Wiedové

Weidové

Znak knížectví Wied, střední štítek s pávem je znak rodu
Země	Albánie, Německo
Tituly	Albánský kníže kníže z Wiedu hrabě z Wiedu
Zakladatel	?
Rok založení	860
Konec vlády	1806 německá mediatizace 1925 v Albánii
Poslední vládce	Wilhelm Wied
Současná hlava	Carl, kníže z Wiedu

Dynastie Wiedů (německy: Haus Wied) či jen Wiedové byla vládnoucí knížecí rod původem z Německa. V letech 1913-1925 (1914) vládly v osobě knížete Viléma Wieda albánskému knížectví. Po roce 1925 zůstali titulárními panovníky Albánie a to i poté co místní diktátor Ahmet Zogu obnovil v roce 1928 monarchii a učinil se samozvaným králem. Wiedové nepatří k suverénním dynastiím. I tak, ale patřily k významným říšským rodům. Jejich největším úspěchem bylo získání titulu kníže Wiedu (Wiedu-Neuwiedu) v roce 1784.

Vláda a úspěchy rodu

Hermann von Wied, arcibiskup z Kolínský (16. století)

V Německu vládly nejprve jako hrabata z Wiedu (860–1243), když tato linie vymřela připadla linii hrabat Runkelu (1219-1462). Heřman z Wiedu byl v letech 1562-1567 arcibiskup Kolínský. Hrabství Wied byl roku 1631 rozděleno mezi Wied-Neuwied a Wied-Dierdorf. Linie Wied-Dierdorf vymřela roku 1709.

Naopak hrabství Wied-Neuwied bylo v roce 1698 rozděleno na Wied-Neuwied a Wied-Runkel. Hrabství Wied-Runkel bylo roku 1791 povýšeno na knížectví, to ale bylo v roce 1806 připojeno k vévodství Nassau-Weilburg. tato linie rodu v roce 1824 vymřela po meči. I hrabata z linie Wied-Neuwied byli povýšeni na knížata a to roku 1784. Knížectví ale bylo díky mediatizaci v roce také připojeno k vévodství Nassau-Weilburg. V roce 1824, když vymřela linie Wied-Runkel po meči připadly dědické nároky linii Wied-Neuwied. Ty proto toto roku změnily své jméno a titul na knížete z Wiedu. Kromě albánské koruny již rod žádné velké změny nepostihly.

Významu událostí byla svatba princezny Alžbety z Wiedu a rumunského krále Karla I., vzali se 15. listopadu 1869 si v Neuwiedu. Měli spolu pouze jedinou dceru Marii, která zemřela ve třech letech.

princ Vilém z Wiedu, albánským knížetem

Znak albánského knížectví za kníže Vilém Wieda

Albánie vyhlásila 28. listopadu 1912 nezávislost a stala se republikou. V Londýně byla 29. července 1913 podepsána mírová smlouva, která Albánii již stanovila definitivně jako autonomní, suverénní a dědičné knížectví, jehož existence a neutralita byla garantována šesti velmocemi(Rakousko-Uhersko, Německo, Francie, Itálie, Velká Británie a Rusko) a do zvolení knížete měla nejvyšší moc vykonávat Mezinárodní kontrolní komise (MKK). Jako zájemci na albánský knížecí trůn se našli italský např. italský markýz Giovanni Kastriota Skanderberg d´Auletta nebo španělský šlechtic Don Juan de Alandro Kastrioti y Perez de Velasco, kteří odvozovali svůj původ od hrdinného Skadenberga, ovšem neměli podporu velmocí a tak nepřicházeli v úvahu. Stejně dopadli i kandidáti z Albánie nebo černohorský král Nikola. neuspěli však také kandidáti velmocí většinou katolíci. Úspěšně dopadl až Wilhelm Weid z Neuwiedu z Porýní, jehož matkou byla nizozemská princezna a jeho vzdálený příbuzný byl císař Vilém II., jeho teta Alžbeta byla rumunskou královnou. Rozhodujícím faktorem pro něj bylo to, že byl protestant a tedy přijatelný pro všechny. Wilhelm Weid dorazil do Albánie 7. března 1914 a za své sídelní město si vybral přístav Durres (Drač), tak začala dvousetdenní vláda Viléma Weida v Albánii.

Nedlouho po vyhlášení nezávislosti Albánie však vypukla První světová válka a členové MKK jeden po druhém začali i s vojenskými jednotkami opouštět Albánii. Knížeti posléze došly finance a při muslimské vzppuře která dorazila do Durresu hledal úkryt na palubě italské lodi Misurata což v očích Albánců velmi snížilo jeho prestiž. Po definitivním odchodu členů MKK a jejich jednotek nenacházeje východisko předtím než se opět nalodil na loď Misurata vydal prohlášení, v němž Albáncům sdělil, že neabdikuje ale opouští zemi proto že mu poměry v ní neumožňují řádnou zprávu země. Kníže vyjádřil přesvědčení, že během jeho dočasné nepřítomnosti "si bude moci lid v klidu rozmyslet a najít pro sebe správnou cestu".

Po jeho smrti v roce 1945 připadl titul albánského knížete jeho synovi Karlu Viktorovi (*1913)

Galerie - Wiedové

• 

  princ Viktor z Wiedu v roce 1897

• 

  Rumunská královna Alžběta

• 

  Maximilian z Wiedu-Neuwiedu

• 

  Gustav Wied

• 

  Znak Wiedu-Runkelu

Související články

• Wied, Neuwied
• Albánské knížectví
• Následnictví albánského trůnu
• Seznam albánských panovníků
• Dějiny Albánie
• Alžběta Rumunská

Externí odkazy

• Znaky rodu
• Albánské vládnoucí rody v gothajském almanachu