Jmenuji se Josef Ladra a bydlím v Praze. Jsem důchodce, ročník 1941 a v minulém století jsem vystudoval stavební fakultu ČVUT. Byl jsem dlouhou dobu stavbyvedoucím na stavbách v Chemických závodech v Litvínově, potom jsem pracoval v Praze a na závěr svého aktivního profesního života jsem se odhodlal jít učit na stavební fakultu. V roce 2009 jsem odešel do důchodu a získal jsem tak konečně čas pro své koníčky.
Těch koníčků není málo. Na prvním místě chci uvést slovanské jazyky. Zajímám se o ně již od mládí. Samozřejmě ruština byla pro naši generaci povinná, měl jsem výborné učitele, slabá byla ale praxe, protože SSSR byl zemí přístupnou jen s Čedokem. Ze začátku se mi nedostávalo peněz a po okupaci v roce 1968 mi zase chyběl zájem. Přesto ale musím přiznat, že dobrá znalost mateřského jazyka a ruštiny byla základem pro mé další samostudium. Ještě na střední škole jsem začal zvládat polštinu a pokračoval jsem i na vysoké škole. Polské časopisy, jako např. Przekrój ,byly tehdy pro mladou generaci zdrojem zajímavých informací o západních zemích a tak čtení polských článků přinášelo dvojí užitek. Na exkursi do Bulharska jsem se trochu „zabouchl“ do jedné dlouhovlasé Bulharky a pro dopisování byla nutná bulharština. Byl jsem ale zamilován „na více frontách“ a tak mi z toho období zbyla jen vzpomínka a dostatečná znalost toho zajímavého jazyka.
Po skončení školy jsem začal pracovat jako stavbyvedoucí a myslel jsem si, že s praktickým užitím slovanských jazyků je konec. Občas jsem sice konverzoval s některými dělníky bulharsky, ale jinak nic moc. Všechno se rázem změnilo, když na naše stavby nastoupily jugoslávské firmy. Měl jsem hned o praktickou výuku postaráno a srbochorvatština se stala mým každodenním jazykem. Po velké průmyslové havárii přišly ještě polské firmy a já jsem si svých koníčků nesmírně užíval. Když jsem odešel do Prahy, seznámil jsem se s přáteli Lužických Srbů a tak jsem se naučil lužickosrbsky. Samozřejmě, když už má někdo dobrou znalost uvedených jazyků, nedělá mu potíže porozumět textu ostatních slovanských jazyků. Pro Wikipedistu je to ohromná výhoda.
Ještě před rokem 1968 se mi náhodou dostaly do rukou belgické noviny tištěné v nizozemštině. Ohromně mne zaujal ten neznámý exotický jazyk, (vůbec jsem totiž netušil, že takový jazyk existuje). Začal jsem se snažit o překlad, shánět literaturu a stal se z toho další jazykový koníček na celý život. Nizozemštinu bych doporučil všem, kdo později musí aspoň trochu zvládnout angličtinu i němčinu. Z vlastní zkušenosti vím, že to jde mnohem snáz!
Zkušenosti s Wikipedií nemám, ale patřím do kolektivu, který zpracovával hesla pro Technický slovník naučný (1-8), Encyklopedický dům 2001-5. Jsem autorem asi šedesátky hesel z oboru přípravy a technologie staveb.
