblasti Berlína a Braniborska.

Poslední památkově chráněna budova je obytná stavba z roku 1850, která byla v roce 1885 rozšířena o stáj (č.p. 359/361).

Doprava

Celou Hultschiner Damm prochází tramvajová linka. Od jižního konce cesty k křižovatce Rahnsdorfer Straße má svou vlastní trať. Tramvajová linka 62 vede mezi Köpenicker Ortslage Wendenschloß a stanicí S-Bahn Mahlsdorf. Tramvajové spojení mezi Köpenickem a Mahlsdorfem bylo otevřeno v roce 1907. Mezi Kohlisstraße a Akazienallee jezdí autobus 108 (Bahnhof Lichtenberg–Waldesruh) přes Hultschiner Damm. Semafory jsou umístěny na křižení ulic Kohlisstraße, Erich-Baron-Weg, Lutherstraße a na křižovatce s ulicí Alt-Mahlsdorf.

• 
  Tramvajová linka
• 
  Recyklační dvůr ALBA
• 
  Mahlsdorf
• 
  Dům na Hultschiner Damm
• 
  Restarant St. Hubertus
• 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hultschiner Damm na německé Wikipedii.

Portály: Německo | Slezsko