Wikipedista:Irigi/Místo na uložení článku 1

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Souřadnicový zápis tenzorových veličin je způsob zápisu vektorů a tenzorů pomocí jejich složek v dané soustavě souřadnic. Při takovém způsobu zápisu nevyznačujeme explicitně prvky báze, ale jen souřadnice zapsané v této bázi. Ke specifikaci toho, o jakou bázi jde (tj. jakou soustavu souřadnic přesně používáme) zpravidla slouží jen zadání složek metrického tenzoru v této bázi. Tento formalismus se využívá především v teorii relativity (např. [1][2]), avšak zdaleka ne univerzálně ([3]).

Formalismus zápisu tenzorových veličin v souřadnicích je vyvinut takovým způsobem, aby forma zápisu tenzorové rovnice nezáležela na použitých souřadnicích, což odráží skutečnost, že pokud na pravé i levé straně takové rovnice jsou tenzory stejného typu, pak platí-li rovnost v jedné soustavě souřadnic, platí ve všech souřadných soustavách.

Úvod[editovat | editovat zdroj]

Jednotlivé složky tenzorových veličin jsou značeny indexy, přičemž indexy nahoře se nazývají kontravariantní a odpovídají souřadnicím vektorů, kdežto indexy dole se nazývají kovariantní a odpovídají souřadnicím diferenciálních forem. V teorii relativity se zpravidla používá řeckých písmen a hodnot 0,...,3 pro indexování časoprostorových tenzorových veličin a latinských indexů 1,...,3 pro prostorové vektory a tenzory.

Složkový zápis vektorů je založen na užívání Einsteinova sumačního pravidla, tedy sčítání přes všechny hodnoty indexů, které jsou v jednom členu označeny stejně a mají opačnou polohu. Velmi často se rovněž v zápisu vyskytují metrický tenzor, Kroneckerovo delta a Levi-Civitův pseudotenzor.

Příklady:

Ai je v této notaci vektor, S je skalár a Rijkl je jednou kontravariantní a třikrát kovariantní tenzor čtvrtého řádu.

Kovariantní a kontravariantní vyjádření tenzorů[editovat | editovat zdroj]

Tenzor n-tého řádu (mající tedy n volných indexů) realizuje objekt nezávislý na soustavě souřadnic, a to nehledě na polohu těchto indexů. Polohu jednotlivých indexů lze měnit vysčítáním přes metrický tenzor, který je vyjádřen buďto kovariantně, nebo kontravariantně.

Stručné zavedení metrického tenzoru[editovat | editovat zdroj]

Metrický tenzor udává diferenciální nárůst vzdálenosti podle vztahu

představuje tedy jakousi Pythagorovu větu pro limitně malé trojúhelníky v daném bodě (jelikož určuje jak se změní vzdálenost v prostoru v závislosti na tom, jak se změní souřadnice). Metrický tenzor rovněž určuje velikost vektorů:

Běžně se zavádí také metrický tenzor v kontravariantním tvaru , který je definován vztahy

Zvedání a snižování indexů[editovat | editovat zdroj]

Kovariantní a kontravariantní vyjádření tenzorů jsou provázány následujícími dvěma vztahy (A je n-krát kontravariantní a m-krát kovariantní tenzor (m+n)-tého řádu, jehož k-tý index (vždy z příslušné skupiny indexů) snižujeme, resp. zvyšujeme):

Kroneckerovo delta, Levi-Civitův pseudotenzor[editovat | editovat zdroj]

Obecné zavedení[editovat | editovat zdroj]

Chceme-li, aby námi užívaný formalismus platil v libovolné souřadné soustavě, je potřeba definovat permutační znak a kroneckerovo delta tak, aby šlo o tenzorové veličiny, a to s důrazem na správnou polohu indexů. Zpravidla se používá méně obecné zavedení.

je-li je antisymetrické na každé dvojici indexů.
je-li je antisymetrické na každé dvojici indexů.

je přitom determinant z metrického tenzoru. Je vidět, že v rovném prostoru a kartézské souřadnicové soustavě toto zavedení přechází v klasické vavedení permutačního symbolu a Kroneckerova delta.

Důležité identity[editovat | editovat zdroj]

Identity vztahující se ke kroneckerovu tenzoru a Levi-Civitovu pseudotenzoru:

kde (π1,…,πn) je permutace indexů m1,…,mn a sčítá se přes všechny permutace

Znaménko determinantu metriky je ve většině „rozumných“ případů kladné, takže Významu toto upřesnění nabývá především v teorii relativity, protože zde pracujeme s časoprostorem, který má smíšenou signaturu.

Diferenciální operátory v souřadnicovém zápisu[editovat | editovat zdroj]

Chceme-li souřadnicově zapsat vektorové (tenzorové) diferenciální operátory, bývá výhodné zavést tzv. operátor čárky pro derivování podle souřadnic, a to následujícím způsobem:

Je-li metrický tenzor konstantní, pak veličina vzniklá operátorem čárky z tenzorové veličiny je opět tenzorová veličina.

Porovnání jednotlivých notací[editovat | editovat zdroj]

Tabulka vybraných vektorových identit ve vektorovém zápisu a v souřadnicovém zápisu:

Pojmenování vektorový tvar tvar ve složkách
Skalární součin vektorů:
Vektorový součin vektorů:
Gradient skalárního pole:
Divergence vektorového pole:
Rotace vektorového pole:

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KUCHAŘ, Karel. Základy obecné teorie relativity. Praha: Academia, 1968. 
  2. VOTRUBA, Václav. Základy speciální teorie relativity. Praha: Academia, 1969. 
  3. MISNER; THORNE; WHEELER. Gravitation. San Francisco: W. H. Freeman, 1973. ISBN 978-0-7167-0344-0. (anglicky)