Václavské náměstí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o náměstí v Praze. Další významy jsou uvedeny na stránce Václavské náměstí (rozcestník).
Václavské náměstí
Střední část Václavské náměstí s palácem Rokoko
Střední část Václavské náměstí s palácem Rokoko
Umístění
StátČeskoČesko Česko
MěstoPraha
Městská částPraha 1
ČtvrťNové Město
Poloha50°4′53,37″ s. š., 14°25′36,02″ v. d.
Začíná naWilsonova
Končí na28. října a Na příkopě
Historie
Datum vzniku1348
Pojmenováno posvatý Václav
Starší názvyKoňský trh
Další údaje
Délka682 m
Šířka60 m
Počet adres66
PSČ110 00
Kód ulice477265
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Václavské náměstí – pohled od Národního muzea

Václavské náměstí (hovorově zvané také Václavák nebo původním označením Koňský trh, německy Wenzelsplatz nebo původně Rossmarkt) je pražské kulturní a obchodní centrum. Jedná se o 750 m dlouhý a 60 m široký bulvár na Novém Městě, který vede od Národního muzea k Můstku k hranici Starého Města. Václavské náměstí bylo svědkem mnoha významných historických událostí. Je to tradiční místo pro demonstrace, oslavy a jiná masová setkání.

Tržiště

Václavské náměstí bylo vytyčeno jako součást projektu Nového města pražského, založeného dekretem císaře Karla IV. z roku 1348. Bylo městu určeno jako jedno ze dvou hlavních tržišť, původně se nazývalo Koňský trh, zatímco na Karlově náměstí byl Dobytčí trh, na Senovážném náměstí Senný a obilný trh a na dnešním Jungmannově náměstí Kurný trh. Od roku 1650 křižovatku ulic Vodičkovy a Jindřišské zdobila kamenná kašna s pískovcovou sochou sv. Václava od Jana Jiřího Bendla z roku 1678.

Název Václavské náměstí (nejprve v podobě Svatováclavské náměstí) byl zaveden roku 1848, na návrh prezentovaný veřejnosti v tomto bouřlivém roce Karlem Havlíčkem Borovským. Dříve v témže roce se na Koňském trhu konaly tři slavnostní mše, z nichž poslední vyústila ve svatodušní bouře. Raně barokní jezdecký pomník sv. Václava tehdy stával uprostřed, ale bránil dopravě, takže byl přesunut výše ke Koňské bráně. Původní kamenná socha od Jana Jiřího Bendla byla v roce 1879 přemístěna do Štulcových sadů na Vyšehradě, tam po roce 1912 nahrazena kopií a originál umístěn do stálé expozice Lapidária Národního muzea na Výstavišti v Praze - Holešovicích.

Alternativní označení

V hovorové češtině se s označením Koňský trh můžeme setkat i v současnosti, byť spíše v humorném tónu. Nikdo ze současné populace tento název totiž v oficiální podobě již zažít nemohl.

Pražská mládež (tzv. potápky a páskové) ve 40.–60. letech 20. století používala označení Trafouš, Trafo, Traf či Trafalgar, což byla odvozenina od londýnského Trafalgar Square, které v Londýně plnilo podobnou centrální shromažďovací funkci, jako Václavské náměstí v Praze. Revoltující mládež tímto označením v období politických diktatur zároveň dávala najevo svůj příklon k britské, potažmo americké kultuře, a vymezovala se tak vůči nacistické protektorátní správě a posléze vůči komunistické moci.[1]

Dalším rozšířeným pojmem je od 60. let 20. století místo srazu Pod vocasem, jímž se míní ocas koně z Myslbekova pomníku sv. Václava. Podle historika Dušana Třeštíka je to shromaždiště pro novodobé české dějiny mýticky významné, neuralgický bod celé země.

Název Václavák (jazyková odvozenina od Václavské náměstí) je dlouhodobě nejrozšířenější hovorové označení, používané všemi vrstvami pražské společnosti.

Náměstí

Václavské náměstí – pohled od Můstku

Václavské náměstí má tvar velmi dlouhého obdélníku, delší strana má délku 682 m. Celé náměstí se mírně svažuje směrem k Můstku, který tvoří hranici Starého Města. Na horním konci náměstí tvoří dominantu velká budova Národního muzea a jezdecká socha svatého Václava od Josefa Václava Myslbeka z roku 1912.

Socha svatého Václava

Související informace naleznete také v článku Pomník svatého Václava.

Myslbekova jezdecká socha sv. Václava byla umístěna před budovu Národního muzea v roce 1913. Sv. Václav je ve společnosti dalších českých svatých patronů: sv. Ludmily, sv. Anežky České, sv. Prokopa a sv. Vojtěcha.

Podstavec sochy vytvořil architekt Alois Dryák. Na podstavci je napsáno: „Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, nedej zahynouti nám ni budoucím.“

Historie

Horní polovina Václavského náměstí v noci
Kopie Bendlovy sochy sv. Václava na originálním podstavci dnes stojí v Karlachových sadech na Vyšehradě.

V roce 1348 založil král Karel IV. Nové Město pražské. Plán města obsahuje celou řadu otevřených prostranství určených pro trhy. Jedním z nich byl i Koňský trh. Na jihovýchodním (horním) konci náměstí končilo u novoměstských hradeb.

Zde stávala Koňská brána, zbořená spolu s pražskými hradbami roku 1875. Na jejím místě vyrostla v letech 1885 až 1890 podle projektu Josefa Schulze budova Národního muzea. V původní podobě protékal prostředkem současného Václavského náměstí Vinohradský potok, který ústil do rybníka na Můstku,[2] a který byl později v rámci terénních úprav sveden do kanalizační sítě.[3]

10. dubna 1895 bylo uvedeno do provozu osvětlení elektrickým proudem.

Dlažby se náměstí dočkalo až v druhé polovině 19. století. Karolína Světlá v Černém Petříčkovi popisuje „Václavák“ tehdejších 30. let jako nevydlážděné prostranství, „kde se prodávalo všechno možné“.

28. října 1918 v 11 hodin dopoledne přečetli Alois Jirásek a katolický kněz Dr. Isidor Zahradník, pozdější ministr železnic, před sochou sv. Václava proklamaci o vyhlášení nezávislého demokratického Československa před demonstranty s portréty T. G. Masaryka a českými (červenobílými) a také americkými vlajkami.

Až do roku 1927 existovalo bez středního pásu; v této době jezdily tramvaje po okrajových stranách náměstí. Po přestavbě právě v tomto roce vznikla jak nová parkovací místa pro osobní automobily tak i onen střední pás. V časech první československé republiky se Václavské náměstí také stalo prvním místem v zemi, kde byla nainstalovaná světelná signalizace a také konečnou stanicí trolejbusů.

Během okupace za 2. světové války používali nacisté Václavské náměstí k pořádání masových demonstrací, přičemž umně využívali zejména školní mládež. Během Pražského povstání v roce 1945 bylo v blízkosti Národního muzea několik budov zničeno. Na jejich místě vyrostlo několik obchodních domů. Manifestace se ale ještě konaly i po válce, například na Den znárodnění v říjnu 1945, který měl programově nahradit vzpomínku na výročí vzniku republiky.

Při okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 kulomety umístěné na sovětských tancích z Václavského náměstí nesmyslně ostřelovaly budovu Národního muzea v mylném domnění, že se jedná o budovu Československého rozhlasu.

16. ledna 1969 se před Národním muzeem upálil student filozofické fakulty Jan Palach na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Po roce 1989 byl před Národní muzeum umístěn i pomník Jana Palacha.

Hřebec Ardo – dílo J. V. Myslbeka vystaveno v Košicích na Slovensku, které sloužilo jako předloha k soše svatého Václava

28. března 1969 porazil na mistrovství světa v hokeji tým Československa hokejisty Sovětského svazu. Po tomto vítězství, které bylo většinou veřejnosti chápáno jako malá odplata za právě probíhající okupaci, se na Václavském náměstí shromáždilo několik desítek tisíc nadšených fanoušků, kteří náměstí zcela zaplnili. Skupina provokatérů pak zaútočila na kancelář sovětské letecké společnosti Aeroflot. Tento incident se stal pro komunistickou moc záminkou pro další utužení komunistického režimu, které vyvrcholilo obdobím zvaným jako normalizace.

Na konci 60. a začátku 70. let 20. století došlo k výstavbě stanic pražského metra, Můstek a Muzeum. Kolem roku 1972 bylo Václavské náměstí rozkopané, rozestavěné a některé jeho části zneprůjezdněné.[4]

K 13. prosinci roku 1980 byl ukončen tramvajový provoz v podélném směru. Náměstí se tak velmi změnilo – místo tramvají je nyní středový pás zaplněn květinami a keři a hlavně charakteristickými šestibokými betonovými květináči. Tato úprava, která byla dokončena oficiálně 30. dubna 1982, je často kritizována termínem Štrougalovy „sady“ nebo Štrougalovy stromečky. Původně se jednalo o soustavu květináčů s jehličnany, postavenými hustě vedle sebe kolem pomníku sv. Václava, aby po srpnu 1968 demonstranti nemohli nahoru, zejména tam umisťovat portréty Masaryka a Dubčeka, později i Jana Palacha a Zajíce. Tyto „sady“ byly obehnány řetězem s plastickými motivy lipových lístků, jež měly vzhůru otočené ostré hroty, aby se na řetěz nedalo sednout. Výzdoba definitivně zanikla po hokejových zápasech na „švédském“ mistrovství světa v roce 1969.

V 80. letech minulého století se Václavské náměstí stalo svědkem mnohých vystoupení proti komunistickému režimu. Masové nepokoje se konaly téměř pravidelně v lednu při výročí smrti Jana Palacha, v srpnu k výročí sovětské okupace z roku 1968 a v říjnu u příležitosti vyhlášení samostatnosti Československa, které byly brutálně rozháněny zejména vodními děly. Vyvrcholením těchto protestů byl listopad 1989, při kterém se na Václavském náměstí opakovaně konaly demonstrace více než 100 000 lidí.

V 90. letech se na náměstí odehrávaly různá politická shromáždění i demonstrace extremistů. Jedním z těch významných bylo například v krizi po tzv. „Sarajevském atentátu“ setkání příznivců Václava Klause a také mohutná demonstrace na podporu akce aktérů sametové revoluce nazvané "Děkujeme odejděte".

Václavské náměstí koncem 19. století, pohled od Můstku, dobová pohlednice

Po zrušení tramvajové dopravy se již běžný život města na Václavské náměstí nesoustředí, je spíše zónou turistů a cizinců. Nacházejí se zde hotely, kanceláře zahraničních i domácích společností, drahé obchody, směnárny, obchody se suvenýry a rychlé občerstvení, noční podniky, prostituce a prodej drog.

Domy na náměstí

Pro číslování domů orientačními čísly není použit systém obvyklý pro náměstí (souvislá řada kolem dokola), ale systém pro ulice (lichá čísla vlevo, sudá vpravo, číslováno směrem od Příkopů k Národnímu muzeu). Národní muzeum je číslem přiřazeno k sudé straně náměstí. Budovy na dolním čele náměstí nejsou k němu orientačními čísly přiřazeny a jako jediné patří ke Starému Městu, jinak celé náměstí patří k Novému Městu.

V roce 2010 patřilo z 63 domů na náměstí 7 domů pražskému magistrátu, necelá polovina domů patřila v roce 2010 zahraničním majitelům, a to z Rakouska (5 domů), Spojeného království, USA, Irska, Ruska či Německa.[5][6]

Dolní čelo (Příkopy)

Oba domy leží v katastrálním území Staré Město

  • čp. 378 (28. října 15, Na můstku 12), dům U Zlatého úlu (Veliký úl, U Svatého úlu), nemovitá kulturní památka;[7] restaurace U Podkovy, Hotel Prague Inn. Vlastník Mustek Properties, s.r.o. (Bel International S.A., Lucembursko)[6]
  • čp. 388 (Na příkopě 1, Na můstku 9), palác (administrativní budova) ČKD, nemovitá kulturní památka;[8] projektanti Alena Šrámková a Jan Šrámek a Metroprojekt, vybudována 1976–1983, Původním investorem byl Dopravní podnik hlavního města Prahy. Zasypaný úsek příkopu v tomto úseku byl zastavěn v průběhu 15. století. Na nároží u vyústění můstku na Koňský trh stál dům zvaný Sklenářovský. Až do 19. století měl dům barokní podobu. Hradební příkop u Havelské brány existoval ještě v roce 1900, přes hradby na parkán přesahovaly dva domy po obou stranách brány. Majitelka Anna z Rusheimu v roce 1902 nechala dům zbořit, třípatrovou novostavbu projektoval a do roka postavil František Buldr. Dům poté získali Felix Lenhart a obchodník s hedvábím Efraim Löbl. Plán na přístavbu 4. patra a rozsáhlou adaptaci objektu ve 20. letech nebyl realizován. Ve 30. letech byly provedeny konstruktivistické úpravy, které navrhli Ladislav Machoň a Zdeněk Pešánek, v přízemí vznikla kavárna Edison. Roku 1973 byla Buldrova stavba zbořena, čímž se na čas otevřel průhled z Václavského náměstí na Staré Město.[9] V roce 2010 prodejna New Yorker, vlastník GSCD, s.r.o. (Friedrich Georg Knapp, Německo)[6]

Sudá čísla

Jihozápadní strana náměstí (ve směru zdola pravá), všechny domy leží v katastrálním území Nové Město

  • 772/2 Palác Euro, projektovala DaM spol. s r.o. Richard Doležal, Petr Malinský, Martin Kotík, Petr Burian, Michal Pokorný, dokončen 2002. Podél zadní strany vede tzv. myší díra na Jungmannovo náměstí. Prodejna oblečení Promod. V horním patře budovy má kacelář podnikatel Martin Ulčák.[10] Vlastník Astreup, s.r.o. (Avestus Nominees Limited, Irsko; ovládající osoby Peter Donelly a Thomas Dowd)[10][6]
  • čp. 773 (Václavské náměstí 4, Jungmannovo nám. 11) Lindtův dům (Palác Astra), arch. Ludvík Kysela, dokončen 1927 – údajně první funkcionalistická stavba v Praze, první železobetonová pilířová stavba se zavěšenou skleněnou fasádou, průběžnými okny, balkóny a terasou, památková ochrana od 1. 1. 1964, rejstříkové číslo 44554/1-1132. V letech 1975–1978 část pasáže a podloubí ustoupila vstupu do metra. Vlastník: Astreup, s.r.o. (Avestus Nominees Limited, Irsko; ovládající osoby Peter Donelly a Thomas Dowd)[10][6]
  • 774/6, zezadu Jungmannovo nám. č. o. 12, Dům obuvi Baťa (původně Dům služeb), dokončen 1929. Jedna z prvních železobetonových pilířových staveb se zavěšenou skleněnou fasádou, průběžnými okny a terasou. Má 10 poschodí (7 nadzemních pater a 2 podzemní). Z původních 3 osobních výtahů byl jeden rychlostní, první v republice, též zde byly 4 nákladní výtahy. Novostavbu projektovalo technické oddělení Baťových závodů. Na plánech se podíleli architekti Ludvík Kysela (někdy uváděn jako hlavní autor), František Lydie Gahura a Josef Gočár. Roku 1992 po převzetí firmou Baťa zanikla průchozí pasáž. Chráněná památka od 1. 1. 1964, rejstříkové číslo 39959/1-1133. Roku 1928 zde byl zbořen dům, kde byly obchodní místnosti Lavecká. Stával zde starobylý průchozí dům do Jungmannova náměstí, U bílého kohouta. Dnes prodejna obuvi Baťa, vlastník Baťa a. s. (Nizozemí, Kanada)[6]
  • 775/8, zezadu Jungmannovo nám. č. o. 14. Adamova lékárna. Vybudována 1911–1923, navrhl Emil Králíček. Vlastník Jiřina Nováková (Česká republika)[6]
  • 776/10, Šenk Vrbovec, vlastníci Eden Park Resort, s.r.o., Ernest Bagdasaryan, Irina Kotova, Olga Zárubová, Hana Žaloudková, manželé Walekovi (Nizozemí, Rusko, ČR)[6]
  • 777/12, Peterkův dům, památková ochrana od 1. 1. 1964, rejstříkové číslo 39961/1-1134. Secesní dům architekta Jana Kotěry z roku 1899.[11] Dnes v přízemí prodejna obuvi Salamander. Vlastníci Energocenter CZ, Renata Sabongui, Gabriela Struhárová, manželé Alan (obchodní ředitel ČEZu)[10] a Markéta Svobodovi, Urbánkovi, Vlasákovi, Wittnerovi, hlavní město Praha.[6]
  • 778/14, Dobrá čajovna, cukrárna, prodejna Pietro Filipi. Vlastník: hlavní město Praha.[6]
  • 779/16, Česká spořitelna. Vlastníci Jan Jarolím, rodina Maceškova (Česká republika).[6]
  • 780/18, Thajské masáže. Vlastníci Zdenka Veselská, Pavel Veselský (Česká republika)[6]
  • 781/20, Pizzeria Castello. Vlastníci Helena Hulcová, Jiří Janoš (Česká republika)[6]
  • 782/22, hotel Juliš, arch. Pavel Janák, ochrana od 1. 1. 1964, rejstříkové číslo 39963/1-1135. Výstavba proběhla mezi lety 1927 až 1932, investorem byl Karel Juliš. Budova nahradila dům U božího oka. Po roce 1948 přejmenován na hotel Tatran, roku 1991 byl vrácen Julišovým, ale ti jej prodali firmě Eltima. V roce 2017 zde proběhl menší požár.
  • 783/24, dříve golfová prodejna, dnes směnárna. Majitelé: Eva Bossová, Jiří Chvojka, Zdeněk Vladimír Kučera (ČR a Švýcarsko)[6] Do roku 1976 chráněno pod rejstříkovým číslem 41008/1-1823 jako měšťanský dům U bílého čápa, U dvou čápů.
  • 784/26, hotel Adria, ochrana od 1. 1. 1964, rejstříkové číslo 39965/1-1136. V roce 1925–1928 v domě působilo divadlo Vlasty Buriana. Kromě hotelu zde sídlí Triton Restaurant a pobočka České spořitelny. Majitel: Adria-Neptun, s.r.o. (Česká republika)[6]
  • 785/28, Palác U Stýblů (Stýblův dům, Palác Alfa), arch. Ludvík Kysela. Pasáž Alfa směrem ke Františkánské zahradě a pasáží Světozor. Ochrana od 1. 1. 1964, rejstříkové číslo 44555/1-1137. Ve dvorní přístavbě bývalé divadlo Semafor (od roku 1959), ve 30. letech zde působilo surrealistické Nové divadlo. Předtím zde stály dva nízké domy se středověkým jádrem a s průjezdem do dvora, barokní a klasicistní. Majitel: Ondřej Stýblo (Česká republika)[6]
  • 788/30, V domě kanceláře, ordinace, velká prodejna Levi Strauss. Majitelé: Ondřej Stýblo, Václav Hubert Josselin Giraud, Hubert Marie Joseph Jaubert Monique, Marie Thérése Barbara d„Achon Josephine (Francie a ČR).[6]
  • 791/32, též Vodičkova č. o. 41 a 39, Česká banka, Palác Ligna. Roku 1947 vbudována pasáž Světozor, směřující k Františkánské zahradě a pasáži Alfa. Do roku 1913 zde stál renesanční dům U Lhotků, který měl známou věž s nástěnnými malbami Josefa Navrátila. V domě sídlí velká pobočka ČSOB, kavárna Boulevard a několik obchůdků. Majitel: LIGNA a. s. (Česká republika)[6]
  • čp. 792 (Václavské náměstí 34, Vodičkova 40).[12] Wiehlův dům. Památková chrana od 1.1.1964, rejstříkové číslo 39967/1-1138. [13]Sídlí zde knihupectví a nakladatelství Academia. V budově má kancelář podnikatel Tomáš Chrenek, majitel domu: Středisko společných činností AV ČR.[10][6]
  • 793/36, Palác Hvězda (nakladatelství Melantrich), postaven v roce 1913. V listopadu 1989 z balkonu budovy promlouvali představitelé Občanského fóra. Nyní zde sídlí firma Marks & Spencer. Majitel: La Salle a.s. (ovládá ji Američan Alan Smoker)[6]
  • 794/38, Palác Rokoko s pasáží Rokoko. Sídlí zde např. divadlo Rokoko a prodejna sportovního vybavení. Majitel: Palác Rokoko, s.r.o. (Česká republika)[6]
  • 795/40, též Štěpánská č. o. 65. Šupichovy domy, Palác Rokoko. Moravská banka, architekt Matěj Blecha. Průchozí pasáž do paláce Lucerna. V prosinci 1915 zde byl otevřen kabaret Rokoko. Dříve zde stál Aehrenthalský palác ze 17. století. Sídlí zde pobočka LBBW Bank CZ a kavárna Starbucks Coffee. Majitel: LBBW Bank CZ (Německo)[6]
  • 796/42, 44 a 46, též Štěpánská č. o. 44, Poštovní šekový úřad, Investiční banka, ochrana od 1. 1. 1976, rejstříkové číslo 41011/1-1825. Sídlí zde kanceláře Komerční banky, pobočka knihkupectví Kanzelsberger a lahůdkářství. Majitel: Komerční banka, a.s. (Société Générale, Francie)[6]
  • 799/48, Krajský výkupní podnik, ochrana od 1. 1. 1964, rejstříkové číslo 39969/1-1139. V domě restaurace Jizera, směnárna a kasino Magic Planets. Majitel: Red Rose Trading, s.r.o. (Američan Alan Smoker a Brit Nicholas Kirke)[6]
  • 800/50, v domě byty a pobočka sítě Fotolab. Majitel: Oldřich Gengela (Česká republika)[6]
  • 801/52, též Ve Smečkách č. o. 33. V domě restaurace Černý baron, prodejna potravin Pomona, zlatnictví. Majitel: Ministerstvo zemědělství ČR[6]
  • čp. 802 (Václavské náměstí 54 a 56, Ve Smečkách 34, Krakovská 27). Palác Fénix (dříve Blaník). V objektu je divadlo (dříve kino) Blaník (Studio DVA divadlo) a pasáž paláce Fénix ve tvaru T s výškovými rozdíly dorovnanými rampami a schodištěm. V domě je restaurace KFC a směnárna. V budově měl kancelář lobbista Roman Janoušek a jeho společnosti Medea Kultur (provozovala mj. kino Blaník) a Ora Print.[10] Dům patři společnosti Palác Fénix, a.s., kterou ovládá podnikatel Luděk Vinš, bývalý Janouškův spolupracovník a majoritní vlastník FK Viktoria Žižkov)[6]
  • 804/58, též Krakovská č. o. 26. Dům módy. Majitel: Vestreal, a.s. (USA)[6]
  • 805/60. V horních patrech sítě luxusních rezidencí švýcarské firmy Hapimag, v přízemí směnárna a obchod s obuví. Majitel: Hapimag Praha, s.r.o. (Švýcarsko)[6]
  • 806/62. Sídlí zde společnost AAA Byty. Majitel: Náměstí 62, a.s. (Václav Skala, Monako).[6]
  • 807/64. V přízemí budovy sídlí klientské centrum společnosti Partners. Majitelé: Monika Leiblingerová, Jana Reberová, rodina Rubeškova (Česká republika)[6]
  • 808/66, též Mezibranská č. o. 23. Sídlí zde Casino Praha. Majitelé: rodina Rytířova (Česká republika)[6]

Horní čelo

  • 1700/68, též Mezibranská č. o. 6, Národní muzeum, arch. Josef Schulz, dokončena 1890. Ochrana od 1. 1. 1964, rejstříkové číslo 11727/1-1198. Majitel: Národní muzeum (Česká republika)

Lichá čísla

Severovýchodní strana náměstí (ve směru zdola levá), všechny domy leží v katastrálním území Nové Město

  • čp. 846 (Václavské náměstí 1, Na příkopě 2), Palác Koruna.
  • 841/3 palác Diamant, dům s fasádou ve stylu historismu postavil roku 1895 František Buldra, na konci 20. let 20. století bylo průčelí zpurizováno a ozdobné prvky odstraněny. Sloužil převážně jako obchodní dům. Roku 2007 byla budova bez velké pozornosti na základě zkráceného stavebního řízení zbořena, vyrůstá zde nový multifunkční Diamant s 9 podlažími, z toho 2 podzemními.[14] Majitel: Mustela, s.r.o. (Rakousko)[6]
  • 840/5, hotel Ambassador (obchodní dům Passage, kabaret Alhambra, kino, kasino, pasáž průchozí do dvorů a do průchodu paláce Sylva-Taroucca, 1924 přestavěn na hotel) Sídlí zde též Casino Goldfingers. Majitelé: manželé Dvořákovi (Česká republika)[6]
  • 839/7, hotel Zlatá husa, neprůchodná pasáž s dvoranou. Restaurace Plzeňská rychta. Majitelé: rodina Dvořákova, Hana Bautkinová, Kristián Bílý, Jan Dostál (Česká republika)[6]
  • 838/9. Byla zde restaurace McDonalds, v roce 2010 je dům v rekonstrukci. Majitel: Čermákovic akciová společnost (Velká Británie)[6]
  • 837/11. V domě sídlí prodejna Darex, steaková restaurace Kobe, obchod sítě Kenvelo. Majitel: Welwyn Company, a.s.(Ballymore Properties reg. v Nizozemsku)[6]
  • 835/13 a 15, dříve tiskárna Mír. Dnes obchody se sklem a oblečením, ve sklepě kurty na squash. Majitel: Welwyn Company a. s.[6]
  • 834/17, též V cípu 2, Palác Praha, vznikl přestavbou původního klasicistního domu. Průchozí pasáž s třemi malými dvoranami do ulice V cípu, podloubí do Jindřišské ulice. Dříve zde sídlilo vydavatelství Práce. V roce 2010 zde byl otevřen velký obchod řetězce Van Graaf. Majitel: VN 17, a.s. (Rakousko)[6]
  • 832/19, též Jindřišská 1 a 3, Assicurazioni Generali, ochrana od 1. 1. 1964 (rejstříkové číslo 39979/1-1144). V letech 1907-1908 zde v pražské pobočce italské pojišťovny pracoval Franz Kafka. Dnes zde sídlí prodejna H&M, kosmetika Sephora, je zde sídlo několika obchodních společností. Majitel: Josefská 1, a.s. (v čele stojí Brit James Lewis Woolf, majitelem lucemburská společnost Maranello Properties)[6]
  • 831/21, též Jindřišská 2. Dříve obchodní dům Krone, dnes Debenhams, vedle sídlí restaurace Duplex Kogo, noční klub a směnárna. Majitel: Svaz českých a moravských výrobních družstev (Česká republika)[6]
  • 828/23, prodejny bižuterie a šperků, v domě je i několik bytů[6]
  • 826/25, Grand Hotel Evropa (dříve Archiduc Etiénne, později Šroubek), majitel: Václav Skala (Monako)[6]
  • 825/27, hotel Meran (dřív Garni), secesní budova z let 1903 až 1905,[11] v přízemí směnárna. Majitel: Julius Hájek (Česká republika)[6]
  • 824/29, byty, cukrárna u sv. Václava, čínská restaurace. Majitel: hlavní město Praha.[6]
  • (833/31, za domy č. o. 27 a 29, nemá průčelí do náměstí)
  • 823/33, v domě prodejna oblečení C&A. Majitel: PCS-Praha Center, s.r.o. (Rakousko)[6]
  • 822/35, v domě kasino Happy Days. Majitelé: Stanislav Fröhlich, Jana Krejčíková, Jiří Růžek, Miloš Fröhlich (ČR, Austrálie)[10][6]
  • 821/39, v pasáži tohoto domu se měsíc po pohřbu Jana Palacha 25. února 1969 upálil Jan Zajíc. V domě Café sv. Václava, Ristorante Italiano Buschetto. Majitelé: Hlavní město Praha, Iva Staňková[6]
  • (2074/37 za domem č. o. 39, nemá průčelí do náměstí)
  • 820/41, palác Letka, palác Avion, Palác knih Luxor, hotel Ramada. Pětiposchoďová budova, jedna z prvních funkcionalistických staveb v Praze s průčelím s parapetními pásy ze šikmo pokládaných cihel. Pasáž Avion neboli pasáž Luxor či Letka. Kavárna Luxor a kabaret Passadena. Majitel: Rega Property Invest, s.r.o. (Rakousko)[6]
  • 819/43 funkcionalistický dům s Divadlem Jiřího Grossmana. Pasáž Jiřího Grossmana, průchozí do pasáže ČTK, souběžná s Vaňhovou pasáží. V domě hotel Elysee a divadlo Palace, pobočka Raifeissenbank, zlatnictví. Majitel: hlavní město Praha.[6]
  • 818/45, hotel Jalta, ochrana od 13. 9. 1991, rejstříkové číslo 41524/1-2159. V domě kasino Aleks, Como Restaurant. Majitel: Hotel Jalta, a. s. (vlastní lucemburská společnost Greenoaks Properties, v jejímž čele je Brit James Woolf).[6]
  • 1601/47, též Opletalova 1, Dům U Turků, původně novorenesanční dům vystavěný na místě staršího roku 1880, zvýšení o dvě patra a nová střízlivá fasáda roku 1920 – autor Bohumír Kozák. Vlastník, Realty IV z realitní skupiny Czech Property Holding, usiluje o demolici domu a nahrazení novostavbou se skleněnou fasádou.[15] V domě je prodejna Vodafone a Yves Rocher. Majitel: Realty IV, a.s. (vede Brit James Woolf).[6]
  • 816/49, též Opletalova 2, sídlí zde mj. vládní agentura Česká centra. Majitelem Diplomatický servis ČR. V přízemí též prodejna oblečení Jannis.[6]
  • 1282/51. V domě cukrárna a pizzerie, nahoře kanceláře. Majitel: hlavní město Praha.[6]
  • 815/53. Budova z roku 1839. Dříve prodejna Čedok, dnes pobočka UniCredit Bank Czech Republic a prodejna Calzedonia. Budovu koupil v roce 1997 od restituenta podnikatel Jiří Šimáně,[11]od roku 2006 dům vlastní společnost Václavské, a.s.. Společnost má akcie na majitele v listinné podobě, v letech 2006 - 2007 byla jediným akcionářem Šimáněho Unimex Group, v roce 2010 držela 99,72 % akcií švédská společnost A Travel invest AB.[16]
  • 1306/55. V přízemí domu směnárna. Majitel: Ivan Bukovský (ČR)[6]
  • 813/57. V domě advokátní kancelář, pobočka O2 a kavárna Starbucks. Majitelé: Charles Brumlik, Henry George Brumlik, John Brumlik, Emil Weyr, Ivan Weyr (USA, ČR)[6]
  • 812/59, též Washingtonova 1. V domě pobočka obchodního domu Bílá labuť. Jeho velkou část dnes zaujímá restaurace McDonalds, v suterénu je supermarket Albert.[6] Vyšší patra chce vlastník Bílé labuti přebudovat na hotel.[17] Majitel: Rephana Hotels, a.s.[6] 2013 - komplexní rekonstrukce.

Doprava

Související informace naleznete také v článku Tramvajová trať na Václavském náměstí.

Na Václavském náměstí se nacházejí dvě velmi důležité přestupní stanice pražského metra. Na horním konci je to Muzeum, kde se kříží linka A s linkou C, na dolním konci náměstí je to Můstek. Zde se kříží linka B s linkou A. Tramvaje přímo z náměstí zmizely v roce 1980, nejbližší stanice se nacházejí v bezprostřední blízkosti v ulicích Jindřišská a Vodičkova. Dnes se objevují hlasy, které navrhují, aby se tramvajová doprava na náměstí vrátila.

Václavské náměstí je otevřené i pro automobilovou dopravu. Na horním konci náměstí, přímo pod rampou Národního muzea vede problematická několikaproudová magistrála – hlavní pražské severo-jižní dopravní spojení. Magistrála se nachází ve stavu téměř permanentní dopravní zácpy. Kdysi ještě v 60. letech 20. století na Václavské náměstí kromě tramvají také jezdívaly i trolejbusy (linka 53 a 55), které zde měly konečnou stanici před domy 42 až 46 mezi ulicemi Štěpánskou a Ve smečkách. Trolejbusy přijížděly Štěpánskou ulicí; z náměstí odjížděly ulicí Krakovskou. Od roku 2012 je omezen automobilový vjezd do dolní části náměstí od tramvajových kolejí, kde byla zřízena pěší zóna.[18]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Jaboud: Trafouš, páskové, Vyšehradští jezdci a jiné vzpomínky. Vzpomínky na dětství a mládí v Praze padesátých let. Praha 2011. ISBN 978-80-904272-4-2
  2. ↑ OPPELT, Robert. Okna do historie Václaváku. Metro Praha. Duben 2014, čís. 70, s. 3. Dostupné online. ISSN 1211-7811. 
  3. ↑ Martin Hrdlička, Rekonstrukce domu čp. 1580 v Italské ulici 26 na Vinohradech, článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 2/2002
  4. ↑ https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/foto-svezte-se-do-historie-prazskeho-metra-stavba-zacala-pre/r~8699e4fa089b11e781eb0025900fea04/r~i:photo:345272/
  5. ↑ Luboš Kreč, Václav Vašků: Stejně jako český byznys mají i domy na Václavském náměstí cizí majitele, iHNed.cz, 23. 10. 2010
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq ar as at au av aw ax ay az ba bb bc bd be bf Čechům patří jen polovina „Václaváku“, iHNed.cz, 22. 10. 2010 (obsahuje seznam domů s údaji o jejich majitelích a grafické schéma rozmístění domů se státními vlaječkami podle vlastníků)
  7. ↑ MonumNet
  8. ↑ MonumNet
  9. ↑ Yvona Janková: Proměny Můstku – Administrativní budova ČKD – čp. 388/I, Earch.cz, psáno pro časopis Architekt 08+09/2009, říjen 2009
  10. ↑ a b c d e f g Ekonom: Sv. Václav obklíčen cizinci
  11. ↑ a b c ČECHTICKÝ, Tomáš. Václavák: Špatná adresa. Týden. 12. 2004, s. 36. 
  12. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 7 - 11. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  13. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 39967/1-1138 [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. 
  14. ↑ Petr Janiš: Na Václavském náměstí v Praze roste nový Diamant, Novinky.cz, 8. 2. 2011
  15. ↑ Historici: Plán demolice domu na Václavském náměstí je čisté barbarství, iHNed.cz, 23. 9. 2011, ČTK
  16. ↑ Výroční zpráva za rok 2010 ve sbírce listin obchodního rejstříku u Městského soudu v Praze - listina B 10432/SL 20
  17. ↑ Z části Bílé labuti na Václavském náměstí bude hotel, Realit, 17. 3. 2009, as (Anna Stará), ČTK
  18. ↑ http://www.praha.eu/jnp/cz/doprava/automobilova/nejen_pesi_zona_na_vaclavaku_se_rozsiri.html

Literatura

  • EDERER, Antonín. Náměstí, trhy a plácky staré Prahy. 1. vyd. Praha: Milpo, 2002. 160 s. ISBN 80-86098-24-9. S. 121-127. 
  • JANÁK, Pavel. Co můžeme se ještě dozvěděti o středověku Václavského náměstí?. In: Kniha o Praze. Praha: Melantrich, 1933. Dostupné online. S. 173–180.
  • KOŠNÁŘ, Julius. Staropražské pověsti a legendy. Praha: Vincentinum, 1933. Dostupné online. – kapitola Z pověstí o Václavském náměstí, s. 260–263. [nedostupný zdroj]
  • RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1903-1904. 1246 s. Dostupné online. Kapitola Václavské náměstí, s. 1085-1097. 
  • Věstník Klubu za starou Prahu, číslo 2014/1 (monotematické číslo věnované Václavskému náměstí)
  • WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 7 - 11. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Václavské_náměstí&oldid=16544992“