Walther Flemming

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Walther Flemming (* 21. dubna 1843, Sachsenberg, Německo4. srpna 1905, Kiel) byl německý biolog, zakladatel cytogenetiky.

Walther Flemming

Narodil se jako páté dítě a jediný syn psychiatra Carla Friedricha Flemminga (1799–1880) a jeho druhé ženy, Auguste Winterové. Základní vzdělání získal na Gymnasium der Residenzstadt, kde mu byl spolužákem pozdější spisovatel a dlouholetý přítel Heinrich Seidel [1].

Flemming studoval medicínu na Univerzitě v Roztokách, kterou absolvoval v roce 1868. V letech 1870–1871 sloužil jako vojenský lékař v prusko-francouzské válce. Mezi léty 1873 a 1876 učil na Pražské univerzitě. Roku 1876 přijal místo profesora anatomie na Univerzitě v Kielu, kde se nakonec stal ředitelem Anatomického institutu a kde pracoval až do roku 1901.

Anilinová barviva mu umožnila odhalit strukturu, která silně obsorbovala bazofilní barviva, kterou nazval chromatin. Rozpoznal, že chromatin má vztah k vláknitým strukturám v jádru buňkychromozomům (doslovně z řečtiny „barevným tělesům“), které takto později pojmenoval německý anatom Wilhelm von Waldeyer-Hartz (1836–1921). Belgický vědec Edouard Van Beneden (1846–1910) je nezávisle pozoroval také.

Flemming zkoumal proces buněčného dělení a rozdělení chromozomů na identické poloviny. Tento proces nazval mitóza (z řeckého mitos – „vlákno“). Mitózu studoval in vivo i v barvených preparátech, přičemž jako biologického materiálu užíval ploutve a žábry mloků. Své výsledky publikoval v roce 1882 ve své klíčové knize Zell-substanz, Kern und Zelltheilung (1882; Cytoplazma, jádro a buněčné dělení). Na základě svých výzkumů Flemming jako první vytušil, že všechna buněčná jádra pocházejí z jiného předchozího jádra (což vyjádřil ve známé frázi omnis nucleus e nucleo).

Flemming nebyl obeznámen s výzkumy Gregora Mendela (1822–1884) ohledně dědičnosti, takže si svá pozorování nespojoval s genetickou dědičností. Až po dvou desetiletích, když byly znovuobjeveny Mendelovy zákony, se odhalil skutečný význam Flemmingovy práce. Jeho objev mitózy a chromozomů je uznáván za jeden ze 100 nejdůležitějších vědeckých objevů všech dob [2] a jeden z 10 nejdůležitějších objevů v oblasti buněčné biologie [3] (spolu s objevem meiózy Augusta Weismanna (1834–1914), buněčnou teorií Theodora Schwanna (1810–1882) a Matthiase Schleidena (1804–1881) a prvními genetickými mapami Thomase Hunta Morgana (1866–1945)).

Flemmingovo jméno nese medaile udělovaná Německou společností pro buněčnou biologii (Deutschen Gesellschaft für Zellbiologie).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Paweletz, N. Walther Flemming, Pioneer of Mitosis Research. Nature Reviews Molecular Cell Biology 2, 72-75 (2001) PMID 11413469. (Plný text článku je k dispozici jen předplatitelům Nature)
  • Flemming, W. Beitrage zur Kenntniss der Zelle und ihrer Lebenserscheinungen. Arch. Mikroskop. Anat. 16:302-436 (1878) a 18:151-289 (1880). Znovu vydal: J. Cell Biol. 25:581-589 (1965).
  • Carlson, E.A. The Analysis of Mitosis Shifts Attention to the Chromosomes. V: Mendel's Legacy. The Origins of Classical Genetics. str. 24-5, CSHL Press, 2004. ISBN 0-87969-675-3.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]