Václav Kopecký
| Václav Kopecký | |
|---|---|
 Václav Kopecký (vlevo) při rozhovoru s tehdejším prezidentem Mezinárodní cyklistické unie Achillem Joinardem u příležitosti 8. ročníku Závodu míru (1955). | |
| Narození | 27. srpna 1897 Kosmonosy  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 5. srpna 1961 (ve věku 63 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | politik a novinář |
| Ocenění | Čestné občanství města Liberec |
| Politická strana | Komunistická strana Československa |
| Choť | Hermína Kopecká[1] |
| Funkce | poslanec |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| švagrová | Lída Baarová[zdroj?] |
|---|
Václav Kopecký (27. srpna 1897 Kosmonosy[2] – 5. srpna 1961 Praha) byl český komunistický novinář, politik, ministr informací a ministr kultury.
Byl předním ideologem a propagandistou KSČ. Po roce 1948 se aktivně podílel na přípravě politických procesů s odpůrci režimu. Patřil k nejtvrdším stalinistům, sovětskému diktátoru zůstal věrný i po jeho smrti a odsouzení kultu osobnosti. Ještě počátkem 60. let patřil k posledním, kteří obhajovali Stalina v Československu. Po celá čtyři desetiletí byl také bezvýhradným následovníkem politiky Sovětského svazu, sovětské zájmy pro něj byly vždy nadřazeny zájmům Československa.[3]
Život
Narodil se jako třinácté dítě v rodině malého živnostníka a funkcionáře Sokola. Zapsal se na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, studia ale nedokončil.[4] Jako student se stal členem sociálnědemokratické mládežnické organizace, později se však přiklonil k marxismu a v roce 1921 se stal zakládajícím členem KSČ.[5] Jako novinář v té době přispíval do Rovnosti, Pravdy, Dělnického deníku a od roku 1928 byl redaktorem Rudého práva.
V letech 1929–1935 a 1935–1938 byl poslancem československého parlamentu za KSČ. Když byla v říjnu 1938 zastavena činnost KSČ, odešel Václav Kopecký do SSSR, kde pobýval až do roku 1945 spolu s Klementem Gottwaldem a dalšími významnými českými komunisty. Po osvobození Československa v roce 1945 trvale ovlivňoval veřejný život jako člen vlády (již od 4. 4. 1945 ministr v první vládě Národní fronty), poslanec a člen Ústředního výboru KSČ a jeho předsednictva.[6]
Zemřel v Praze na plicní embolii. Byl mu uspořádán státní pohřeb.[7]
Rodinný život
Václav Kopecký měl manželku Hermínu (1903–1953)[8] a syna Ivana (*1925). Ti s ním pobývali i v době jeho válečné emigrace v Sovětském svazu. Syn Ivan Kopecký vystudoval v SSSR práva. Po válce působil v 50. letech na ministerstvu zahraničních věcí a byl radou na čs. zastupitelském úřadě v Moskvě.[9]
Politika
Od počátku své kariéry byl věrným spojencem Klementa Gottwalda. Na V. sjezdu KSČ v roce 1929 byl jedním z tzv. „karlínských kluků“, kteří se v sekretariátu v Sokolovské ulici v Karlíně v čele s Gottwaldem zmocnili vedení strany. Ve vedení strany zůstal až do své smrti.[10] Z KSČ následně odešla většina zakládajících členů a v následujících volbách ztratila 3 procentní body.
V letech 1931–1938 byl poslancem Národního shromáždění a byl rovněž členem nejvyššího vedení KSČ. Zároveň byl po celá 30. léta informátorem Kominterny a sovětských vedoucích míst o situaci v Československu a v komunistické straně.[4] V roce 1931 pronesl v parlamentu projev, ve kterém ostře kritizoval vládu za pošlapání práv sudetských Němců, a prohlásil, že komunisté budou hájit právo sudetských Němců na sebeurčení. V polovině 30. let ale komunisté na příkaz Kominterny otočili a začali hájit demokratické Československo proti nacismu.[11]
Od roku 1938 až do konce druhé světové války působil v exilu v Moskvě. Účastnil se jednání komunistů s Edvardem Benešem v Moskvě v prosinci 1943 a podílel se na vytvoření Košického vládního programu.[4] Během pobytu v Moskvě se pokoušel získat Gottwaldovo místo ve vedení strany a došlo k jeho osobní roztržce s Gotwaldem i jeho manželkou. Zpět do vlasti se po válce vrátil jako ministr.
Po únoru 1948 se jako jeden z nejvlivnějších představitelů KSČ aktivně podílel na přípravě, ideologii i propagandě politických monstrprocesů. Patřil k hlavním příznivcům trestu smrti a nejvyššších trestů pro odpůrce socialismu. V procesu se skupinou Rudolfa Slánského prosadil popravu Otto Šlinga a později perzekuci Marie Švermové. Jeho likvidační řeč proti Švermové je ukázkou Kopeckého krutosti a bezohledného pletichářství.[12]
Jako ministr kultury měl zásadní vliv na kulturní politiku v Československu a byl neúnavným propagátorem socialistického realismu. Zasloužil se o vytvoření kultu Julia Fučíka.[13][14]
Kopecký proslul svým smyslem pro humor, který dosahoval až obhroublé podoby. Dokonce i své oficiální projevy „zpestřoval“ různými vtipy.[zdroj?]
Vládní funkce
- V letech 1945–1953 působil ve všech vládách jako ministr informací (první a druhá vláda Zdeňka Fierlingera, první a druhá vláda Klementa Gottwalda a vláda Antonína Zápotockého a Viliama Širokého), dokud nebylo toto ministerstvo 31. ledna 1953 zrušeno.
- Od 31. ledna 1953 zastával funkci náměstka předsedy vlády ve vládě Antonína Zápotockého a Viliama Širokého a druhé a třetí vládě Viliama Širokého (14. září 1953 – 12. prosince 1954 jako první náměstek předsedy vlády).
- V období 14. září 1953 – 12. prosince 1954 působil jako ministr kultury ve vládě Antonína Zápotockého a Viliama Širokého.
Umělecké zobrazení Václava Kopeckého
V seriálu České století ztvárnil Kopeckého herec Jan Budař.[15]
Ocenění
- V letech 1961–1968 po něm bylo pojmenováno dnešní Strossmayerovo náměstí v Praze.[16]
- V roce 1955 obdržel Řád Klementa Gottwalda[17]
- Byl nositelem zahraničních vyznamenání[6]
Dílo
- Třicet let KSČ (1951)
- ČSR a KSČ (1960)
Odkazy
Reference
- ↑ Dostupné online. [cit. 2024-03-09]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Kaplan, Kosatík 2004, s. 219
- ↑ a b c KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století [online]. Libri [cit. 2009-10-16]. Dostupné online.
- ↑ KAPLAN, Karel; KOSATÍK, Pavel. Gottwaldovi muži. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2004. ISBN 80-7185-616-9. S. 333.[Dále jen Kaplan, Kosatík 2004]
- ↑ a b PÁVOVÁ, Jana. Václav Kopecký - komunistický politik, ideolog, propagátor a věrný obdivovatel SSSR. Praha, 2008. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jan Rychlík. Dostupné online.
- ↑ Soudruh Václav Kopecký zemřel. Rudé právo. 7. 8. 1961, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Soudružka Hermína Kopecká zemřela. Rudé právo. 19. 9. 1953, s. 2. Dostupné online.
- ↑ PERNES, Jiří. Komunistky. S fanatismem v srdci. Praha: Brána, 2006. 240 s. ISBN 80-7243-284-2. S. 178-179.
- ↑ Kaplan, Kosatík 2004, s. 217
- ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 139-146.
- ↑ Karel Kaplan, Pavel Kosatík: Gottwaldovi muži, Paseka, Praha 2004, str. 225, 234 ISBN 80-7185-616-9
- ↑ Julius Fučík (1903–1943) a jeho Reportáž, psaná na oprátce - historický kontext [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2008 [cit. 2009-10-24]. Dostupné online.
- ↑ BAUER, Michal. RE-PREZENTACE NÁRODNÍHO HRDINY - obraz Julia Fučíka v české literární vědě na počátku padesátých let [online]. Sorela [cit. 2009-10-24]. Dostupné online.
- ↑ SPÁČILOVÁ, Mirka. Komunisti jsou cynická smečka, říká Sedláček a točí Gottwalda. iDnes [online]. 4. května 2012 [cit. 2013-12-09]. Dostupné online.
- ↑ {title}. langweil.info [online]. [cit. 24-10-2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-09-2007.
- ↑ Pražský hrad: Nositelé Řádu Klementa Gottwalda
Literatura
- KAPLAN, Karel; KOSATÍK, Pavel. Gottwaldovi muži. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2004. ISBN 80-7185-616-9. S. 333.
- PÁVOVÁ, Jana. Demagog ve službách strany: Portrét komunistického politika a ideologa Václava Kopeckého. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2009. ISBN 978-80-87211-09-0. S. 191.
Externí odkazy
Osoba Václav Kopecký ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Kopecký
- Václav Kopecký na serveru Totalita.cz
- Václav Kopecký: Pamětní výpisy k historii Československé republiky a k boji KSČ za socialistické Československo, Praha, 1960
- Václav Kopecký v Česko-Slovenské filmové databázi
- CHARVÁT, Josef. Josef Charvát a jeho doba (část Kopecký). Vesmír. 10. 1994. Dostupné online.
