Wikipedista:Belik/Jan XXIII.

Jan XXIII.
Svatý; Jan XXIII.
	261. papež
	Soubor:PIoannes XXIII, by De Agostini, 1958–1963.jpg
Církev	římskokatolická
Zvolení	28. října 1958
Uveden do úřadu	4. listopadu 1958 (korunovace)
Pontifikát skončil	3. června 1963
Předchůdce	Pius XII.
Nástupce	Pavel VI.
Heslo	„Obœdientia et pax“ ; „Poslušnost a mír“
Svěcení
Kněžské svěcení	10. srpna 1904 ; světitel Giuseppe Ceppetelli
Biskupské svěcení	19. března 1925 ; světitel Giovanni Tacci Porcelli ; 1. spolusvětitel Giuseppe Palica ; 2. spolusvětitel Francesco Marchetti Selvaggiani
Kardinálská kreace	12. ledna 1953 ; kreoval Pius XII.
Titul	Kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	Titulární arcibiskup Areopolis (1925-1934); Apoštolský delegát v Bulharsku (1931-1935); Titulární arcibiskup Mesembria (1934-1953); Apoštolský administrátor Konstantinopolského vikariátu (1935-1944); Apoštolský delegát v Řecku (1935-1944); Apoštolský delegát v Turecku (1935-1944); Apoštolský delegát ve Francii (1944-1953); Patriarcha Benátský (1953-1958);
Zúčastnil se	papežské konzistoře v lednu 1953; II. vatikánského koncilu;
Osobní údaje
Rodné jméno	Angelo Giuseppe Roncalli
Datum narození	25. listopadu 1881
Místo narození	Sotto il Monte, Itálie
Datum úmrtí	3. června 1963; (ve věku 81 let)
Místo úmrtí	Řím, Vatikán
Příčina úmrtí	nádorové onemocnění žaludku
Národnost	Italská
Svatořečení
Začátek procesu	1967
Beatifikace	3. září 2000 ; Svatopetrské náměstí, Vatikán ; beatifikoval Jan Pavel II.
Kanonizace	27. dubna 2014 ; Svatopetrské náměstí, Vatikán ; kanonizoval František
Svátek	3. června – 11. října
Uctíván církvemi	Římskokatolická církev; Řeckokatolická církev
	Seznam papežů nosících jméno Jan; multimediální obsah na Commons; citáty na Wikicitátech

Blahoslavený Jan XXIII. (25. listopadu 1881 Sotto il Monte, Itálie – 3. června 1963 Vatikán), vlastním jménem Angelo Giuseppe Roncali, byl 261. papežem katolické církve (1958-1963). Proslul svojí laskavostí a stal se jedním z nejoblíbenějších papežu historie. Mezi nejdůležitější činy jeho pontifikátu náleží svolání Druhého vatikánského koncilu a vydání encykliky Pacem in terris, které mu ve spojení s diplomatickými aktivitami přineslo přezdívku Papež míru.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Knězem[editovat | editovat zdroj]

Biskupem[editovat | editovat zdroj]

Papežský vyslanec v Bulharsku[editovat | editovat zdroj]

2. světová válka[editovat | editovat zdroj]

Papežský vyslanec v Turecku[editovat | editovat zdroj]

Poválečné působení - Nuncius ve Francii[editovat | editovat zdroj]

Benátský patriarcha[editovat | editovat zdroj]

Papež[editovat | editovat zdroj]

Mládí a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako prvorozený syn a čtvrté ze čtrnácti děti chudého pachtýře Giovanniho Battisty Roncalliho a jeho ženy Marianny Giulie, rozené Mazzolla. Na kněze byl vysvěcen v roce 1905. V roce 1915 byl odveden do italské armády jako ošetřovatel a kaplan s hodností seržanta. V roce 1921 jej papež Benedikt XV. jmenoval předsedou Společnosti pro šíření víry.

V roce 1925 ho papež Pius XI. vysvětil na biskupa s titulární diecézí aeropolskou (jako biskupské heslo si zvolil Oboedientia et pax - Poslušnost a mír) a vyslal jej jako apoštolského visitátora do Bulharska. Zde se projevilo jeho diplomatické nadání a schopnosti. V letech 1935 – 1944 zastával post apoštolského delegáta v Turecku a Řecku.

Během 2. světové války vyvinul velké úsilí na pomoc lidem postiženým válkou. Vyjednal se západními spojenci přísun humanitární pomoci (léky a potraviny) pro Němci okupované Řecko, což se setkalo s vysokým oceněním. S neoficiální pomocí německého velvyslance v Turecku von Papena dokázal zabránit Turkům ve vydání několika set židovských uprchlíků zpět do Německa.

V roce 1944 ho papež Pius XII. jmenoval apoštolským nunciem v Paříži, jejíž nová vláda byla antiklerikální. Brzy se mu podařilo napjaté vztahy normalisovat a zredukovat požadavky vlády na odvolání 33 údajně kolaborujích biskupů a arcibiskupů na 3 skutečně kolaborující.

Během svého pobytu ve Francii byl jmenován kardinálem. Krátce poté se stal patriarchou benátským.

28. října 1958 jej konkláve kardinálů nečekaně zvolilo nástupcem po papeži Piu XII. Předpokládalo se, že bude papežem spíše přechodným vzhledem k jeho vysokému věku a chatrnému zdraví. Zvolil si jméno Jan XXIII. (Jméno Jan bylo naposledy použito v 15. století jedním ze vzdoropapežů, na něhož se nebere při číslování zřetel.)

Papež[editovat | editovat zdroj]

Jan XXIII. se ukázal být radikálně jiný od svých předchůdců. Byl známý svým smyslem pro humor, nekonvenčností a zanedbáváním protokolu a bezpečnostních opatření. Proslavené jsou jeho návštěvy věznic a tajné výlety mimo Vatikán, které přinášely starosti veliteli jeho osobní gardy.

Jan XXIII. omezil konfrontační antikomunistický kurs svých předchůdců a navázal na jejich úsilí v boji za mír ve světě a v oblasti ekumenismu. Omezil mnoho ceremoniálních zvyklostí a zrušil několik set let platnou kvótu omezující počet kardinálů na 70. Svolal Druhý vatikánský koncil, který měl přiblížit katolickou církev modernímu světu, a jeho první polovině předsedal; zemřel v jeho průběhu.

Papež Jan Pavel II. jej r. 2001 prohlásil za blahoslaveného.

Encykliky[editovat | editovat zdroj]

Pacem in terris - český překlad
Mater et Magistra - český překlad

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Výzva Jana Pavla II. k zachování míru, rozebírající encykliku Pacem in Terris
Životopisný televizní film, vysílaný ČT na Vánoce 2004

Patriarcha Benátek
Předchůdce: Carlo Agostini	1953–1958 Belik/Jan XXIII.	Nástupce: Giovanni Kardinal Urbani

Papež
Předchůdce: Pius XII.	1958–1963 Belik/Jan XXIII.	Nástupce: Pavel VI.