Větrný mlýn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Větrný mlýn v Nizozemsku
Větrný mlýn v Estonsku

Větrný mlýn je mlýn, jehož hlavní součástí je větrná turbína, která dokáže přeměňovat větrnou energii na kinetickou energii. V mnoha zemích světa se používal k mletí mouky a pumpování vody. V Česku jsou větrné mlýny obvyklejší na Moravě (v Čechách byly hojnější mlýny vodní, které byly energeticky výhodnější a umožňovaly semlít až pětinásobek obilí za stejnou dobu). V současnosti jsou větrné mlýny typické pro Nizozemsko, kde jsou uchovávány spíše z tradičních důvodů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První zmínka o větrných mlýnech spadá do 1. století n. l. Hérón Alexandrijský v té době pravděpodobně zaznamenal historicky první užití větrného mlýna.[1][2] Vertikální větrné mlýny se poprvé používaly ve východní Persii.[3] Dnes běžně používané horizontální větrné mlýny byly vynalezeny v severovýchodní Evropě kolem roku 1180. Větrný mlýn Příčovy je největší v Evropě.

Typy větrných mlýnů[editovat | editovat zdroj]

V Česku se vyskytují dva základní typy větrných mlýnů: mlýn sloupový a mlýn holandský. Mimo to je v Česku ještě množství mlýnků a větrných motorů různých konstrukcí.

Mlýn sloupový[editovat | editovat zdroj]

Mlýn sloupový (nebo také německý) je dřevěný mlýn, který se celý natáčí proti směru větru podle svislé osy, tvořené pevným dřevěným sloupem.

Mlýn holandský[editovat | editovat zdroj]

Mlýn holandský je pevná, v Česku většinou zděná stavba na kruhovém půdoryse, kde se natáčí s vrtulí pouze střecha.

Větrné mlýny v současnosti[editovat | editovat zdroj]

Technologie větrných mlýnů je už dávno překonaná, ke mletí se v současnosti převážně používají mlýny poháněné elektřinou. Avšak některé konstrukční rysy větrných mlýnů jsou dnes používány ve větrných elektrárnách a umožnily vznik větrné energetiky. Moderní větrné generátory mohou dosahovat výkonu až 6 MW.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. A.G. Drachmann, "Heron's Windmill", Centaurus, 7 (1961), pp. 145-151
  2. Dietrich Lohrmann, "Von der östlichen zur westlichen Windmühle", Archiv für Kulturgeschichte, Vol. 77, Issue 1 (1995), pp.1-30 (10f.)
  3. Ahmad Y Hassan, Donald Routledge Hill (1986). Islamic Technology: An illustrated history, p. 54. Cambridge University Press. ISBN 0-521-42239-6.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

DOUBEK, Jan, Břetislav KOČ a Radim URBÁNEK. Co roztáčel vítr: historie a současnost větrných mlýnů, mlýnků a čerpadel. Brno: Ivo Sperát, 2020. ISBN 978-80-87542-30-9.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]