Včelí vosk
Včelí vosk (kód přídatné látky E901[1]) je přirozený produkt, který vzniká metabolickou přestavbou medu a pylu v těle některých druhů včel. U včely medonosné je producentem dělnice ve 12. až 18. dni svého života.
Vosk fyziologicky
Vznik
Při tvorbě díla včela doslova potí vosk na voskových zrcátkách na spodní straně 3.-6. článku (tergit) zadečku. Chitinová stěna zrcátek je perforovaná mikroskopickými otvory, jimiž po zvýšené námaze tryská sekret jako čerstvý vosk. Na vzduchu tuhne a ve formě šupinky přebírá anatomický tvar zrcátka. I když se šupinka odloupne, zůstává částečně zasunutá pod přečnívajícím okrajem sousedního článku zadečku.
Hmotnost jedné, 0,5 mm silné, šupinky se pohybuje v rozmezí 0,8-2 mg. Energetická (metabolická) náročnost u produkce vosku je vysoká. Ke vzniku 1 kg vosku včely spotřebují 3,5-10 kg medu a kolem 50 g pylu.
Zpracování
Včela šupinku podle potřeby sbírá kartáčkem třetího páru noh a zpracovává kusadly. Vzniká bílá tvarohovitá hmota. Působením slin se stává vláčnou za předpokladu, že teplota prostředí je 33 °C až 36 °C.
Nové voskové dílo včely zakládají tím způsobem, že se zavěsí na strop obývané dutiny a zaklesnuté nožkami jedna do druhé vytvoří jakýsi živý závěs. V této poloze kolektivně zpracovávají produkovaný vosk a společně hnětou stěnu díla.
(V úlech budují včely dílo na předem lisovaných voskových mezistěnách. Mezistěny podle potřeby a v požadované velikosti vkládá do úlu včelař).
Nové voskové dílo má bíložlutou barvu. Včelařská odborná terminologie ho označuje termínem panenská souš. Každá vylíhlá včela zanechá v buňce košilku - dílo díky tomu mění barvu a postupem času tmavne přes odstín propečené žemle až k tmavohnědé. Několikaleté plásty jsou zčernalé.
Vlastnosti
Relativní permitivita εr je 2 až 2,9.
Využití
Včelí dílo, což jsou ploché desky opatřené z obou stran hustou sítí šestibokých buněk, je včelstvem využito:
- k uskladnění zásob medu a pylu,
- k vývoji včelího plodu – raná vývojová stádia nových jedinců (vajíčko, larva, kukla)
- prázdné dílo (souše) v okrajových partiích úlu resp. v dutině stromu slouží jako tepelná izolace
Včelařské názvosloví
Pro včelí dílo užívají včelaři ustálené názvosloví:[2]
je-li vystavěno na mezistěně:
- dílo s prázdnými buňkami – SOUŠ
- dílo zaneseno medem, pylem či plodem – PLÁST
- odřezky plástů nebo souší ke zpracování – VOŠTÍ
- dílo čerstvé ještě "nepoužité" – PANENSKÉ DÍLO
stavba ve volném prostoru bez mezistěn:
- DIVOČINA
- je-li divočina zanesena medem, pylem nebo plodem – STRDÍ
Vosk chemicky
Vosk obsahuje až 284 různých složek. Ne všechny byly identifikovány, ale asi 111 z nich jsou látky těkavé. Z kvantitativního hlediska jsou nejvýznamnější monoestery a diestery nasycených a nenasycených uhlovodíků, volných mastných kyselin a hydroxypolyesterů.
Hlavními složkami jsou alkylestery mastných kyselin (zejména myricylester kyseliny palmitové), hlavní kyselinou je kyselina cerotová a neocerotová, hlavními alkoholy jsou myricylalkohol a cerylalkohol.
| Frakce | Podíl frakce (%) | Počet složek ve frakci | Poznámka | |
|---|---|---|---|---|
| hlavní | vedlejší | |||
| Uhlovodíky | 14 | 10 (5) | 66 | nasycené uhlovodíky C13-39 (cca 66%) cis-alkeny C31-33 rozvětvené uhlovodíky nemetabolizovatelné běžnými mikroorganismy |
| Monoestery | 35 | 10 (7) | 10 | hlavně kyselina palmitová s C24-32 alkoholy |
| Diestery | 14 | 6(5) | 24 | obsahují 15-hydroxypalmitovou kyselinu vázanou α, ω 1-dioly s palmitovou nebo nenasycenou kyselinou |
| Triestery | 3 | 5 | 20 | obsahují 2 hydroxykyseliny nebo hydroxykyselinu s diolem uprostřed |
| Hydroxymonoestery | 4 | 6 (1) | 20 | estery diolu s kyselinou nebo hydroxykyselinou s jednosytným alkoholem (C40-50) hydroxypolyestery mají větší molekulovou hmotnost a délku řetězce |
| Hydroxypolyestery | 8 | 5 | 20 | |
| Estery kyselin | 1 | 7 | 20 | hl. estery kys. 15-hydroxypalmitové s C32-44 |
| Polyestery kyselin | 2 | 5 | 20 | dtto, ale řetězec je delší |
| Volné kyseliny | 12 | 8(3) | 10 | hlavně C24, méně C26 a C28 |
| Volné alkoholy | 1 | 5 | ? | |
| Neidentifikované | 6 | 7 | ? | |
| Celkem | 100 | 74 | >210 | |
| Poznámka: Hlavní složky jsou ty, které tvoří více než 1% z dané frakce. Číslo v závorce udává počet frakcí tvořících alespoň 1% ze všech frakcí vosku. Vedlejší složky tvoří méně než 1% dané frakce. | ||||
Význam pro člověka
Historie
Experimentální archeologie i znalosti o dobové metalurgii ukazují, že vosk byl od nejstarších dob využíván při výrobě forem na odlévání kovových předmětů i dnes používanou technologií „na ztracený vosk“.
Starověk
Ve starověkém Egyptě našel vosk uplatnění v malbě (enkaustika), při povrchové úpravě dřeva, hlazení kamene a v kosmetice.
Avicenna znal včelí vosk a dělil jej na světlý (vlastní vosk) a černý (propolis).
V antickém Římě byl vosk používán i jako platidlo.
České země
Zmínky o strdím oplývajících českých zemích je z 10. století.
Český kníže Boleslav II. v roce 993 uložil včelařům daň ve formě odvodu vosku ve prospěch nově zřízeného břevnovského kláštera. Dochoval se opis klášterní listiny v kodexu Gustava Fridricha I., v němž je zmíněna cihla vosku k osvětlování břevnovského kostela.[3]
Vosk je uveden v tzv. raffelstettenském celním řádu jako zboží vyvážené z Čech. Zejména za panování císaře Karla IV. byl vosk součástí daňových odvodů jako důležitá surovina pro výrobu voskovic – luxusního zboží středověku.
Význam v současnosti
- farmaceutický průmysl – v potahové látce tablet, snižuje rychlost rozpouštění léčiva a prodlužuje jeho účinnost, balzám na rty
- medicína – součástí sterilní směsi (Horsleyho vosk) tmelící látky při operacích lebeční kosti
- kovoprůmysl – konzervace především zbrojních systémů
- kovolijectví, šperkařství – výroba kovoliteckých forem technologií „na ztracený vosk“
- lehký průmysl – impregnace dřeva, leštění obuvi, speciální nátěrové hmoty
- restaurátorství – součást dobových technologií při restaurování historických předmětů.
- potravinářství - je uváděn pod značkou E901 (například lesklý povrch lentilky)
Odkazy
Literatura
- ING. PŘIDAL, PH.D., Antonín. Včelí vosk – složení a využití. Moderní včelař. Podzim 2007, roč. 4, čís. 5, s. 20-21. ISSN 1214-5793.
- MUDR. BROŽEK, Jiří. Včelí produkty IV. – vosk. Moderní včelař. Předjaří 2008, roč. 5, čís. 1, s. 23-24. ISSN 1214-5793.
Reference
- ↑ SURYNEK, Jaroslav. Aditiva v potravinách a zdraví konzumenta [online]. časopis ochránců přírody VERONICA, 2000 [cit. 2010-02-08]. Dostupné online.
- ↑ VESELÝ, Vladimír. Včelařství. Praha: Brázda, 2003. ISBN 80-209-0320-8. Kapitola Stavba voskového díla, s. 54.
- ↑ PETROVÁ, Dáša. Historie svíček. Včelařství, časopis ČSV. Leden 2010, roč. 63, čís. 1, s. 12-13. ISSN 0042-2924.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Včelí vosk na Wikimedia Commons - vcelky.cz původ, složení, zpracování a využití včelího vosku
